l 
f 
- 
i 
i 
i 
r 
s 
1 
f 
/ 
Und doch hat Hilar nur den Ausdruck, den Stil umgewandelt. 
Er ist nicht bis zum Grunde des Theaters gegangen. Er fragte 
nicht nach seinem Grunde, nach seinem geistigen Sinn. Er 
peitschte das bisherige Theater in scharfe Ausdrucksformen. 
Allzu individualistisch eingestellt wußte er nicht die Bedeu 
tung des Publikums für das Theater zu werten. Nach der 
höchsten, persönlichsten Form strebend, kämpft er einen im 
vorhinein verlorenen Kampf. (Denn das Theater ist eine 
Schöpfung der Masse, es existiert ohne dieselbe nicht.) Der 
moderne Zuschauer schaut entweder im Theater, oder er 
hört zu. Meistens schaut er mehr zu, als er zuhört. Hilar hat 
es mit der Szene eigentlich nie über das Theaterbild gebracht. 
(Das haben wir immer besser im Kino.) Er hat mit dem wirk 
lich modernen Theater nichts gemeinsames. Das muß einmal 
deutlich gesagt werden. 
Das Publikum: Auch bei uns, wie fast überall, ist es die 
Klasse, nicht das Volk.' Vor dem Schauspieler aber sitzt ein 
unschöpferisches Publikum, der Schauspieler flüchtet sich zu 
seinem Ich zurück. Das private Geschäftstheater haben wir 
zwar fast gar nicht, aber die Stadt- und Staatstheater! Die 
Tendenzen der heutigen Beherrscher dieses Staates beherr 
schen auch sie. Es wird zwischen den Koalitionsparteien um 
die Stelle des Intendanten, »des politischen Verwalters der 
künstlerischen Domäne« im Nationaltheater gekämpft. Die Po 
litiker wissen alles besser, auch um das Theater! Das Theater 
wird durch Stücke überfüllt, die im »allnationalen, indesge- 
setzesgrenzenfortschrittlichem Geiste« die Nationalgeschichte 
auszulegen verstehen. Dadurch verliert sich das Theater dem 
dynamischen Streben der Massen immer mehr, das Kino 
kommt ihren Wünschen und Bedürfnissen viel verständnisvol 
ler entgegen. 
Wir haben keine moderne Theaterbauten. Logensystem 
und Guckkasten überall, ich bin, überzeugt, daß das neue (er 
hoffte) Theater in Prag (noch 1950) in demselben Still (Barock) 
erbaut werden wird. Das Rundhorizont wurde erst vor einem 
Jahre eingeführt. 
Die Theaterkritik: Unlängst zählte ein Blatt unter allen 
Prager Theaterkritikern nur 2 wirkliche. Und die schreiben 
bloß Dramenkritik, fast nie Theater kritik. 
Als vielbewunderte Gäste und Muster kommen von Zeit 
zu Zeit die Reste der Stanislavski-Truppe. Ach, die Moskauer! 
wie schön! Tajroff erhielt vor zwei Jahren keine Einreiseer 
laubnis. Das neue Moskau ist bei uns noch nicht bühnenfähig. 
Die »neuen« Theaterleute theoretisieren nur. Wer wird 
denn zugreifen? 
jinak. Začíná obyčejně z nepatrného, řekli bychom popudu a 
počinu, v panujících poměrech tento nepatrný popud a počin 
ujde skoro pozornosti a pokud nějaká pozornost naň padne, 
působí takový počin přímo dojmem bláhovosti a pošetilosti, 
jež nemá vyhlídky na to, aby se naň rozumně pohlíželo a aby 
se tomu vůbec přičítala možnost, že by tu chtělo nebo mělo 
vznikat něco nového. Tak tomu bylo na př. svého času s kře- posádka, 
sťanstvím, jež bylo zprvu prohlášeno přímo za zločinnou po 
věru, aby pak opanovalo půl světa a to je 
posudku už i Národních Listů (z 12./IX. 1924, Več., »Sensační 
objev«: »vynikající římské rodiny dívaly se na křesťanství 
asi tak, jako my dnes na bolševictví«) s dnešním sociálním 
hnutím, jemuž se říká komunismus, bolševismus a pod. Jak se 
tomu bude říkat zítra, kdož ví, krátce se tomu může říkat so 
ciální novotářství nebo pokrok. 
