UZ /
i
L
referáty. — LA REVOLUTION SURREALISTÉ. 1. roč., č. 1.
Orgán surréalismu tak zv. Bretonova zaměstnává se snem, o-
pojeníím a některými mimovolními, fantaskními a osudovými
událostmi lidského života a věnuje jim články, noticky (zprá
vy o sebevraždách z novin), úvahy, fotografické komposice a
kresby i manifestační předmluvu: »Každého rána ve všech ro
dinách vypravují si muži, ženy i děti, n emaj 1-1 i nic lep
šího na práci, své sny ... Surréalismus otvírá dvéře snu
všem těm, pro něž jest noc lakomá. Surréalismus jest křižo
vatka okouzlení spánkem, alkoholem, tabákem, étherem, opi
em, kokainem, morfiem':..« Sny: G. de Chirico. A. Breton,
surréal. teksty: P. Eluard, L. Aragon, P. Reverdy, kronika:
Aragon, Soupault, ilustrace: Man Ray (fotografie), Picaso, A.
Masson, Chirico atd. — MLADÉ SLOVENSKO. Roč. VIL, č. 1.
až 2. Zagorskij: Nové divadlo v SSSR., .!. Horváth: Nadrealis-
mus, referáty o: Pantomimě a zmatený o Nezvalově »Wolke
rovi«. P. Horvátha upozorňujeme, že poisson = ryba nikoli
jed. — Z MASARYKOVY UNIVERSITY V BRNĚ. Praha obje
vila právě skvělý zjev divotvorce B. Kočího, jenž je pádným
dokladem proti materialismu doby a skvělým příkladem pri-
mérnosti duše před hmotou. Brněnská filosofická fakulta, cítíc
na horké brněnské půdě podivnou nevolnost a potřebu nějaké-'
ho konejšivého jedu, nehodlala zůstati pozadu za Prahou, ale
rozhodla se změniti se v Akademii duchovního ži
vota, jež by uváděla do základů kontemplativní metody,
a proto pozvala si za mimořádného profesora filosofie
(r. 1925) divotvorce Vlád. Hoppeho, osvědčeného mystika a
neškodného reformátora-íilosofa. Už dříve se připravovala na
tu změnu tím, že zvala na své stolice ponejvíce jen lidi, kteří
(podle receptu p. Hoppeho) »žijí vnitřním životem a mají dar
přenésti požehnání toho vnitřního, života v podobě míru,
spok j enosti a blaženosti na své okol «. Nemohouc
zcela pacifikovati neklidné Brno, pozvala si velekněze, jenž
hodlá vytvořiti Ligu duchovního míru (třídního, ne?),
jenž hlásá návrat do ráje srdce, jenž vší silou šíří »duševní
harmonii« mezi lidmi (= bahýnko). Trojí je cesta k této epo
chální obrodě lidské společnosti: Via purgativa, illuminativa,
unitiva. Nuže, nové slunce filosofické fakulty Masarykovy
university hlásá: »Poznání světa, lidstva« a jich reforma jsou
možný toliko z našeho absolutně prožívaného nitra, jež v
klidu, míru a práci vyslechnuto, zjevuje nám tajemným vnitř
ním hlasem božství v jeho vlastní podstatě« (t. j. božství =
lidský výmysl). »Nynější svět a lidská společnost jsou toliko
jednou částí, zvláštním případem naší duševní reality«. (Obá
váme se, aby p. Hoppe nebyl jednou postaven ke zdi realitou, lek.
kterou byl ze sebe tak špatně zplodil.) Pan Hoppe bude pro-
váděti reformu společnosti »mnohem hlouběji«, než chce soci-
alism. Osvobodí lidstvo od »malicherné oblasti po
hých lidských
hodnoty, jež je v dějinách vzdělanosti přetrvají, ježto vy
tryskly z oblasti života sub specie aeternitatis«. »Kdo pozná
širé obzory svého velkého J á se zářnými krajinami, v nichž
slunce nezapadá,, nebude se naprosto horšiti na nemožnost
užiti něčeho trvalého — úzké oblasti smyslové zkušenosti (a
ponechá tuto vrstvu kapitalistům k dědičnému, nerušenému po
užívání). Naopak: přesvědčen o přílišné malosti a pomíjejícno-
sti všeho, co prochází omezenou branou našich smyslů, zvyk
ne si na široký Oceán duchovního života a na vanutí dechu
věčnosti.. Jak jsme již několikráte podotkli, přístupu na pláň
pravdy nemá lidstvo jakožto massa, nýbrž toliko individuum
zvláštním pochodem duchovního znovuzrození lze vplouti na
široký Oceán duchovního života«. Systém brněnské filosofické
fakulty došel zjevem tohoto proroka svého filosofického ztě
lesnění a výrazu. — O. Flake:
příliš mnoho plynů ve vnitřnostech«.
