l f - i i i r s 1 f / Und doch hat Hilar nur den Ausdruck, den Stil umgewandelt. Er ist nicht bis zum Grunde des Theaters gegangen. Er fragte nicht nach seinem Grunde, nach seinem geistigen Sinn. Er peitschte das bisherige Theater in scharfe Ausdrucksformen. Allzu individualistisch eingestellt wußte er nicht die Bedeu tung des Publikums für das Theater zu werten. Nach der höchsten, persönlichsten Form strebend, kämpft er einen im vorhinein verlorenen Kampf. (Denn das Theater ist eine Schöpfung der Masse, es existiert ohne dieselbe nicht.) Der moderne Zuschauer schaut entweder im Theater, oder er hört zu. Meistens schaut er mehr zu, als er zuhört. Hilar hat es mit der Szene eigentlich nie über das Theaterbild gebracht. (Das haben wir immer besser im Kino.) Er hat mit dem wirk lich modernen Theater nichts gemeinsames. Das muß einmal deutlich gesagt werden. Das Publikum: Auch bei uns, wie fast überall, ist es die Klasse, nicht das Volk.' Vor dem Schauspieler aber sitzt ein unschöpferisches Publikum, der Schauspieler flüchtet sich zu seinem Ich zurück. Das private Geschäftstheater haben wir zwar fast gar nicht, aber die Stadt- und Staatstheater! Die Tendenzen der heutigen Beherrscher dieses Staates beherr schen auch sie. Es wird zwischen den Koalitionsparteien um die Stelle des Intendanten, »des politischen Verwalters der künstlerischen Domäne« im Nationaltheater gekämpft. Die Po litiker wissen alles besser, auch um das Theater! Das Theater wird durch Stücke überfüllt, die im »allnationalen, indesge- setzesgrenzenfortschrittlichem Geiste« die Nationalgeschichte auszulegen verstehen. Dadurch verliert sich das Theater dem dynamischen Streben der Massen immer mehr, das Kino kommt ihren Wünschen und Bedürfnissen viel verständnisvol ler entgegen. Wir haben keine moderne Theaterbauten. Logensystem und Guckkasten überall, ich bin, überzeugt, daß das neue (er hoffte) Theater in Prag (noch 1950) in demselben Still (Barock) erbaut werden wird. Das Rundhorizont wurde erst vor einem Jahre eingeführt. Die Theaterkritik: Unlängst zählte ein Blatt unter allen Prager Theaterkritikern nur 2 wirkliche. Und die schreiben bloß Dramenkritik, fast nie Theater kritik. Als vielbewunderte Gäste und Muster kommen von Zeit zu Zeit die Reste der Stanislavski-Truppe. Ach, die Moskauer! wie schön! Tajroff erhielt vor zwei Jahren keine Einreiseer laubnis. Das neue Moskau ist bei uns noch nicht bühnenfähig. Die »neuen« Theaterleute theoretisieren nur. Wer wird denn zugreifen? jinak. Začíná obyčejně z nepatrného, řekli bychom popudu a počinu, v panujících poměrech tento nepatrný popud a počin ujde skoro pozornosti a pokud nějaká pozornost naň padne, působí takový počin přímo dojmem bláhovosti a pošetilosti, jež nemá vyhlídky na to, aby se naň rozumně pohlíželo a aby se tomu vůbec přičítala možnost, že by tu chtělo nebo mělo vznikat něco nového. Tak tomu bylo na př. svého času s kře- posádka, sťanstvím, jež bylo zprvu prohlášeno přímo za zločinnou po věru, aby pak opanovalo půl světa a to je posudku už i Národních Listů (z 12./IX. 1924, Več., »Sensační objev«: »vynikající římské rodiny dívaly se na křesťanství asi tak, jako my dnes na bolševictví«) s dnešním sociálním hnutím, jemuž se říká komunismus, bolševismus a pod. Jak se tomu bude říkat zítra, kdož ví, krátce se tomu může říkat so ciální novotářství nebo pokrok. Zvlášť názorný příklad takového novotářského porodu na př. na poli mravnosti čteme v malé knížce 0. Pfordtena o etice (mravnosti): Mysleme si lidožroutství. To byl kdysi zvyk a mrav tak všeobecný, jako dnes na př. braní peněz, kde se lidé nedívají na ně, odkud jsou, jaké jsou, na co jsou, jsou-li čisté či špinavé, voní-li či páchnou-li. Tak lidé kdysi požírali jiné lidi, aniž komu napadlo starat se o to, je-li to mravné či nemravné, lidské či nelidské. Dělali to všichni, bylo to tedy mravné i lidské. Snad někomu tu a tam napadlo, že snad ne, ale každý mlčel nechtěje se pálit pro věc, jež přece obecně byla uznávána správnou. Až jednou našel se pošetilec, který se proti tomu vyslovil a nejen vyslovil, ale i podle toho jed nal: odstrčil upečenou kýtu z upečeného člověka a odepřel jisti. Co ho za to stihlo