Zvlášť názorný příklad takového novotářského porodu 
na př. na poli mravnosti čteme v malé knížce 0. Pfordtena o 
etice (mravnosti): Mysleme si lidožroutství. To byl kdysi zvyk 
a mrav tak všeobecný, jako dnes na př. braní peněz, kde se 
lidé nedívají na ně, odkud jsou, jaké jsou, na co jsou, jsou-li 
čisté či špinavé, voní-li či páchnou-li. Tak lidé kdysi požírali 
jiné lidi, aniž komu napadlo starat se o to, je-li to mravné či 
nemravné, lidské či nelidské. Dělali to všichni, bylo to tedy 
mravné i lidské. Snad někomu tu a tam napadlo, že snad ne, 
ale každý mlčel nechtěje se pálit pro věc, jež přece obecně 
byla uznávána správnou. Až jednou našel se pošetilec, který 
se proti tomu vyslovil a nejen vyslovil, ale i podle toho jed 
nal: odstrčil upečenou kýtu z upečeného člověka a odepřel 
jisti. Co ho za to stihlo bylo, že sám byl zabit, upečen a sně 
žen. Ale myšlenka vrtající v mozku lidí byla již skutkem pro 
jevena: našel se za čas druhý, třetí následovník, počet jich 
rostl, až nový názor ovládl příslušníky celého lidožroutského 
kmene. Nový názor a nová mravnost prorazila a smrtí byl 
naopak ohrožen ten, kdo by se byl pak za platnosti této nové 
mravnosti opovážil zabít člověka a připravit si ho k pojezení. 
To je příklad nebo případ a takových případů ne pouze 
na poli mravnosti ale vůbec v kultuře lidstva sběhlo se bez 
počtu a dějí se dosud denně a ustavičně. Tak vzniká stále a 
stále pokrok menší i větší, vykupován vždy obětmi také men 
šími nebo většími. V této době na př. jde ne o znemožnění po 
jídání lidí a o jejich fysické zabíjení, ale o jejich vykořisťování 
a politické, sociální, hospodářské, kulturní ubíjení a utloukání 
jich. Nebo o znemravňování a korumpování jich. Nebo jde o 
odstraňování lidských nerovností a lidského odlišování tříd 
ního a stavovského, jež druhdy dálo se snad různým způso 
bem tetování a malování kůže, nebo způsobem oděvu, bydlení 
a pod., jež dnes děje se různými druhy mody, t. zv. společen 
ské etikety a konvence, titulovými a hodnostenskými směš 
nostmi a jinými na venek uplatňovanými, předsudky, malicher 
nostmi a hloupostmi. Zrušilo se na př. u nás šlechtické šlechti- 
ství s jeho erby, lokajskými uniformami, panskými, chůvami, 
kojnými, levobočnými manželkami a pod., ale udrželo se a vy 
vinulo se v daleko vyšší a širší míře měšťácké šlechtictví s je 
ho nesčetnými erby, predikáty, tituly a hodnostmi. Není po 
malu člověka, který by na sobě nenosil nějaký titul, protože 
obecně vládne mínění, že člověk neplatí tím, čím skutečně je a 
co do vnitřní své ceny, povahy, smýšlení, schopnosti, řemesla, 
umění, povolání, ale že platí teprve titulem a hod 
ností. Je na př. doktorem, t. j. »učeným«, ale nemusí dokon 
ce býti a pravidelně ani není učeným, měl prostě kdysi nebo 
vypůjčil si obnos potřebný na taxy zkušební a promoční a dal 
se takto ocejchovat, jako se cejchují prázdné sudy za určitý 
poplatek u cejchmistrů; jiný, kdo neměl zbytečných peněz ne 
bo kdo na takové věci nemyslel, není doktorem a je snad vel 
mi učeným a vzdělaným ýlověkem. Většině lidí, jak známo, 
teprve úřad, hodnost a titul dává rozum, t. j. zůstávají ne 
rozumnými a obmezenými, .jak byli, ale úřadem, titulem a hod 
ností platí za rozumné. Byl to tuším, Petr Bezruč, jenž této 
naší národní titulové mánie se dotkl a nebylo by možno nedát 
mu za pravdu, a myslit si takto celý národ jaksi jako národ 
t i t u 1 á r n 1, t. j. jako národ sestávající z titulů a ne z lidí, 
jadrných, samoros_tlých, svérázných lidí, povznesených nad 
malichernosti a přežitky směšného a ubohého včerejška. 