A JINÝM IN CAUSA WOLKER:
až už své boje vyhraje, zemře, a je tak dlouho mrtev, že ne
může protestovati proti všem, kteří počítajíce s čítankovou
slávou jeho jména (ne díla) a se setrvač. obecné úcty, bez
trestně si dle svého % přistřihují jeho pravdy, jeho myšlenky
každý naráží na své kopyto, aby sloužily jejich zájmům a zá-
jmečkům, af jsou již jakékoliv. (). Wolker ve Varu r. 1922.) —
LISTY HUDEBNÍ MATICE (únor 1925), přes to, že přináší za
jímavý článek B. Martinů o nesprávné kritice impressionismu,
tkví stále v konservativem pojetí »opravdové a vážné« hudby.
Stále opakované fráse o »mladých domýšlivcích, posérech a
šprýmařích, kteří chtějí plně využiti vládnoucí povrchnosti a
diletantství ve vkusu obecenstva«, o správním tvoření, »spo
čívajícím na ušlechtilém národním pojetí Smetanově«, dokazují
jen typickou konvenčnost a tradičnost celé dneš
ní naší hudební veřejnosti, ovládané ideologií mnohdy i malo
měšťáckou. — RUSSLAND. Sonderheft des Anbruch. März
1925. Kniha, po které jsme toužili. Seznamuje nás podrobně s
hudebním ovzduším ruským, které dnes nabývá stále většího
významu pro celou Evropu. Přináší články a rozbory děl nej
mladších ruských komponistů, Mjaskowskyho, Alexan
drova, Feinberg a, Glebowa, jakož i pojednání o Skr
jabin o v i a Strawinski m, jejichž mocným vlivem je
ovládána novodobá tvorba hudební. Celkově poukazuje na
mocný vliv revoluce, která někdy činí díla až příliš něžná, tak
čistě ruská, pravý to opak nejnovějších skladeb západoevrop
ských, což nemálo přispívá k malému jejímu pochopení v ci
zině. — Die tollen Bücher přinesly knihu grotesek Mynonových
ER ANTIFREUD ODER DAS EISENBAHNGLÜCK«. My-
nona, vyšedší z dadaismu, polemisuje s freudovskou psycho-
analysou, jež vyvozuje tvůrčí síly lidské ze sexuality. Jeho s
bezohlednou otevřeností vypravované »případy« bojují prot.
hypersexualitě a zároveň nastavují zrcadlo době. Jeden motiv
jest skvěle variován a prokomponován do podrobnosti. Ne
smyslnost náhody jest stupňována ža do monumentality, hrdin
ská pósa zesměšněna. Nade vším převahu si zachovává je
humor. — V nakladatel. E Gottschalk vyšel též kriminál, ro
mán WALTERA V. HOLLÄNDER »GEGEN MORGEN«. Pří
pad vrahův líčen zde s ostrou výrazností a zároveň tak, že
jeho duševní stav a jednání jest nám přiblížen až k samozřej
mosti. Intensita výrazu. Skvělý stil. Žádná sentimentalita a
moralisování. Vnucuje myšlenky o hranici normálního a zlo-
činného. — DIE NUE BÜCHERSCHAU, (tamtéž) přináší v 3.
