HERBERT (padne k zemi): Jste na omylu! "Není to možné. — • LEKIAN: Můj Bože! Vysvětlete mi! BEAUTY (odchází): Snad nyní přece přijdete k rozumu. HARBÜRN (objeví se na schodišti a padne k zemi): Neštěstí! BRIAL: Pomoc! , - LEKIAN (vrávoravě pobíhá): Katastrofa!“(Světlo zhasne.) : BRIAL (křičí): Konec) MURPHY (dupe): Hanebnost! f LEKIAN: Harburne! Ďáble! Pustíš mne! BRIAL: Pomóc! Já nechci umřít! HERBERT: Proklatče! po je mi po tobě?! MURPHY: Jen když já se .zachráním! HARBURN: Pomóc! Neopouštějte mne! HERBERT: Padáme k zemi! Kam? HLAS MEGAFONU: 17° 39’ severní šířky, 176° 55’ vý chodní délky. Přibližně. Tichý oceán. Jihozápadně Honolulu, severně souostroví Marshallova. MURPHY (křičí): Spas se kdo můžeš! § (Ozve se prudký pád.) (Opona spadne.) Jan Bartos. Matematika - složka moderní krásy. Nikdo se nebude příti, že vyšší , matematika hraje důležitou roli při návrhu dlouhého osobního vozu ex presu, sugestivního komínu americké lokomotivy neb tvaru okna dopravního aeroplánu. Ale duch matema tický, nakloněný k primitivismu linií, jest i strážcem před zaběhnutím v stupidní dekorativnost. Nemohu pochopit, že člověk zvyklý matematicky my sliti sankcionoval by monstrosnost pochybnými dekorativními prvky napě chovaných facad starších činžáků a většiny t. zv. mo numentálních staveb velkoměst právě tak jako přímo ohlupující tvary většiny produktů uměleckého průmyslu dneška. Karoserie moderních automobilů, rámy silných motocyklů a tovární budovy A. E. G. v berlínské Volta- Strasse plánovala ruka ukázněná ekonomicko-matema- tickým mozkem, v němž nebylo místa pro barokní ná pady. Haldy zbytečných zlatých cetek za Výklady dnešních joaillerif, stohy bibelotů v t. zv. obchodech s uměleckými předměty jsou vytvářeny bez ladu a skladu, z jakéhosi úpad- kového a dravého pudu po dekor ätivnosti, chtějící se zavdě- čiti stůj co stůj laksnímu vkusu měšťácké třídy. Teleologie moderní krásy konstruktivní, řízená matematickou logikou, nepůsobila dosud na tvůrce ani koupěchtivé těphto nesmyslů tolik, aby způsobila již dnes restrinkci těchto idiotských ký- . čů. London praví světové buržoasii, že většina předmětů v jich bibeloty nákladně přecpaných bytech jest jen na uchy- cování prachu. Matematické linie sesquiplánu Nieuport-Delage, (řízené-' Jio člověkem-bohem Sadi Lecointem) na fotografii, zavěšené na holé stěně příbytku moderního individua bez předsudků, představují cosi vitálně suvereníhp falešné mystice originálů •^serfosiiícte »fiiistrů','*' visících -v^záš-t^íHměštágkýcir^árdBu. " Nezadržitelně předstihla doba E. A. Póeho, jenž v »Essayich« bez pochopem odsuzoval »pravoúhlé ohyzdnosti« rodících se technických výplodů matemati ckých konstruktivismů, usnadňujících kollektivní šoíižití lidských mass. Lidský výrobek, spočívající na čistě matematické basi, jest vždy krásný. Již starý Zola v »Práci« pochva luje si »krásu logických pák a konstrukcí«, vzfiiklých za pomoci přesně matematických plánů. — Krása parabo lického reflektoru na automobilu vznikla z matemati ckých pouček: : 1. Úhel tečny paraboly s průvodičem = úhlu tečny s osou paraboly. 