Velmi mnohým lidem tato titulová otázka sama zdá se 
malichernou, ale přehlíží se, že právě toto titulové odstupňo 
vání lidí je symbolem měšťáckého, škatulkujícího privilejnictví 
jako šlechtictví bylo symbolem moci, přednosti, výhradnosti 
určitých kastovníků a privilejníků včerejška. Proto právě na 
př. Bucharinova sociologie zcela správně vystihuje a zdůraz 
ňuje souvislost všech složek a stránek společenského řá 
du od techniky a hospodářství až do mravnosti, mravu, zvyku r 
konvence, hodností a titulů, což vše má svůj ráz a význam ve 
společnosti měšťácké a co vše bude míti jiný ráz, resp. čeho 
všeho nebude ve společnosti socialistické. Symbolu hájí si tří 
da, protože pádem symbolu padá i ona, jako pádem praporu 
vztyčeného na hradbách obležené pevnosti padá pevnost i její 
Jos. Hrdina. 
můžeme-li věřit 
Film. 
i. 
Optický film. 
Moderní výtvarníci, kteří s touže 
horlivostí jako moderní básníci za 
svěcují svou práci filmovému umění, 
usilují o jeho obrodu, o zrod no 
vého umění optického a poetického, 
jaké nemá v minulosti obdoby, for 
mulují si svůj problém nového filmu, 
asi takto: 
Film je optický rytmus 
vyrobený fotochemicky. 
Optický rytmus a fotochemie je ma 
teriálem básnivé a výtvarné fantasie 
a imaginace, která pracuje se záko 
nitými a elementárními prostředky, 
hovořícími k našim smyslovým funk 
cím, organisuje a třídí je ve smyslu 
zamýšleného fysiologického a násle 
dovně duchového účinku. Filmová 
elementární tvorba orga 
nisuje pohyb v světelný ryt 
mu s, není výměnou pohled 
nic z ciziny. Vládnou zde me 
chanické zákony pohybu a fysiologické 
zákony divákovy vnímavosti. Impro- 
visace je naprosto vyloučena. A ježto 
dnes živoucí síla vnímavosti obecen 
stva je po staletích naturalistického 
a anekdotického umění velmi osla 
bená a zmalátnělá, (Die schlecht trai 
nierte Seele, říká Hans Richter) než 
aby určité čisté výtvarné formy a 
vztahy barev, světel, a linií, nic ne- 
znázorňující a nesymbolisující, pů 
sobily dost' silně na zrak dnešního 
průměrného diváka, a určité čiře poe 
tické elementy, prosté jakéhokoliv 
významu literárního a obsahového 
dojaly intensivně jeho sensibilitu, je 
zásluhou kinografických partitur Mar 
cela Duchampse, Hanse Richtera 
Wernera Gräffa, Lissitzkého a Vikinga 
Eggelinga,jenž stanovil poměry kon 
trastná analogií jako základní princip, 
že pracují o veliké a důležité o p- 
tické přřevýchově obecenstva. 