sešitě 5. ročníku přehled francouzské literatury v roce
1923, přehled literatury o sovětském Rusku, studuje M. Herr-
manna-Neisse o novějším německém,kabaretním básnictví, řa
du studií, informativních poznámek a bibliografii dobrých no
vinek německé literatury. Hans B e 11 m e r má ve všech pu
blikacích tohoto nakladatelství své kresby, jež jdou po stopách
G. Grosze, jsouce však vyrovnanější, ne tak zcela jen útočné, -
jako Groszovy, zachycují často těžké a trapné rysy součas
ného člověka naléhavěji ještě. — LEV BLATNÝ: »POVÍDKY
V KOSTKÁCH«. Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani ne-
zavzdychá! Ani slisovány nejsou tyto povídky, než
fejtony, anekdotami a pokusy o polorealistické a polo-
expresionistické skizy. Dvacet procent lehkého smyslu pro
bláznoství, 30 proč. erudice (Jules Romains, Hausenclever),
několik procent myšlenkové akrobacie, značné procento epické
plynulosti, ostatek bezbarvá tekutina. Duševní uhlohydráty,
jichž neměli ani »Tři«, tím méně beztvarý »Vítr v ohradě«,
byly v nepatrném zlomku zaznamenány. Maggiho a Gráfovy
kostky budou se těšiti účinnějšímu zájmu. Původní obal žlutý,
jenž u antikvářů se pokrývá šedavou vrstvou,
čís. 6., 7., 8., 9. Representativní futuristická revue, redigovaná
malířem Prampolinim, ohlásila se právě čtyřčíslem, bohatým
články i ilustracemi. Obsah: Poslední futur, manifest (Světový
futurismus), v němž jsou jmenováni bez ohledu na časté pro- hrens-Hangeler. Číslo velmi bohaté,
pastné programové i kvalitní diference nejrůznější umělci růz
ných národních avantgard (za ČSR.: Čapek, Teige, Neu
mann!). E. Prampolini: o scénické atmosféře futuristické, V. proti všem dekadencím: proti erudici, Chartreuse de Parmě,
Orazi, G. Gori: články o futur, divadle, F. Divoire: o francouz. dadaismu a jeho nástupcům, morálce spojení severu s jihem,
divadle avantgardy (»Chimere«, »Vieux Colombier«, »Art et syfilidě v jejích různých stupních, kokainu, povinnému vyučo-
Action«, »Th. des Champs-Elysees«), Angermayer: o expresio- vání, polyrythmii, polyfonii, polynesii...«) sepsali redaktoři R.
nist divadle, Waiden: Aforismy, N. Strunke: o Tajrovově Ka- Magritte a E. L. T. Mesens, otiskuje příspěvky Hanse Arpa
měrným divadle, passéistický a falešný referát Kodíčkův o (4 básně), Tristana Tzary (3 básně. Remarques, Danse a Bi-
»modernim« českém divadle, Huszar: o holand. plastickém di- fureation), R. Magritte (Kam až může vésti vývoj), R. G. Ribe-
vadle mechanickém. Referáty a registrace. Reprodukce: Be- monta-Dessaignes (krásnou povídku »Ariane ou la nue pro-
nedetta, Marchi. Bragaglia, Prampolini (jevišt. dekorace), De- priété«) a fotografie nebo reprodukce těchto autorů: H. Arpa,
pero (mechanické figuríny). Paladkii, De Pistoris. Pannaggi, Paula Joostense (papírový komposice a konstrukce), Maxe
Picasso (scéna a kostymy pro balety »Parade« a »Tricorne«), Ernsta, Schwitterse (komposice), Miss Mallory, americké
Leger, Pitojev, Marcoussis, Survage (dekorace pro »Mavru« championky tenisu, Picabiovy a Magrittovy kresby. —
Strawinského), Kiesler, Schmidt, Vesnin. Exter, Tatlin, Feuer- K revui je přiložen Otevřený list Tristana Tzary proti André
stein, Štěpánova, Bogusiavskaja. Puni. Dokument boje o nové Germainovi pro umělec, urážku v listě »Revue Européenne«,
divadlo, obrazově bohatý, jehož se činně zúčastnila naše re- pro niž Tzara poslal Germainovi dva své přátele (u nás se
vue svým 5. a 6. číslem. — FILMOGRAPH. Roč. III.. čís. 9. spory toho druhu řeší soudně). G. slíbil opravdu ve své knize
V Hollywoodu v Kalifornii, uprostřed největších filmových stu- i v revui, jíž však neprovedl. — VÝSTAVA OBRAZŮ EMILA
dií světa, kde se připravují, studují a natáčejí nejlepší filmy FILLY (1907—1924). Začátky Fillovy pod vlivem německého
zeměkoule, vychází tato výhradně filmová revue. Informuje o impresionismu (Autoportrét). V obrazech Lužánky a Portrét
nových filmech, jež různá studia chystají Světu a mezi články
a aforismy (na př. v tomto čísle o básnictví: »Největší básní
není ona, jež jest nejdovedněji konstruována, nýbrž ona, v níž
jest nejvíce poesie«), kladou krásné smírné, vášnivé, ale *vždy
výmluvné hlavy Trnových meteorů a Venuší. Nesčíslné glosy
a články, fota Dot Farleyové, Florence Murthové. Carmel
Myersové, F. Foxe, W. Russella a našeho člena, spolupracov
níka »Pásma«, přítele R. Myzeta, který ve »Filmographu« píše
článek o americkém filmu v Československu. (Myzet, český
filmový artista, zaměstnaný nyní v Hollywoodských filmových
studiích v Kalifornii, chystá k vydání zajímavou knížku z o-
vzduší americké filmové produkce, ze zákulisí největších foto
grafických dílen světa, s četnými obrázky.) STAVBA. Roč.
