% 1 J f r LA ZONE pamphlet international DIE ZONE internationales Flugblatt THE ZONE international pamphlet LA ZONE rivista internationale * Spolupracovnici Collaborateursdu Mit rbeiter der čísla: Nro: Jan Bartoš, Willy Baumeister, Ad. Behne, A. Černík. Lilien Gish, F. Halas, Ct Haluza, L Kassak, F., Léger, V. Naxera, V. Santholzer, M. Sczuka, J. Seifert, K. Schulz, K. Sehwitters, J. Štýrský, K. Teige, B. Václavek, G. Valmier, J. Voskovec. c Nr: Naše generace postoupila ve filosofii, sociologii a umění tak daleko, že nyní může přistoupili k tomu, aby se poku- Á jako jde v očích Pathé sila z dílčích výsledků škol, v rychlém sledu se potírajících, a přes ně dále o syntetické shrnutí sil. nejvýznamnějších sociologů jen o nové lidské společenství komunismu nebo znovuzřízení starého otroctví, tak stojí i před representanty umění jen dvě zřejmé a nevyhnutelné možnosti: buď stvořili novou komposici, jež dá výraz celému našemu novému lidství, nebo klesnout!, když jsme se byli vzdali všech nároků, zpět k »tendenčnímu umění«, dnes často hlásanému, jež jest jenom krycím jménem pro natěračský naturalism. Pro nás, kteří se cítíme i se svým uměním jakožto lidé žijící v dnešku, nemůže býti pochybnosti o volbě cesty. Nikdo nemůže jinak než musí, a tak nemůžeme ani my chtíti něco jiného, Kdo chce něco jiného, L. Kassák v »Ma.« . Hle Neptun v skafandru, slunečník medusy nad sebou nese, hvězdice pěstí na podmořském tese, kol pestrá ryb květena pluje, zelené vlasy dryád zkadeřuje. i než k čemu jsme určeni: náš sociálními tendencemi naplněný život pokud možno úplně vyjádřiti. I toho táhne jeho slabost zpět. Zahradnická výstava v Amsterodámu, zasněné lásky rozkvetlé v hyacint, pan zahradník v skleníku objímá dámu, zelené oči má, opojné nad absynth. I v smrti dráždí býka mantilou krve, na níž umírá picador v aréně, vizte rudou růži, z krásy orvanou, tak pláčí Španělky za lásky zhrzené. Noci pod tiárou papežskou přes moře k břehu pluje albatros, mlhovin sněžné kadeře se strou, majákem zmatený nešťastný Leandros. Vteřinové kosmy ohňostroje v Lunaparku, básník kupuje kytici své milé, musou a básníkem vyměněných dárků té pozornosti roztomilé. Die Bewegungen müssen nicht unbedingt gleichzeitg er- ježdžajq zagranice. (Niestety udziaíem polskich artystów jest to, že rozwój swój i uznanie zawdzicczajq zagranicy. W Pol- sce miejsca dla nich niema. Tak stalo sie i obecnie z caíym szeregiem wielkich artystów, cieszqcych sic w Europie slawq i wplywami: K. Malewicz: powrotowi jego do krajů sprzeciwif síq departement sztuki i kultury.) Reszta rozplywajq sic wraz z wyznawcami klasycyz- mu, sezanizmu i umiarkowanego neo-impressjonizmu w sto- warzyszeniu »R y t m«. Po roku 1922 obrazy i rzežby formistów naležq do R y t m« folgen. c Anschwellungen, Fortissimi der Bewegungen usw. Pau sen, Geräusche, Tonfolgen, signalartige und totale Beleuch tung (Lichtkörper) sind in eine spannungserzeugende Zeitfolge komponiert. L» Unterschieden werden z. B. Taktbewegungen, Paralell- bewegungen, gegensätzliche, exzentrische, und kombinierte Bewegungen. Bei einer ersten Art ist der Mechanismus verdeckt; bei einer zweiten Art ist ein funktionierender Mechanismus selbst Träger der hervorzubringenden