Tyto filmy opovrhuj anekdotou, lite- 
rárností a thematem, ale chtějí vy- 
znávati poesii. Užívají tvarů, světel 
a barev, jen pro emoce, které mohou 
v diváku návod ti, pro jejich emo 
tivní, ne zobrazující, kvality. S jas 
ností a precisností vypočítávají optické 
působení: jsou to fysické organismy, 
které navozují určité a jasné emoce, 
klaviatura tvarů, téměř slovník tvarů 
a barev. Jsou to filmy, žijící jen hrou 
vztahů optických útvarů v pohybu, 
bez praktického účelu a smyslu, zá- 
* bava ducha a potěšeni sensibility. 
Pravoúhlá komposice udrží nejspíše komposiční harmonii 
pohyblivého obrazu: příliš diagonál, ostrých úhlů a úběžných 
linií by ji zvrátilo. Zákon komposiční rovnováhy ovšem nezna 
mená symetrii, naopak, ta je zcela vyloučena jako nepřípustné 
a opticky nudné opakování dvou stejných polovin, lichý zrcadlový 
obraz; neboť i tyto abs raktní filmy musí ve své osnově přinášet! 
ostrá opt i cká pře kvap en í, aby udržovaly divákovy smysly 
v potřebném napětí: překvapení, jakými jsou výtrysky světelných 
reklam, světelné signály či znaky semaforů uro cestujícího ve 
vlaku Existuje též jiná rovnováha, než rovnováha symetrie ; mohli 
bychom ji označiti třebas rovnováhou dec.mální Filmové pásmo 
nemůže ovšem být ovládáno jen autorovou fantasií, musí dostáti 
jistým zákonitým konstantám, a to se stane jen řádem a metodou. 
Jest zde vytvářen čistý film, čirá kino graf i e, tak jako 
v kubismu byla vytvořena čirá malba. Film ani ne anekdotický, 
ani popisný, a i psychologický, ani sentimentální, ani literární, 
ani pedagogický, ba ani ne malířsky dekorativní; film jako 
komplex světel a linií, organisovaných v rytmický 
pohyb, integrální figurace, jejíž statické tvary jsou dy- 
namisovány světlem (eventuelně barevným); barevné světlo ne e 
v sobě pohyb. A tak tyto bezpředmětné formy stávají se funk 
cemi pohybu a přestávají existovat jako formy. 
Nejde zde totiž o p uhé malířství, o pouhý obraz Tato filmová 
pásma jsou jako stroje v chodu: je to podívaná a nikoli obraz. 
Obrazy v zamýšlené distanci, prcporct a pohybu. Optický lyris 
mus. K třem rozměrovým faktorům určujícím prostor, přistupuje 
ještě faktor trvání, (la durěe), tak zv. 4. dimense, to, co Bergson 
nazval „pronikání času s prostorem“ (1’ intersection du temps 
avec 1’ espace. 
POETISMUS, poučen osudem bezpředmětného ma 
lířství: orfismu, suprematismu a neoplasticismu, soudí, že tyto 
bezpředmětné a abstraktní filmy neuspokojí divákovu vníma 
vost a žízeň po čiré lyrice o mnoho lépe, než bezpředmětné 
obrazy. V lidech je objektivační pud: chtějí něco vidět, aby 
mohli se rozesnít. Dílo potřebuje několik doteků zkuše 
nostní reality, aby navodilo poetické emoce. Alespoň 
' náznak, šifru, na níž se zachytí paavučinná tkáň pocitové vi 
brace. Čím méně se napoví, tím více se nasugeruje; ale něco 
se napovědět musí. Alespoň slůvko. Alespoň jedno optické 
slovo. Ve filmu, jenž má být na př. lyrickou básní loučení 
a odjezdu, musí alespoň konduktér mávnouti strojvůdci loko 
motivy rukou a z okna vagonu zamávat bílý kapesník na roz 
loučenou. Poetismus chce v drobných lyrických filmových 
básních poskytnout diváku artificielní poesii, která 
byla by zmocněným ekvivalentem poesie ply 
noucího života, poesii, jejíž řeč byla by nová, samostat 
ná mluva optických standartů, jakými jsou již pra 
pory a dopravní značky, mluva internacionální. Je tedy třeba 
zavěsti do těchto lyrických filmů, právě tak jako do obrazo 
vých básní ony doteky reality, fragmentárně vkomponované; 
a tu nastane u těchto filmů, které nepřestanou být v jádru ab 
straktní jako všechna vznešená poesie, úmyslná neste j- 
I 
r 
v 
v 
Reed. 