2. Úhel odrazu světla = úhlu jeho dopadu,, při čemž odražený paprsek setrvává v rovině dopadu. Příhradové konstrukce železných mostů, jeřábů, antén a hangarů vyřešeny byly cestou matematickou a každý žasne nad imponující nádherou harmonie jich di mensí. Williamsburgský most v New-Yorku, Mamutí je řáb v Liverpoolu, 16 stožárů nauenské radiostanice. Lod ní tělesa, obrysy křídel vrtulí, výztuhy křídel Jétadel, motorová lože, teleskopy, aerorychloměry B|' všé vzniklo za vydatné pomoci matematických vzorců. Matematika, zvláště vyšší, jest pro vznikání mo derní technické krásy důležitější, než aby se mohla na zvat jen chytráckou tautologií. Matematický podklad moderních konstruktivismů přispívá současně k důvěře v naše moderní chápání krásy axiomy matematické jsou praksí utvrzené, přetrvaly a přetrvají revoluce všech dob a pokolení. Budoucnost dá jim ještě mnohem víee še rozvinouti a zaujmouti-tak nepostrádatelné mí sto při budování hmotných součástí dokonalého kollek- tivního systému příštího lidstva. Matematika sama o sobě jest však disciplinou obo hacenou estetikou svých značek a prostředků, strhuje mluvou vzorců, unáší počtáře kadéncemi svých neko nečných rozvojů právě' tak, jak dovede-unésti melodie »Electric-girl«. Rozvoj matematiky předcházel věku elektřiny a létadel. Symbolika dnešní matematiky jest též něco, čím estetický náš cit jest úplně spokojen. Pohlédněmež na Öbr. 1. 4 ig vp = o IV + n / pro n—► 00 = e Obr; 2. ďs . ds , 2 n dť + 9 dt + 1)5 = 0 obrázek 1., kdež jsou nakresleny znaky: křivkový inte grál, odmocnítko, věta Lapláceova, definice irracionál- ného čísla e. Jedině vektorová analyse svým gotickým písmem stalá se místy neladnou— avšak zároveň ustá lila postupem svého vývoje množství lapidárních sym bolů nových, netušené esteticky působivých a velmi pro stých. Značka v (nabla, átled) ve větě Laplaceově. ■ Jest v tom něco filmově strhujícího, když několika přesně logickými seskupeními písmen a symbolů lineár ně kladených vedle sebe, možno diferenciální rovnicí po stihnout všechny fáze, specielnosti a kvality pohybu kmi- távého jakéhokoliv tělesa. Diferenciální rovnice tlume ného kmitavého pohybu (na př. pružné péro!) jest na obr. 2. V ní a i b značí konstantní veličiny věčně pro rovnici neproměnné a systém charakterisující. Tauto logie na obr. 2. popisuje zidealisovaně kmitání každé ro zechvěle suché větvičky lesních stromů. V diferenciálních rovnicích stýká se v několika symbolech implicitní věčnost právě tak, jako okamžiky nekonečně krátké. Diferenciální rovnice značí jeden obrázek z nekonečně dlouhého filmového, kotouče, jímž jest její integrál. Běh filmového kotouče lzé u moder ních kinoprojektorů Pathé-Fréres zarazit a fixovat je den obrázek. Ten nám popisuje děj v tom kterém oka-, mžiku — právě tak jako diferenciální rovnice fysikální úkaz v. tom kterém okamžiku plynoucího času. Integrály diferenciálních rovnic jsou autentickými filmovými ko touči přírodních úkazů a dynamické souhry ve hmotě. V úžasně matematickém mozku Laplaceově zrodila se utopistická myšlenka: veškeré světové dění v matema ticky pokročilé budoucnosti bude vyjádřeno v diferen ciálních rovnicích. Zmatematisování sociologie. Internacionální ráz matematického bádání a jeho vý sledků . jest také to, co přispělo k internacionálnímu chápání moderní krásy konstruktivní. Matematické řešení nějakého praktického problému jest identické pro všechny národnosti a" přispívá k vítězství konstruktivní estetiky, založené na basi přísně matematické, na celé zeměkouli. Vilém San t h o l z e r. : Nostalgie. Kapesníku, jenž slzy .naše stíráš, buď plachou NEW-YORK HERALDU, shasni, íněsíci náš fialový, obloukovko nad Západním nádražím, ^'a oci naše zaplaňte v svítilnách WHITE 1 STAR parolOdí. 