IIi., č. 6. Teige: Moderní francouzská architektura, týž: o di
vadle pro mezinár. výstavu dekorat. umění v Paříži. M. Stam:
Moderní stavebnictví. Reprodukce: bří Perretové, A. Perret,
F. A. Libra, R. Koch (Tři sochař, studie), Gábo (Pomrnk před
observatoří), E. Linhart (Studie obytného a obchod, domu). —
Č. 7. Le Corbusier: Obrat v architektuře (»... Účelnost je
dnešním sudidlem«.), W. Hegemann: Americká architektura
stavby měst. Rozhled. Výstavy. Časopisy (o Pásmu 5.-n.:
Toto číslo vyslovuje jasně moderní stanovisko k divadelnictví
a moderní koncepci filmu jakožto umění čistě optického, foto- Toto střední období je umělecky nejkladnější. V posledním vý-
genického.«) Reprodukce: Le Corbusier et P. Jeanneret (Domy voji dospívá Filla k optickému naturalismu, k malířskému illu-
v Auteile, Dům malíře Ozenfanta), J. Chochol (Továrna), Šá- sionismu. Objevují se řetkvičky, chřest, mrkev, cibule, zátiší
Č. 8. Mimo správný a svrchovaně objektivní článek s artičokem, jimž stínování má dodati plastičnosti, zátiší s cu-
Honzlův proti stavbě nového divadla v Praze (» ... Jediné, co křenkou, s perspektivismem. Filla zůstal sice kubismu věren,
by bylo jasné a pochopitelné, je to, že Stavovské divadlo Než není to už kubismus, ale kubistický jen dekorativism.
nutno zbořit.. Za zbořené divadlo — jiné divadlo — je logika Zcestí, ze kterého není východu,
z á j m ů« a povede je »k ideálům trvalé antikváře ... Přítomné diskuse o uskutečnění stavby jsou o- NA SVĚTĚ NEJMOCNĚJŠÍ
tázkou konjunktury zboží určitého umělce-Hilara. Jeho metody Martinů. Autor sám sděluje, že v době, kdy psal tento balet,
práce i výrobky jsou však zatím eklekticky módní, nikoli mo- neznal uměleckých zásad Strawinskiho. Je zajímavo tedy, že
děrní.«) Redakční referát o soutěži na Úrazovou dělnickou po- Martinů přichází k bletu svou vlastní cestou. — Balet, k ně-
jišfovnu v Praze, jenž je principielním kritickým pokynem pro m už romantická epocha neměla vřelého poměru, jenž byl cel-
poroty a konkrétním posudkem prací a tendencí, jež se v sou- kem cizí romantickému názoru na scénické umění,
těží uplatnily. Reprodukce: O. Liská, J. Blecha. L. Kysela, F. važován za útvar méněcenný — dochází u moderních hudeb-
M. Černý, J. Krejcar, Linhart, Mikuškovič, V. Obrtel, Honzík- níků větší a větší pozornosti, obliby a lásky. — Přervanou
Janík, Cechner. — STAVITEL. Roč. III., č. I. Článek o vele- tradici francouzského baletu XVIII. století — udržuje však
tržních palácích v Praze od ing. Loudy (s- perspektivami a pů- Rusko. — A je to právě ruský balet, jenž působí sensaci v
dorysy). Fotografie domů v Quensboro a Detroit, U. S. of. Paříži r. 1908 (Sergěj, Djagilev). Odtud renesance baletu ve
America. — ROZMACH. Roč. III., č. 3. Inteligentní muži kato- Francii (Strawinski, Satie, Poulenc, Auric a j.). — Jde tedy o
licismu pokoušejí se o modernější vyjádření svého názoru na to, restaurovati balet a dáti mu opět ztracenou uměleckou o-
svět a jeho laické i božské záležitosti. Durych sám je neklid- právněnost. B. Martinů je první v Čechách, kdož se o to po-
ným liberálem, jehož levá ruka nese pochodeň lidového rebe- kouší. Proto vítáme jeho snahy. Hudba baletu »Kdo je na světě
lantství, pravá krucifix. Tím se stává, že tato revue je živěj- nejmocnější« není výrazově nová. Najdeme tu stylové prvky