I. umělecký 
excentrický karneval. 
Brno - Únor 1925. 
Moderní ráz, moderní kostymy. 
Výtvarná spolupráce kon 
struktivistických umělců. 
I nevyžádané pozoruhodné ná 
vrhy budou eventuelně použity 
a reprodukovány v některé mod. 
řevni, především v „Pásmu". 
< 
Reklamace se přijímají od 
1. ledna 1925. - Adresa buď: 
) 
r 
Pásmo" Brno-Juliánov nebo : 
Výbor Uměleckého karnevalu 
Brno, Kavárna „Slavie". 
3 předkarnevalové umě 
lecké five o’ cloky, počí 
naje 2. polovicí ledna, budou 
střediskem moderních umělců. 
Reklamace: viz výše: 
* 
^tpuejte se členy Brněnského Devětsilu! Se- 
silujefe tak aktivnost moderního uměni. Přispí 
vající členy přijímá výbor, činné členy pouze 
porota po předložení prací. 
íft 
Jak se rodi nové 
Obyčejně vidíme nové, až až je narozeno, neboť pak je 
to viditelno ve velkých a do očí bijících rozměrech a účincích, 
takže to již každý vidí a musí vidět. A z toho se namnoze 
soudí, že to velké nové se také tak hned rodí nápadně, vidi 
telně v těchto velkých účincích a rozměrech. Ale věc se má 
■ý 
. ’ * » . / .*•.•*•* %• 
v. 
•IwXCvX'-.-.-. .-. 
MADE fff KKADFMICKA tir/WA pkahA 
• ‘ • 
fV 
•avX 
.... ... 
wM Ve hře. ktpré režisér Hurt věnoval mnoho zjev-1 
něho úsilí o pronikavý účin a jejíž scénická vý- | 
prava honosila se velmi dobrými stylově, formově, | 
náladově i barevně působivými interxenry p. Ant. 1 
Heythuma, Boustředí se málem všechen děj na . po- I 
stavu dra Antona Ijgnátiče Jverženceva. k£eréhe_.p. | 
Deyl 
OPN1 P 
y>. 
m 
•e* gé d a 
Ö a Jít ö fcT SJ 
•° | ® B 2i p 
CT c CJ 
n 
e 
vadle psycaoio- 
. jež nava- 
— Činohra vypraví nym v 
triclcou hru Loonida Atidrewva •Jlozum 
zulíe na Dostojevekého „Zločin a trest řeší pro- 
blém síly a. nosnosti lidského n»nofl, J5 te i& JČJ:. 
pint smělým experimentem končí šíleností. Složitou | 
úlohu iednu z nejskvělejších ruského mouermho; 
rípertoiru. Kerzen co va, vytvoří R-Deyl Za režie 
Jnr. Hurta, scénickou výpravu navrhl Ant. Hcy- : 
thum. který po prvé vystoupí jako výtvarník diva 
delní. 
< 
«< 
XvX-XXy 
Xs w cn 
arei En 
«? 61 m fi 
i 
er. 