Wirkungen. Vom farbigen Relief ausgehend entstand ein Mechano mit einem rückwärtigen Abschluss, eine über zwei senkrecht stehende Walzen laufende Leinwand, davor sich verschieden bewegende Körper und Flächen. Im gewissem Sinn eine Weiterentwicklung ist ein Me chano vor der Rundplastik ausgehend mit vielseitigen Bewe- Gr c ? rzadkich okazöw na wystawach warszawskich. przygodne zbiorowisko róžnokierunkowe nadaje tonu w sto- licy swojemi wystqpieniami (jedyne silne indywidualnosci: rzezbiarz •3 klasyk prof. E. Wittig i malarz formista W. Wit- kowski.) Ruch formistyczny mimo swych braków i wad dal spo- leczenstwu dužo nowego: oni pierwsi otwierali oczy publicz- nošci na problémy czysto formálně w sztuce. ürzechem ich bylo: brak glcbszego zainteresowania sic b u d o w a brak p o r z q d k u, umiarkowanie, brak zdecydo- wanego programu i nadmierna uczuciowošč (byli to wlasciwie mniej lub wiccej skrajni expressjonisci). BLOK jest czasopismo awantgardy polskiej w Warsza- wie. Program BLOKU byl zupelnq nowošciq dla spoleczeň- stwa polskiego i byl wrccz czemš odmiennem od tego, co publicznošč nauczyla sic sqdzič o sztuce. BLOK rzucil hasla: Swiadoma siebie wola i metodyczna myšlowa, kollektywna praca. W programie na pierwszym miejscu postawiono: Nie- rozdzielňošč zagadnieň sztuki i zagadnieň spolecznych. Opowiedzielišmy sic za skrajna lewica spoleczna. Juž za czasów wystapieň formistów obecni czlonkowie BQOKU stali wobec nich w osírej opozycji, zarzucajac im umiarkowanie. ^ . Scišlejsza jednak organiza ia zawiazala sic dopiero w Zbrnowerówn^ i_ M. áninski, fí. Stažewski i inni. . T. Žarnowerówna podaje proi kt písma i zakrešla jego pijan. Przystcpuje sic do jego wykonania. I O děťátka v kočárcích vezou maminky, Korso na úsměvech výletníků sladce hajá se, oči černých paní pláčí pro tatínky, co říci děcku, až po něm zeptá se. gungen. r- Ein _ Mechano in grossen Dimensionen und längerer Laufdauer wäre das moderne »Schauspiel«; real plastisch dy namisch, im Gegensatz zum abstrakten Film. Versuchstypen einfachster Art mit auswechselbaren Be wegungskörpern und leicht regulierbaren Zeitmaßen sind not wendig, da zweidimensionale Entwürfe trügen. £ C Svatí na náměstí sv. Marka s holuby hrají si, z tváří svých nikdy jich nezaženou, vzpomenou sv. Františka z Asisi a hnízda pokorně drží na ramenou. % Trestanci s okovy v Nové Kaledonii, na pruzích rukávu obrazy z šátku Marie z Magdaly, vonnými oleji nikdo krev z nohou nesmyje těm trestancům, již něhu bílých rukou nikdy neznali. c; Eine Leinwand läuft über 2 Zy linder. Die ewegungwird durch Berührung auf eine Kugel und 2 Zylinder übertragen Die Lein wand ist mit farbigen Motiven bemalt, die auf den Körpern in anderen Larben wiederkehren. o ■v Eiffelka, nové proroctví světu: kámen nezůstane na kameni — Radiojiskry tu staví se v letu, r'lrn ~- e 'tí . 