nechávající v pozadí tušit hangary a palmy. 
Plastika avionu Bréguet vyniká, osvětlena elek 
trickým reflektorem. Rozmontovaný motor 450 
HP žádá opravy. Potící se mechanikové, obslu 
hující srdce avionu. Tropická noc. Tropický 
vánek pohybuje palmami a širokými nohavicemi 
rickou!) přeletu Zepellina od idylického Boden- 
see do utilitársky konstruktivních U. S. A. i pro 
matematicky organisovaný výstup Angličanů, na 
Mount Everest, mystérium XX. století. 
Plastika vzducholodi, dobře zorganisovaná 
souhra táhel jejího motoru a přístroje výfukové 
9» 
L 
m 
i 
N 
H 
U 
M 
A 
N 
E 
Fernand LÉQER: Le laboratoire. 
plyny zkapalňujíciho; {váha vzducholodi musi 
zůstat konstantní i při ubývání pohonných látek!) 
majestátně líně pohyby kormidel nad skličující 
nesmírností Oceánu a pod nehostinností hrozící 
oblohy. Pro publikum budoucnosti bude všechno 
to něco 
mechaniků. Znavená tvář Bésinova. 2 mohutné 
profilované vzpěry mezi křídly avionu skvěle vy 
stínované a vrhající bizarní stíny na osoby i 
věci. Mystičnost tropických hvězd nad tím vším. 
fest to úhrnem 
věčný poetismus, 
který nadchne všechna století budoucna a roze- 
sni tvory XXX. století asi tak, jako jsme v mládí 
snili nad pohádkou 
o AIndinovi ti kouzelné lumpe. 
Promítací stěna budoucích věků bude právě 
tak sídlem nej čistších optických básní a „čiré 
kino grafie“, jako okem pro pochopení minulosti 
a rekapitulací jejích čistě lidských, poetických 
a technických kvalit. (To vše korunované pla 
stikou a barevností; mluvené slovo bude vždy 
spíše podružným elementem!) 
Tak pro příští věky nejsme ztraceni, ale 
ožijeme znovu; naše století, naplněné rodícím se 
konstruktivním úsilím a selfmademanstvim právě 
tak, jako morbidností buržoasních řádů a ofi- 
cielně-akademického uměni, uchováno jest ve 
filmových pásmech jako balsamovaná mrtvola 
egyptské princezny. 
Pokud nepředpokládáme na zeměkouli epo 
chální pohromu, která by lidstvo uvrhla zpět do 
primitivních dob, (jak to vylíčil London v jistých 
svých literárních visích,) a zničila Jilmová mu- 
není časových hranic pro reprisu (histo- 
vis á vis 
tvorům XX. století, chladně udílejících si roz 
kazy telefonem a přijímajících zprávy radiem. 
Melancholie opuštěné budky pro kormidelníka, 
odkud řízeny jsou přesně pohyby dobře vypo 
čítaného obra. Stručný fakt znovu zařízne se 
do mozků budoucnosti: 
Posádka Z R III nezalekla se při plánu pře 
letu nedávné tragiky vzdi { icholodi Dixmude. 
Všechno to jest pro budoucí věky konser- 
vovaný poetismus a zároveň historické důkazy 
pro vítězství matematických produktů nad di 
mensemi zeměkoule a senilními předsudky. Člo 
věk budoucnosti bude mít jistě příležitost 
usmát se nad měštácky-nasládlými filmy naší 
doby ale také filmem zasnít se nad poe- 
tičností odvážných podniků XX. století a stra 
chovati se o osud odvážné posádky vzducho 
lodi neb avionu (primitivního!!). 
To vše jest implicitně obsaženo v dnešních 
filmových pásmech, které 
konservací 
promítáme do závratně vzdálené budoucnosti. 
Vilém Santholzer. 
1. Bild: Zimmer: Grüne Wand mit aufgehängtem Fensterkreuz. 
2. Bild: Eisenbahnwagen: Rückseite des ersten Versatzstücks. Dunkelrot; bewegte 
Lichtquellen als Andeutung der Bewegung. 
3. Bild: Schlachtfeld (Granattrichter). Segment rot mit aufgehängten Fassreifen. 
4. Bild: Drahtverhau: 1, 2 m hohe senkrechte Latten über die ganze Bühnen 
breite. 