ší, bouřlivější a chaotičtější v politice a v kultuře, principiel- z Rich. Strausse, z Čajkovského stejně jako z Mozarta^ při
r.ější ve věcech mystiky a pravověrnosti. Přeceňuje politické čemž záleží na tom, že Martinů činí tak úmyslně, aspoň ve
verše Horovy a sborník »Dav«, z »moderního« umění se klaní většině případů. Balet skládá se z uzavřených čísel (pochod,
diletantské Bodlákově »Elektrické džungli«, kde argumentem foxtrott, valčík a pod.). Hudba tato poutá bezprostředním,
proti civilisačnímu umění se uplatňuje toto sentimentální — »muzikantským« kouzlem, živelnou rytmikou a dobrými, zdaři-
mimoumělecké — hledisko: »V autech se nevozí mystéria, po- lými vtipy. Instrumentace je bohatá, oslnivá a vtipná. (Martinů
selství, zázraky, moci a síly, nýbrž bahniví lidé s bahnivými j e člendm orchestru Filharmonie.) — Děj upravil si autor sám
myšlenkami, kterým by stačil vůz na hnůj...« V tomto čísle dle anglické pohádky. Vystupují tu: myší rodina, princ, slunce,
články: Próteus (Soukromé myšlenky o veřej, událostech), mraky, větry, zed, některé hudební nástroje (fagot, gramofon,
Scheinost (Cirk. politika ve státě), Strakoš (Ruský antisemi- buben) a j. — js. — VON NEUER MUSIK. (Beiträge zur Er-
tism), (Literární anketa), H. Belloc (Revoluce). — Č. 4. Vy- kenntnis der neuzeitlichen Tonkunst. (F. J. Marcan. Verlag
skočil (Poznámky ke knihám), Stříž, Josef Lövenbach (Operní Köln a R. 1925). Str. 320, krámská cena 114 Kč. — Kniha je
scéna — jeviště hudbou zhybnělých forem, dobře psaný člá- německým sborníkem nové hudby. Rada článků různých au-
nek, z něhož citujeme: »... Znamenalo by to úplné odhmot- torů: Tradition und Entwicklung (Adolf Weissmann), Uber das
nění divadla; dospěli bychom tak k biomechanickému divadlu mathematische und dialektische Wesen in der Musik (Ernst
abstraktních forem, emotivně působících bez vlivů literárních, Bloch), Über die Dauerwerte der musikalischen Kunst (Hugo
psychologických, dekorativních a imitačních..«) — Naše »al- Leichtentritt), Musik (Arnold Schönberg), Das Problem der
koholová« revue nenalezla zalíbení u této revue kaditelnic, Form (Egon Wellesz), Zum Problem der Oper (Ernst Křenek),
Belloca a Bloy-a. — BYTOVÁ KULTURA. Roč. I.. č. 10. Po- Musik und Szene (Ewald Dülberk), Neue Formprinzipien
slední číslo prvého ročníku důležitého časopisů, jehož red- (Erwin Stein), Paul Hindemith (Franz Willons), Igor Stra-
aktor — dr. B. Markalous — se svými spoluredaktory a spolu- winski (Boris de Scholzer), Erik Satie (Charles Koechlin),
pracovníky ze všech zemí začal na nové široké basi raziti ce- Die junge Musik in Frankreich (Paul Collaer), Ildebrando Piz-
stu novému pojmu moderního interiéru se znatelným úspě-' zetti (Guido M. Gatti), Die Renaissance des Ballets in^ Frank-
chem. Po známé kubistické periodě v oboru nábytku jest to reich (Paul Collaer), Carl Philipp Emanuel Bach als Dieore'
nyní u nás druhý pokus na. tomto území, tentokrát pokus o tiker (Otto Vrieslander)' a Versuch einer Bibliographie über
převrat falešných názorů na umělecko-průmyslové předměty Neue Musik (Wilhelm Altmann) (seznam děl Busoniho, Hinde-
se stanoviska účelnosti. Některé popudy, jež isme i textech i mitha, Křenka, Pizzetiho, Schönberga, Schrekera, Strawinskiho
v několika reprodukcích listu dosud nalézali, budou blízkou a Wellesze). — K. Smrž: FILM, vývoj, technika možnosti, cíle.