17 & % V Café de la potonde Fu-Sang šikmýma očima grisetu Minu na šikmou plochu svádí, napřed ji šepce a potom ji objímá a celou noc mají se rádi. jen železo - beton - sklo. B L* 1 3 . dzieki inicfefowje Terez“ m mzyiuczajq Lq. \V CL* -v Organizuje sic wystawy. r. 19S ; Bewegte Scheibe mit aufgesetzter Glashalbkugel, beleuchte* in ln- terva'len, Wagebalken, Projek- tionsfläche, Glocke. r Dziš juž sq widoczne gardy polskiej. rezultaty pracy mfodej awant- M. Sczuka. c H- ► > Merz : C r Merz ist Weltanschauung. Sein Wesen ist absolute Unbefangenheit, vollständige Unvoreingenommenheit. Darauf beruht die Art, im Sinne von Merz zu schaffen, in keinem Augenblick des Schaffens gibt es für den Künstler Hemmungen, Vorurteile, in jedem Stadium vor der Vollendung ist das Werk für den Künstler nur Material für die nächste Stufe der Ge staltung. Nie ist ein bestimmtes Ziel erstrebt ausser der Kon sequenz des Gestaltens an sich. Das Material ist bestimmt, hat Gesetze, hat Vorschriften für den Künstler, das Ziel nicht. Die Konsequenz beaufsichtigt das Schaffen. Entscheidend bei Beurteilung der Qualität eines Werkes ist der Grad der er zielten Konsequenz im Schaffen. Ist der Künstler zu grösserer Konsequenz fähig, so hat er auch die Pflicht dazu. 1 Unfähigkeit entschuldigt nicht, denn ein Mindestmaä von Können ist für jeden Künstler notwendig. Nach der inneren Konsequenz seines Kollegen zu arbeiten heisst Imitation. Imi tatoren glauben es ebenso gut zu machen, wie das kopierte Original. Nur fehlt ihnen das, worauf es allein ankommt, das Schöpfertum, die elemantare Kraft, mit der der originelle Künstler schafft. Das Publikum fürchtet nichts so sehr, wie elementare Kraft, die es stets wittert. Denn elementare Kraft kann die Ruhe des Publikums stören. Elementare Kräfte pflegt man gefangen zu setzen oder zu vernichten. »Wohltätig ist des Feuers Kraft, wenn sie der Mensch bezähmt, bewacht, doch furchtbar wird die Himmelsmiacht, wenn sie der Fessel sich entrafft, einhertritt auf der eignen Spur, die freie Tochter der Natur«. Darum wurde Christus gekreuzigt. Galilei gefol tert. Das Publikum bewertet den Imitator höher als das Ori ginal, weil es mit feinem Instinkt die Abwesenheit des Elemen taren erkennt. An der Kraft der Ablehnung, an der Grösse der Empörung des Publikums erkennt der Künstler Kraft und Grösse seiner elementaren Kraft. An dem Grade der Zuneigung eines grossen Publikums zu einem Künstler erkennt der Kluge den Grad der Imitation in den Werken dieses Künstlers. Der absolute Imitator, der Kitscher hat die meisten Freunde beim Publikum, bei seinen Werken fühlt das grosse Publikum sich so heimlich, so zu Hause, so unter sich, es fühlt sich zufrieden. Statt des Imitators schlägt es lieber die elementare Kraft tot: »Kreuzige, kreuzige!« Doch das ist Täuchung, denn es kann zwar den Künstler, nicht die Kraft tot schlagen. Elementare Kraft trit nie vereinzelt auf, sie wächst aus der Zeit hier und da. Schlagt Ihr den einen tot, so leben noch hundert. Merz ist Konsequenz. Merz bedeutet Beziehungen schaf fen, am liebsten zwischen allen Dingen der Welt. Kurt Sehwitters. Zwei horizontale "Zylinder, Axe mit peripherischen Stücken, Halb kugel, Ger.äuschkasten ! : v* L I i L I T A 1 N G c Willy Baumeister. I s > z H \ !