bylo, že sám byl zabit, upečen a sně žen. Ale myšlenka vrtající v mozku lidí byla již skutkem pro jevena: našel se za čas druhý, třetí následovník, počet jich rostl, až nový názor ovládl příslušníky celého lidožroutského kmene. Nový názor a nová mravnost prorazila a smrtí byl naopak ohrožen ten, kdo by se byl pak za platnosti této nové mravnosti opovážil zabít člověka a připravit si ho k pojezení. To je příklad nebo případ a takových případů ne pouze na poli mravnosti ale vůbec v kultuře lidstva sběhlo se bez počtu a dějí se dosud denně a ustavičně. Tak vzniká stále a stále pokrok menší i větší, vykupován vždy obětmi také men šími nebo většími. V této době na př. jde ne o znemožnění po jídání lidí a o jejich fysické zabíjení, ale o jejich vykořisťování a politické, sociální, hospodářské, kulturní ubíjení a utloukání jich. Nebo o znemravňování a korumpování jich. Nebo jde o odstraňování lidských nerovností a lidského odlišování tříd ního a stavovského, jež druhdy dálo se snad různým způso bem tetování a malování kůže, nebo způsobem oděvu, bydlení a pod., jež dnes děje se různými druhy mody, t. zv. společen ské etikety a konvence, titulovými a hodnostenskými směš nostmi a jinými na venek uplatňovanými, předsudky, malicher nostmi a hloupostmi. Zrušilo se na př. u nás šlechtické šlechti- ství s jeho erby, lokajskými uniformami, panskými, chůvami, kojnými, levobočnými manželkami a pod., ale udrželo se a vy vinulo se v daleko vyšší a širší míře měšťácké šlechtictví s je ho nesčetnými erby, predikáty, tituly a hodnostmi. Není po malu člověka, který by na sobě nenosil nějaký titul, protože obecně vládne mínění, že člověk neplatí tím, čím skutečně je a co do vnitřní své ceny, povahy, smýšlení, schopnosti, řemesla, umění, povolání, ale že platí teprve titulem a hod ností. Je na př. doktorem, t. j. »učeným«, ale nemusí dokon ce býti a pravidelně ani není učeným, měl prostě kdysi nebo vypůjčil si obnos potřebný na taxy zkušební a promoční a dal se takto ocejchovat, jako se cejchují prázdné sudy za určitý poplatek u cejchmistrů; jiný, kdo neměl zbytečných peněz ne bo kdo na takové věci nemyslel, není doktorem a je snad vel mi učeným a vzdělaným ýlověkem. Většině lidí, jak známo, teprve úřad, hodnost a titul dává rozum, t. j. zůstávají ne rozumnými a obmezenými, .jak byli, ale úřadem, titulem a hod ností platí za rozumné. Byl to tuším, Petr Bezruč, jenž této naší národní titulové mánie se dotkl a nebylo by možno nedát mu za pravdu, a myslit si takto celý národ jaksi jako národ t i t u 1 á r n 1, t. j. jako národ sestávající z titulů a ne z lidí, jadrných, samoros_tlých, svérázných lidí, povznesených nad malichernosti a přežitky směšného a ubohého včerejška. Velmi mnohým lidem tato titulová otázka sama zdá se malichernou, ale přehlíží se, že právě toto titulové odstupňo vání lidí je symbolem měšťáckého, škatulkujícího privilejnictví jako šlechtictví bylo symbolem moci, přednosti, výhradnosti určitých kastovníků a privilejníků včerejška. Proto právě na př. Bucharinova sociologie zcela správně vystihuje a zdůraz ňuje souvislost všech složek a stránek společenského řá du od techniky a hospodářství až do mravnosti, mravu, zvyku r konvence, hodností a titulů, což vše má svůj ráz a význam ve společnosti měšťácké a co vše bude míti jiný ráz, resp. čeho všeho nebude ve společnosti socialistické. Symbolu hájí si tří da, protože pádem symbolu padá i ona, jako pádem praporu vztyčeného na hradbách obležené pevnosti padá pevnost i její Jos. Hrdina. můžeme-li věřit Film. i. Optický film. Moderní výtvarníci, kteří s touže horlivostí jako moderní básníci za svěcují svou práci filmovému umění, usilují o jeho obrodu, o zrod no vého umění optického a poetického, jaké nemá v minulosti obdoby, for mulují si svůj problém nového filmu, asi takto: Film je optický rytmus vyrobený fotochemicky. Optický rytmus a fotochemie je ma teriálem básnivé a výtvarné fantasie a imaginace, která pracuje se záko nitými a elementárními prostředky, hovořícími k našim smyslovým funk cím, organisuje a třídí je ve smyslu zamýšleného fysiologického a násle dovně duchového účinku. Filmová elementární tvorba orga nisuje pohyb v světelný ryt mu