dobou úplné industriell typisační vlny přijaty za elementární Je nutno vítat tuto knihu, která českému čtenáři umožnila na-
pravdy: Obsah tohoto čísla: K. Čapek, J. Šíma (Uměl. prů- hlédnout i prostudovat film. Smržová knížečka je vážným pro
mysl., uměl. řemeslo), K. Teige (O uměleckém průmyslu a jevem vědeckým. Probírá historii filmu, objasňuje techniku a
průmyslovém umění), L. Fréchon, E. Prampolini; reprodukce: poukazuje na možnosti a cíle. Její velká přednost je systema-
Gočár, Ch. Plumet, Paladini, Depero, Bourgeois, fota: U. P. tický postup, který zjednodušuje studium filmu. Ale neien
nábytek, hygienická zařízení. Referáty. — ZENIT. Roč. IV., -technik, nýbrž i laik najde v knize mnoho poučení a yysvětlení
č. 35. Toto číslo Micičovy revue otiskuje srbské i cizojazyčná různých triků a ilusí, s kterými moderní film pracuje. Film
příspěvky od Rich. Behrense, Pohanského, Miciče. Vandercam- poví za sto let to, co zežloutlé stránky knih nebudou uměti
měna, M. Seuphora, P. Dermčeho (velmi informativní článek říci. A to jsou velké přednosti filmu. — SALON. Roč. III., č.
s polemickým hrotem o surréelismu). Klekovy eklektické a io. Článek »I. excentrický karneval umělců v Brně« s fotogra-
romantické návrhy architektur. — VAR. Roč. III., č. 55. Zd. ficmi skupin Brněnského Devětsilu, Raynalův č'ánek o Šímovi
Nejedlý: Masaryk. Týž: Demonstrace. Jos. Hrdina; Nová kul- (» ... Pro Šímu, a má pravdu, fysiologické sensace. barev a
tura. — Č. 56. Zd. Nejedlý; Komunistická strana, Jos. Hrdina: linií jsou jediným účelem obrazu...«) s reprodukcemi tří jeho
Případ Sokratův, E. O. Navrátil: Moravský nebo český sepa- obrazů a fotografií. Glosa o »Pásmu«. — MANOMETRE. Č. 7.
ratismus? Poznámky.— BULLETIN DU GROUPE DŤTUDES Tento sympatický sešit . čtvrtletní Malespinovy revue, * jejíž
PHILOSOPHIQUES ET 5CIENTIFIQUES. Roč. II., čís. 2. — redaktor jest naším spolupracovníkem, jest věnován suridéa-
Skupina, jež vydává tohoto zpravodaje, jest ä jour jak v ohle- lismu, reakci proti surréalismu. Obsah: redaktorův _manifest
du vědeckém, tak v umění. Moderní elementy mládeže na Sor- suridealistický (».... Všechny techniky jsou dobré, avšak
bonne seskupily se a konají od r. 1922 své pravidelné před- nejsou než přídavkem ... Jestliže obraz tvoří tělo myšlenky,
nášky, jež dodatečně glosují v těchto sešitcích, kde čtete vý- je-li masem místo aby byl kostýmem, dobře. Jest určiá fáze
tahy přednášek, spojené s fotografií jednotlivých řečníků. V y moderní literatuře, jež existuje pouze ve funkci svého
tomto sešitku vedle referátů o prof. Langevinovi (Collége de šatu...«), jména suridealistův (Doesburg. Rassak, Moholy- _
France, vědy fysické), o prof. R. Allendy-m (vědy biologické) Nagy, Teige, Tzara ...), vtipy na surrealismus (1.