5. Bild: Lazarett: Weisses Trapez auf der breiten Basis. 
6 Bild: Atelier: Weisses Trapez auf der schmalen Basis, davor bewegliche Figur. 
7. Bild: Versatzstück wie erstes Bild. Abweichend Fensterkreuz in der Mitte. 
8 - Bild: Treppe: Versatzstück wie Bild 1 bzw. Bild 7, abweichend auf die kleinere 
Seite gestellt, angehängte Schrift „Treppel“, 
9.-Bild: Volksversammlung: Versatzstück, gelb mit Ausschnitten, aus denen die 
Sprecher auftreten. Willy Baumeister. 
sea 
Laterna magika. 
Jean Cocteau: Moderní umění nahradilo klam smyslu klamem ducha. 
Kdyby byl konečně uskutečněn mluvící a barevný jilm, bylo by to snad zadostiučinění lidské vynalézavosti, ale naše touha po umě 
losti by byla sotva uspokojena. Byl by to pak příliš věrný otisk skutečnosti, příliš průzračný a pochopitelný pro naše smysly, než aby 
mohl skýtati žádoucí sensace. 
Umělost; to slovo má příchuť skoro nadsmyslnou; jako když vidíme dokonalý stroj — připadá nám jako zjevení z jiného světa 
nebo jako potápěč. Je příliš dokonalý, než abychom jej mohli chápat. A pak vskutku vypadá poněkud neskutečně. Nenalézáme proti ob 
měny ve své mysli. 
Film je umělý; je žonglérstvím ducha. Jeho umělost netkví však na povrchu, není v tom, že s dokonalou přesností ssugeruje nám 
illusi skutečnosti, spíš v tom, že skutečnost před námi abstrahuje. Zůstává přece jenoni stále Kouzelnými obrázky, Laternou magikou, 
něčím, jako skutečností ve snu. Illuse utkaná ze světelných paprsků, bílé a černé. Či proč jsou tak rozechvěni lidé, když se objeví na 
plátně ruka s revolverem ? Jedno je jisté: ten revolver nezastřelí a ruk s revolverem viděli již v životě víc. I J roě právě ve filmu ? Protože 
film nás neklame, že onen obraz před námi je skutečností, ale že nás utvrzuje v tom, že je čirým přízrakem skutečnosti. Pochází z ochoty, 
s jakou se duch podrobuje této alchimii. 
Je film umění? Bylo by spíš na místě ptáti se po jeho funkci — a jaký je. Je prostě kouzelný. 
Je diskrétní. Skutečnost, jež se před námi zrcadlí nikdy není tak dalece skutečnou, aby byla triviální (ve filmu pociťujeme i 
k policajtu jakýsi příbuzenský vztah). 
Je dojemný. Chaplinovo nebe; odjíždějící vlak; obrazy měsíčních nocí; šťastné shledání po zbytečných útrapách atd. 
Je kéjklířský. Nezná absurdností a posledních možností; je obava, že bude nutno znásobit pro Harold Lloyda výšku mrako 
drapů, pro Fairbankse míru překážek a pro diváky schopnost úžasu. 
Funkčně: Uspokojuje naši potřebu romantismu, podněcuje naši obrazotvornost, ale na štěstí neurčuje její maximální hranice. Je 
to jistě prohnaná rafinovanost, nechávají-li nás pohybující se světla na peróně vidět i v duchu přijíždějící vlak (Chaplin; Pa říšská mai- 
tressa). Velmi distinguovaný způsob lhaní! 
Fotogenická působivost: Jak ji vyložit? Nezbývá, než přijmouti fakt, že fotografie, film, jsou zázračnými. Že fotografie sku 
tečnosti působí na nás více než skutečnost sama, že to, co ve skutečnosti míjíme, na fotografii obdivujeme, právě tak, jako slovo vytištěno 
pišme námi působí na nás jaksi nově a zdá se nabý váti jiného smyslu. Spíš, než by na nás působila intensivněji, působí na nás jinaké) 
Je jednoduchá a šetří prostředky vzrušení. Kdybychom měli odůvodnit, proč se nám tento prostý obrázek tolik líbí, byli bychom na rozpa 
cích a mohli bychom nanejvýš mluvit o čirém prosvětleném krystalu před černým pozadím. Film ani nepotřebuje děje k žádoucímu účinku; 
dostačí pouze, aby se zvolna otáčely veliké hlavně děl na pancéřové lodi, aby se mihl stín na zácloně, přeběhl pruhovaný závodník, vy 
stoupil ministr z automobilu a přijal od krásné dámy kytici; Gaumontův týden je nejlepší. 