%ä i u c V* * & ostrov *? * Buffomysterium o třech dějstvích s předehrou a dohrou. PŘEDEHRA. (Vnitřek hydroplánu; je tvaru rozevřeného, šikmo nakloněné ho válce. V pozadí, ve středu, vchod, k němuž vystupuje scho diště. Nad vchodem svítí zelený elektrický nápis: Nová Atlan tida. V právo i v levo šikmo zaříznuté dvéře. V předu, v levo, pohovka, v právo kulatý stůl a kolem něho křesla. V právo, nedaleko dveří, automatický telegraf. Na stěnách mapy a re klamní plakáty. U stolu sedí uprostřed Murphy, vedle něho Lekian a Harburn. Opodál pohovky sedí v křesle Herbert a Brial. Všichni spí. V tichu je slyšet jen tlumené drnčení mo toru a chvílemi klepot automatického telegrafu.) SALV AT (objevuje se ve středu na schodišti) Octli jsme se nad Libyjskou pouští. LEKIAN (procitne, zívne a dívá se na hodinky) Za pět hodin sedmnáct minut přes Atlantický Oceán. Přesně! To není C C c c Ruch artystyc^ny w Polsce C c c 1. Zasadniczq cechq sztuki polskiej jest uczuciowošč, nadmiernie rozwiniqta kosztem zagadnieú czysto formalnych. 2. W Polsce przedwojennej sztuka byla jedynq ostojq ducha narodowego. Artyšci dawali zjawy dawno minionej przeszlošci: z upadków i tryumfów robili »ludowošč« skošč« pozbawionem samodzielnego bytu paňstwowego. 3. Wielkie odkrycia impressjonistów znalazly swój chwilowy odgios i w Polsce, lecz szybko ulegly modyfikacji: albo wyrodzily sic w naturalizm, albo powierzchownie przy- jgte przeobrazíly sic w poszukiwania nastrojów i sentymentu polskiego krajobrazu. Dopiero ostatnie lata przedwojenne i okres samodziel nego bytu paňstwowego przyniosíy zmiany zasadnieze. Jednoczesnie w dwuch centr ach kultur alnych Polski w Krakowie i w Warszawie powstajq grupy modernistów objeté pózniej wspólnem imieniem »F o r m i š c i«. Formišci krakow- scy skrajniejsi, chofdujq futuro-expressjonizmowi (Czyjewski, Chwistek i inni) warszawscy zatrzymujq sic na kubo-express- jonizmie (Witkowski i inni). Do roku 1920 formišci rozwijajq žywq dzialalnošč wy- dawnictwa, odezyty, wystawy itd. sypiq sic jedne po drugich, nieomal gorqczkowo. Spoleczeňstwo reaguje na to rozmaicie: wrogo, oboictnie, nieraz przychylnie, lecz powoli hasla moder nistów wsiqkajq micdzy szersze masy, popularyzujq sie. Od roku 1921 ruch slabnie. Przychodzq nowe prqdy, powrót do klasycyzmu. Formišci tracq wplywy i zajeté pía- cówki. Zaczyna sic masowa dezereja. Jedni niemogqc zniešč nieprzychylnej atmosféry wy- C ( f »swoj- podtrzymuj^c poczucie narodowe w spoleczeňstwie, * 3 C zlé. SALVAT: Slétnout k Habeši? Proplout Rudým mořem? Nebo zamířit do středu Asie? BRIAL (v polospánku): Herberte? Cože? SALVAT: Na Sumatru? K Borneu? HARBURN (vyjeveně): Proč nespíte? Jste snad roz- C čilen? SALVAT: Kam tedy? LEKIAN (mávne rukou): Salvate! Kamkoli! Jen vysoko nad zemí! Co nejvýš nad zemí! Dobrou noc, brachu. (Usne.) SALVAT (odchází): Ke všem čertům! (Chvíli ticho; levé strany vchází Beauty a usedá na pohovce.) BRIAL (spatří Beauty): Lady Murphyová! HERBERT (procitne): Jak? Vy nespíte? BEAUTY: Co myslíte? Objevíme neznámou zemi? BRIAL: Bohužel, sotva. Je to vyloučeno. BEAUTY: Pokládáte to za nemožné? HERBERT: Přirozeně. Naprosto. BEAUTY: Domníváte se, že celý svět je už znám? BRIAL: Nejen to. HERBERT: Změřen. Prozkoumán. Popsán do poslední < z Mechano (1921) Das Mechano ist Gestaltung mit Zeit. Als Maschine hat es keinen praktischen Zweck. Es hat einen realen Zweck als künstlerische Kraftentfaltung unserer Zeit. Die Materialien müssen zu den Bewegungen und diese unter sich abgewogen sein.