a j., jsou glosovány přednášky Ozenfantova (»0 umění a tne- nám tento výrok Madame Aurel-ové: „Surréalistka? Jsem jí
chanisované společnosti«.... »Věda nezaujme místa umění..«, již dlouho. Vždy jsem psala, aniž jsem věděla, co chci říci.”«
Marinettiho, Beauduinova, Juana. Grise, D. Milhauda. Le Cor- 2. »Jsou dva druhy psaní:
busíerova (».... II fant bien éťablir que la maison est faite Goncourt.«
pour étre habitée, non pour étonner par son luxe..«, Jeana »Zahradní domy L. Thomase
Epsteina. W. George. - M, Seuphor: TE PARIJS in TROMBE, nage Abracadabrant (Tr. Tzara) a kritický článek o Breto-
Týž: PRISE DE VUE DES CRIS. HET OVERZICHT, NROS nově surréalismu (Malespine) (»... Surréalistická literatura
22/24. M. Seuphor je velmi čilý moderní Holanďan, básník, jest pouze malou společenskou hříčkou media, jež vstupuje do
jehož vlámsky i francouzský psané knížky veršů ilustrují Kurt transu, mluví vám o planetě Martu, o Lémurie a vyrábí vám
Schwitters a R. Delaunay, důležitý spolupracovník revue »Het básně Viktora Huga nebo verše p. André Bretona«). —
Overzicht«, již redigují Berckelaers a Peeters. Toto trojčíslo KULTURNÍ ZPRAVODAJ. Roč. II., č. 1.—2. Orgán Družstev-
jest z velké části vyplněno Seuphorovým Cabaretem; čteme ní práce, jež vydalo Vančurova »Pekaře J. Marhoula«. Zprá-
tu Vasariho »Poeme 827«, Schwittersův heslovitý článek »Na- va představenstva. Bibliografie. — MA. Roč. 1925. Č. 1. Ví-
tionale Kunst«, Vinéovu franc. báseň, velmi obsáhlou kroniku deňská revue L. Kassaka a maďarských aktivistů, zvláště L.
knih a revui, výňatek z baletu Serg. Prokovjeva a z baletu Moholy-Nagyho, jehož redakcí vyšel v r. 1922 skvělý sbor-
de Fally. Výtvarné příspěvky: Moholy-Nagy. Peeters, Be- nik »Das Ma^Buch«, jenž reprodukcemi obrazů i technických
OESOPHAGE. Č. 1. konstrukcí staveb i dopravních prostředků je projevem velmi
Nová belgická revue se skvělým výběrem spolupracovníků, včasně a ostře moderně orientovaných vydavatelů. Toto ju-
jejíž humorné prohlášení (» ... Budeme protestovati energicky bilejní číslo, převážně maďarský psané, obsahuje Kassakovy
spisov. Uhra pokusem o jeho překonání. V té době vystavuje
s »Osmou«, r. 1909 v Mánesu Červené eso, silně pod vlivem
Daumierovým. Francouzská výstava v Praze »Les Indépen-
dantes« r. 1900
V duchu francouzských expressionistů veliká komposice Pod
zim. Filla vstupuje do redakce Volných Směrů, které vedou
Jiránkem, Preislerem, Kubínem. Angažují se silně
umění. Propagování nových výtvarných
myšlenek je chápáno jako profanace oficielního 'umění a Filla
s ostatními musejí z redakce. Obrazem Dvě žehy (r. 1912)
hlásí se otevřeně ke kubismu, kterému zůstává už důsledně
věren. Kubismus znamená osvobození formy od optického na
vrací obrazu jeho obrazovou funkci. Fillovi není
mocný vliv na mladou výtvarnou generaci.
společně s
pro nové směry v
turalismu,
kubismus výtvarnou methodou. Není mu prostředkem, jenž
otvírá výtvarnictví široké, nové možnosti. Na Fillových
brazech se evidentně odráží nejen vliv., ale celý vývoj ku
bismu Piccasova. Počátky kubismu Fillova nesou stopy bez
radnosti. Tento výtvarný chaos rozložených forem nemá dosti
pevného vnitřního řádu. V barevném akkordu je dominantou
hněď. Vývoj Fillův jde dvojím směrem. V barvě od přitlume
ných tonů, k jasným, veselým, prismaticky čistým. Ve formě
od destruktivního kubismu k řádu, k formovému zjednodušení.
o-
-» .
- B. Martinů balet »KDO JE
Není z nejnovějších prací
u-
«.
]e po-
Příliš mnoho duše. to je jako
ODPOVĚĎ »HOSTU«
Básník začne patřit všem«,
Sdělují
psaní surréalistické a psaní Prix
...), American Bar od P. Laurenta, E ; Malespine
se skicou, článek »Sny«, »Car-
NOI. Roč. 1