3 oči ZELENÉ RUDÉ A, RIGHT • čili vše v pořádku, je volné moře.' Boží oko nad radiovou anténou^ a pod ním kapitán, nejvyšší pán na palubě hned po Hospodinu, ó mořská nemoci ó špičko stožáru, jež tančíš kolem Zenitu v mezipalubí máme troje rudé rty z Marseille BAR DE L’UNIVERS 1 ó mořská nemoci .. hořký kolotoči Cardanova závěsu vždyť možno na palubě i svatbu slavit kormidelník nám daruje mosazný kompas Připíchněte mi Polárku na prsa ma cberie ó mořská nemoci tys jediné co moři neukradli básníci SOS SOS L Shasněťe, oči naše pod klobouky střední Evropy. Pozveme si všechny Jazz-Bandy New-Yorku do svých uší a usedněme k edové L imonádě v CAFÉ JULES FERRY — TUNIS GLACES.. l, 25 f Nabodněme svá srdce na cípy mohámedánského půlměsíce : a do. Karthaga odjeďme tramvají. HaróldeTĚloýde, půjč nám svoje brýle s nimiž slézáš NA VŠEOBECNOU ŽÁDOST PRODLOUŽENO! -Bolton’s Building SAFETY LAST! Bez závrati' chcem’ Vidět ■ se točit zeměkouli. Kosmický větre tibetských plání, .vzdechy zamilovaných pěti světadílů, passáty, mistraly, samumy, orkány bezhvězdných nöci nad korálovými útesy, odfoukněte průvany našich plesnivých bytů, zaduste naše evropské plíce! Probodni nás, reflektore majáku na MYSU DOBRÉ NADĚJE Zlomiti všechny rekordy 4 Oběsí ti se na semaforu Jiří Voskovec. Bilder. Im 19. Jahrhundert- ist mit dem Untergang der religiö sen Kunst und durch den Einfluß der Stiluneinheitlichkeit der bildenden Künste die Freskomalerei; - ausgestorben. Zugleich enthob dieses Jahrhundert, das die Mutter unserer techni schen Zivilisation ist, die Malerei der anekdotischen, erzählen den, repräsentativen und ideologischen Funktionen, indem es bei genauer Arbeitsteilung diese Funkeionen änderen Gebie ten zugewiesen hatte. Die Malerei, deren Domäne sich auf das Tafelbild beschränkt hat, hatte weiterhin keine andere Aufgabe* als zuř autonomer! bildenden Manifestation, zur reinen Formpoesie zu werden. Der photographische Apparat hob den alten Gesellschaftsverträg zwischen . Malerei, und Wirklichkeit auf. Im Kubismus sind’wir Zeugen eines neuen Verhältnisses zwischen der Malerei und der Realität gewe sen. Die Abstraktion, die Geometrisation schreitet fort und erreicht den Höhepunkt. Die Wirklichkeit, die den Ausgang gebildet hatte, dann deformiert und schließlich in eine Summe autonomer, primärer, geometrischer - Formen und bedeutungs voller Farben umgebildet -wurde/-aus deren Harmonie eine starke optische Poesie sich ergießt, wird,zu einer neuen und künstlichen Wirklichkeit, zum Artefakt, das Lissitzky Proun heißt. : Gegenstandslose Kompositionen, die die reinen Formen und ihre gegenseitigen Beziehungen studieren: der russische Suprematismus und der holländische Neoplastizismus. Das Ende des Romantismus, der Endpunkt des Abstraktivismus und der analytischen Substraktion. Wichtige Laboratoriums == und Atelierarbeit der experimentalen Methode, gesunde Des infektion. Es wurde in diesen Versuchen der Grund der bil denden Kunst gesucht, die Suprematisten und die Dadaisten gelangten zu dem Nullpunkt. Nichts, Fläche, Form, Farbe: der beste Anfang. Aber diesen gegenstandslosen Kompositionen, die jede Beziehung zu der Wirklichkeit, nicht nur der optischen, son dern auch der Wirklichkeit des Lebens verloren haben, droht die Gefahr, daß sie zur Dekoration werden, zwar zu einer nicht ornamentalen, sondern monumentalen, aber doch zu einer Dekoration, die die moderne Architektur und überhaupt der mo derne Geist ablehnt, Doesburg und Mondriaň streben wirk lich nach architektonischer Malerei von einer kalten und erha benen, spirituellen Monumentalität. Die Freskomalerei ist aus geschlossen. Es ist nicht ausgeschlossen den Raum durch die Farbe zu organisieren. Der Raum kann kein Problem des Bil des sein, sondern er ist ein architektonisches Problem. Lissitz- ki konzipiert ir. etamechanische Konstruktionen und Proun — Räume, Malewiissh liquidiert die Malerei. RodéchenkifigM^gpgii konstruktiven Arbeit über. —c Photomoiitage-Bilder