<2 
■o B £. g £ £ 
3 
g| výprava, tpajici vy- 
řacovala nápadnou, ač 
* 
5 ist «J 
> a Z 
o > g £ 
.§ o & 8 
M " C 
m 
4> 
onurou naiaciu. 
volatí . 
celkem přlpadriou a přiléhavou ornamentací na 
Kulisách. 
r 
a 
m k: 
nv. 
WjM ve čtvrtek premiéra Andre.ievovy hry „Rozum 
fnffmo}. Dramatický efektní a napínavou a VU lom 
literárně vyváženou hru scénuje režisér Jar.. Kurt 
v nové dekorační výnravČ arch. Ajú. Bcxttoma 5 
A 
I 
ítff 4j O) Ö 
3 3 '5 1? p 
2 £- A. wj 0 
C ICJ 
w 
& 
73 
Mi. 
e> 
t 
I 
*5 i 
cs 
■f 
ui 
> 
Z i 
, 
o 
Cd 
M 
& m. 
o 
£ 
§ 
O 
i.'!* 8 
\ 13 
•• 
ý-v.' 
X 
N 
t: 
> 
u 
V 
O C 
3 
< 
Ponuré barvy scénické 
’g výpravy páně Hejüuunovy na 
značovaly píipadí 
fggigahtsfcěhb i 
Éljiž od 
£ 
CJ 
1 
i : 
© 
r'lkCr'.i 
U 
S & 
tá> 
CTiXZCJ 
.5 5 ^ 
= s :3 -C e 
Q 
m 
m 
u 
mm 
U 
if) 
■1 
: : 
Žť-XvW 
•X 
cr. 
X 
a co 
i/i 
IU 
C 
K* 
(0 
o. 
i 
hm 
O 
<n 
o 
ID 
l • 
> 
> 
> 
■ 
Q 
C 
1 
t*UUic 
\^nuia/ a 
bet 
Q 
>N 
: Pseudonym A. Heytum dal hře vhodnou 
hon výpravu. Zařízeni cely dra Kerženceva 
airvičkami skleněnými, lampou stolní) nezdá 
odpovídat! cele duševně chorého. Ovšem ani 
ív, kdv vdova po spisovateli dokazuje Kerien* 
ovi v ústavním pokoji, není právě pravděsiej- 
ruském ústavu. 
K. Cvančara, 
o 
> 
U) 
stpc 
0) 
4» 
(s 
i 
IU 
A 
ÍU 
■o 
se 
O 
Výj 
: 
a 
c 
m 
cey 
< < 
a ^ 
a v 
co 
>c^ 
pod 
W 
b-nější a možný snad jen v 
j]1 
IÜ 
O ~ 
N. 
x- 
Dekorace, nayrstvené kulisami ďo trojúhel 
níků, tmavě nebo světle pruhovaných a bílých, 
a 
m 
u 
:.Xv 
.v 
x- 
O 
a 
IP 
..Vř 
<•> 
přiléhavě se svou zdrženlivostí • úpravy hodí k n 
celku. Jinde se hraie >Rozum>e 
O 
Q 
v době, kdy venku náhle 
vytáhla všechna stavidla dlouho zadržovaná krá 
sa Jara. Je to opravdu škoda. 
C 
>:• 
HurCova režie dala hre vše, co jí náleželo 
v hereckém provedení, dala jí dokonce ve vý 
pravě vice, a íint jí ublížila, neboť v motler- 
ních kulisách Ant. Heythuma byl Andrejevuv 
realism ještě šedivější. 
O 
z 
ii 
f 
X* 
9 
f! 
m 
přivábí 
saad přece je* více obecenstva,'héz o premiéře. 