Z čeho čerpá film tyto cnosti? Z toho, že není realismem. Film popírá realismus. Realismus je řádu smyslového. Film duchového. 
Kdosi napsal, že film je tak krásný, že nám dává zapomínat na plátno. Myslím, že největší požitky ducha může skýtati vědomí pouhého 
plátna. 
Wir 
kein 
i 
Situationsbericht aus der Tschechoslowakei. 
Das Theater befindet sich überall im Verfall. Es hat 
seine Gründe. Trotzdem leistet man in Rußland vorzügliches, 
hie und da findet man in Deutschland Reformbestrebungen. 
Uns in der Tschechoslowakei fehlt aber noch alles. Nicht 
■ der Schauspieler, das Pu- 
sondern auch das Theater selbst. 
nur 
— um mit Grillparzer zu reden 
blikům und das Drama 
Es gibt einen guten Theoretiker des neuen Theaters (J. Honzl) 
und zwei oder drei Leute, die in die Theorie des neuen Thea 
ters hie und da hineinpfuschen, sonst nichts. 
Das Drama: Jedes Drama, das bei uns entsteht, wird 
als ein kleines Wunder gefeiert, um bald zu abgewirtschafte 
ten Sachen weggelegt zu werden. Man wartet geduldig auf 
»unser Drama«. Unsere Dramatiker fühlen aber die Bedräng 
nis der Gesellschaft nicht, sie kämpfen mit ihren »Problemen 
um in einer dynamischen, materialistisch-kolektiv orientierten 
Zeit dem Zuschauer die Religion, den Gott und das Ruhig- 
Bürgerliche zu empfehlen (neueste Premiere Hilberts). Für 
Angelegenheiten der Individualitäten hat man schon längst jed 
wedes Verständnis verloren. Und man erwartet im Theatr 
eine festliche Unterhaltung. 
Der Schauspieler: Wir haben fast keinen Schauspieler 
= einen redlichen Arbeiter des schauspielerischen Handwer 
kes.- Je ferner von Prag, desto mehr Dilettantismus an den 
Szenen. Was in Prag zu gar nichts taugt und unmöglich wird, 
das kommt aufs Land (Dir. V. Stech, Brünn). Und doch hieß 
Romain Rolland unlängst das Nationaltheater in Prag das be 
ste europäische Theater, das er gesehen. Kompliment eines 
höflichen Fremdem? Ja, es gibt H i 1 a r, den Regisseur. Er 
wollte seinerzeit den Dilettantismus überwinden. Es genügte 
zwei Jahre Arbeit und er kam ins Prager Nationaltheater. 
«, 
Nuže sečtěme to: Kouzelný, kéjklířský, dojemný, jednoduchý, rafinovaný, diskrétní. Velmi pěkné souhvězdí. 
Ještě o filmových hvězdách. Není pro ně případnějšího názvu. Obdivujeme je, protože jsou marně vytoužené. Toť vlastnost skuteč 
ných hvězd; nehrozí nám pro ně nebezpečí desilluse. Královny našich snů, nedotknutelné ve své pýše. Na př. tato: Je andělsky nevinná, 
zůstává nadále pro vás pannou. , . 
Vzpomeňte jich všech, démonických a intrikánských, prostých i mondénních. 
Vzpomeňte té, kterou nazývají Allan Nazimova, aleje to ubohá Márgueritka Gautierová; smyšlená kráska, zprvu jako ago nická 
zrůda, ale ještě spíš jako hašiš. 
Fantomy 
Dobrou noc 
Mé princezny. 
*) Bylo by ale zbabělostí prohlásit proto film za výchovny prostíedeK našich smyslu. 
Rento. 
<)