Citroen, iRodschenko, Kozincowa;. In Frankreich wird vom Kulminationspunkt der’Abstrak tion ab der entgegengesetzte Weg eingeschlagen, der Weg der Konkretfsation. Cézanne hat aus. einer Flasche einen Zy linder gemacht, damit die Flasche, deformiert und geometri- siert, der Komposition des Bildeš genugtue. Juan Gris macht aus einem durch die Konstitution des Bildes gegebenen Zylin der eine Flasche, um den Kontakt mit der Realität zu bekom men.. Ozeufant und Jeanneret setzen Bilder aus den Föfmen der Standartgegenstände zusammen, die sich gegenseitig er gänzen und auswägen, Fernand Léger übernimmt die Formen und die Ordnung der Maschine. Die geometrische: Komposition des Bildes wird hie und da durch Berührung der rohen Reali tät des Lebens belebt.' induktive Methode. Poesie des Signal elements, der Chiffre,, des Minimums. \ 4 T Nachdem wir den Weg Vom f Kubismus, in dem die moderne Form und das moderne Empfinden für das reine, von der Literatur befreite Bildnertum geboren ist, bis zum Neo kubismus, Suprematismus und Neoplastizismus zurückgelegt haben, und da wir zugleich Altersgenossen der maschi nellen Zeit des -elektrischen Jahrhunderts sind, das J uns neue, das modern geschulte Auge bezaubernde Formen und unzählige, unsere Sensibilität intensiv affizierende Sensa tionen darbot, da wir Zeitgenossen der modernen, die Grenzen der sogenannten Kunst breit überschreitenden Schönheit sind, — fühlen wir, daß uns das Tafelbild in den Grenzen"'seiner Konvention, noch so revolutionär umgeändert, nicht mehr zu frieden stellt. ■ * Unseren Bilderdurst und das-,Bedürfnis des bildnerischen Genießens stillen die Bildermagazinen, besonders die anglo- amerikamschen; die Häfen mit den Masten, das Automobil rennen, die Biomechanik des Footballs und Bilderprospekte aller fünf Erdteile. Durch diese Reporteraufnahmen gelangt die Kunst des Photographierens zu einer Breite und Größe, die sonst die Historiker nur den . alten Meistern zuerkennen. Das Plakat ist das moderne und effemäre Fresko* ; eine großartige Agitatiönskunst. Es besitzt; Intensität und Ex tensität, wie sie seiner Zeit würdig sind, das moderne Pathos* eine exakte Rafiniertheit, Verständlichkeit und synoptische Deutlichkeit. Medranos Plakate. sind Gedichte der Pariser Straßen. Bei den Kubisten waren Buchstaben in den Bildern eine Dekoration, hier sind sie Worte im vollen Sinne des Wor tes, nicht gesprochene, sondern gelesene (optische) Worte. Der Impressionismus bemächtigte sich des Lichtes und der Futurismus der Bewegung keineswegs in dem Mäße, wie es der Lichtreklame und der Kinematographie gelang. Die japa nische Flagge, ein rotqr Diskus inmitten eines weißen, recht eckigen Feldes, ist. eine moderne Komposition von höchster Harmonie. Die reinste gegenstandslose Malerei, eine höchst logische Folge des Kubismus. Sie hat vollen Kontakt mit der Realität des Lebens und ist kein naturalistischer Abdruck. Am Maste eines Schiffes bedeutet sie Japan, interne Kunstaustel- lung übertragen und an der Mauer in einem Rahmen aufge hängt, würde sie trotz ihrer vollkommenen Komposition Un sinn werden. Sie ist eine allzu eigenartige Wirklichkeit, als daß man sie für Kunstgewerbe halten könnte. Dasselbe gilt von Semaforen und internationalen Verkehrszeichen: , In diesen Tatsachen des bildnerischen Gestaltehs fin det die Zéit ihren Ausdruck viel besser als in den Experimen ten . děr Kunstmaler. Sie sind optische S p r. a c h e, Z e i c h e n. Heute gibt es nicht nur die gesprochene und die Schriftspra che: es v existiert eine Flaggejtispraphe, das Morse-Alphabet, Kürzungen, journalistischer Jargon.