O 
r 
! 
i dobrá až na první jednání, 
Souhra byla vet 
které bylo hrozně vl* lé se zbytečným vypichováním 
vět. Větší hybnost 1 a by dodala hře, která sama mmmšĚĚrn,*. miuw , .. r . rn 
trpí nedostatkem živ zhosti, ýětšiho zdám umělecké v ýp r ^ va ' s 'p^Héyfliuma vnašela do realismu 
pravdy. V tomto jecgii} ‘ . , , 5 , h i „R o z u m u“ apriorní symboj; inleriéry svými 
ř okoj-bibhoteka, jakx ^ h b> , černým! stíny v šedém (L akt) a zelenou šu- 
zdúrazml knizn í > ^ ak ^. ^ r v ž , en , c ^' pinatosti zdí (II. akt) od počátku říkaly: v těch- 
lepe objasnil dej nezwito kubistická dekorace, která tQ zdech g8 zrodí ří]ens tvi. MtINý. 
o předbíhá události, k§ra chce byt výmluvncjsi 
■5 sám spisovatel, a zaJSm je jen prostořeká. 
Zdenka Haškova. 
Marie Majerová 
■ 
11 
/.* 
£ 
/./.va;. //•v/.v.v 
3 
O 
OVIUJUI1V« vp. «FWHI» J / • - ‘«‘V «J» ‘ ■, 
Realistická hra a režie není ovšem úkol zvláště 
těžký ani nový, v tomto smyslu scénická výprava 
(A. Heythum) znamenala více. Scéna prvního 
obrazu o stěnách malovaných bez nároku na 
Hbivost, ale přece ozdobně, měla jedinou divadelní 
funkci: zúžitl jevištní prostor na místo děje Scéna 
druhá nebyla sevřena a pozornost výtvarníkova 
obracela se spíše k nábytku, jehož tvar byl 
ušlechtilý, než k jevišti Samému. Divadelně 
i výtvarně byl nejlepší ústav pro choromyslné. 
■u 
•F 
«X. 
V.‘ 
;//.w 
»V.V.V,. < 
% 
.X-X 
■» 
-Ji 
A § 
cn 
: 
m 
Ký 
• • 
ü 
vX.y. 
V 
•o 
XX 
x-:> 
v« 
: <X 
o 
• *. 
C 
N 
ua, výprava: Ant. Heymumi — Pro dramaLUkOU 
P^vchooathologie. Pláci Andrejevovu u«vohIo divadlo vhodaý čas. Týdert 
* “ ^svatojansky, týden hospodářské výstavy, kdy hlediště 
neí z poloviny taplnéno je venkovským lidem, ae- 
. příhodnou dobou pro drama těiké duševní 4naly*e, 
O 7. II.’. KOZlim. Mjehož pozorné sledování a lapání každého slova heřoo- 
|||va vyžaduje napiaté pozornosti a jistý 
p vyspěl ostí. Však obličeje venkovských posluchačů uka- 
provály jakousi bezradnost, ba i zklamáni. Psychologické IÉ|í| 
; .. 
o 
V 
r. 
v./X’.v 
'«2 
Z 
Sobota 17. V. 
V”f M Í N A 
Karel Dostal 
íž.. 
W 
arinila Kronbauerová 
m 
£ tupen divadelní 
£5* 
. 
• m 
v 
Vý 
Jako členská premie za člen. rok 1924 rozesílá se členům zakládajícím, činným i přispívajícím 
buď kniha VI. Vančury: Dlouhý, Široký, Bystrozraký, nebo kniha Sandomirský: Fašisté, jakmile ob 1 
drží naklad, spolku Kč 2-- ve známkách. Kdo by si přál obou knih, nechť zašle Kč 7-- ve znám 
kách. Knihy se expedují v prosinci t. r. a v lednu 1925. P. T. členové se upozorňují, že pro příští 
rok budou zavedeny pololetní členské příspěvky ä Kč 16’-JKč 15’-+ Kč F- za legitimaci) a polo 
letní legitimace, jakož i pololetní obraz, a knižní premie. Členové se proto žádají aby platili lask. 
vždy do konce ledna a do konce července, ježto jinak se škrtají v seznamech a pokládají se za nově vstupující členy, kteří platí znovu zápisné Kč 2- - . - Výbor. 
V 
* 
o 
f 
i 
JO 
■