s, není výměnou pohled nic z ciziny. Vládnou zde me chanické zákony pohybu a fysiologické zákony divákovy vnímavosti. Impro- visace je naprosto vyloučena. A ježto dnes živoucí síla vnímavosti obecen stva je po staletích naturalistického a anekdotického umění velmi osla bená a zmalátnělá, (Die schlecht trai nierte Seele, říká Hans Richter) než aby určité čisté výtvarné formy a vztahy barev, světel, a linií, nic ne- znázorňující a nesymbolisující, pů sobily dost' silně na zrak dnešního průměrného diváka, a určité čiře poe tické elementy, prosté jakéhokoliv významu literárního a obsahového dojaly intensivně jeho sensibilitu, je zásluhou kinografických partitur Mar cela Duchampse, Hanse Richtera Wernera Gräffa, Lissitzkého a Vikinga Eggelinga,jenž stanovil poměry kon trastná analogií jako základní princip, že pracují o veliké a důležité o p- tické přřevýchově obecenstva. Tyto filmy opovrhuj anekdotou, lite- rárností a thematem, ale chtějí vy- znávati poesii. Užívají tvarů, světel a barev, jen pro emoce, které mohou v diváku návod ti, pro jejich emo tivní, ne zobrazující, kvality. S jas ností a precisností vypočítávají optické působení: jsou to fysické organismy, které navozují určité a jasné emoce, klaviatura tvarů, téměř slovník tvarů a barev. Jsou to filmy, žijící jen hrou vztahů optických útvarů v pohybu, bez praktického účelu a smyslu, zá- * bava ducha a potěšeni sensibility. Pravoúhlá komposice udrží nejspíše komposiční harmonii pohyblivého obrazu: příliš diagonál, ostrých úhlů a úběžných linií by ji zvrátilo. Zákon komposiční rovnováhy ovšem nezna mená symetrii, naopak, ta je zcela vyloučena jako nepřípustné a opticky nudné opakování dvou stejných polovin, lichý zrcadlový obraz; neboť i tyto abs raktní filmy musí ve své osnově přinášet! ostrá opt i cká pře kvap en í, aby udržovaly divákovy smysly v potřebném napětí: překvapení, jakými jsou výtrysky světelných reklam, světelné signály či znaky semaforů uro cestujícího ve vlaku Existuje též jiná rovnováha, než rovnováha symetrie ; mohli bychom ji označiti třebas rovnováhou dec.mální Filmové pásmo nemůže ovšem být ovládáno jen autorovou fantasií, musí dostáti jistým zákonitým konstantám, a to se stane jen řádem a metodou. Jest zde vytvářen čistý film, čirá kino graf i e, tak jako v kubismu byla vytvořena čirá malba. Film ani ne anekdotický, ani popisný, a i psychologický, ani sentimentální, ani literární, ani pedagogický, ba ani ne malířsky dekorativní; film jako komplex světel a linií, organisovaných v rytmický pohyb, integrální figurace, jejíž statické tvary jsou dy- namisovány světlem (eventuelně barevným); barevné světlo ne e v sobě pohyb. A tak tyto bezpředmětné formy stávají se funk cemi pohybu a přestávají existovat jako formy. Nejde zde totiž o p uhé malířství, o pouhý obraz Tato filmová pásma jsou jako stroje v chodu: je to podívaná a nikoli obraz. Obrazy v zamýšlené distanci, prcporct a pohybu. Optický lyris mus. K třem rozměrovým faktorům určujícím prostor, přistupuje ještě faktor trvání, (la durěe), tak zv. 4. dimense, to, co Bergson nazval „pronikání času s prostorem“ (1’ intersection du temps avec 1’ espace. POETISMUS, poučen osudem bezpředmětného ma lířství: orfismu, suprematismu a neoplasticismu, soudí, že tyto bezpředmětné a abstraktní filmy neuspokojí divákovu vníma vost a žízeň po čiré lyrice o mnoho lépe, než bezpředmětné obrazy. V lidech je objektivační pud: chtějí něco vidět, aby mohli se rozesnít. Dílo potřebuje několik doteků zkuše nostní reality, aby navodilo poetické emoce. Alespoň ' náznak, šifru, na níž se zachytí paavučinná tkáň pocitové vi brace. Čím méně se napoví, tím více se nasugeruje; ale něco se napovědět musí. Alespoň slůvko. Alespoň jedno optické slovo. Ve filmu, jenž má být na př. lyrickou básní loučení a odjezdu, musí alespoň konduktér mávnouti strojvůdci loko motivy rukou a z okna vagonu zamávat bílý kapesník na roz loučenou. Poetismus chce v drobných lyrických filmových básních poskytnout diváku artificielní poesii, která byla by zmocněným ekvivalentem poesie ply noucího života, poesii, jejíž řeč byla by nová, samostat ná mluva optických standartů, jakými jsou již pra pory a dopravní značky, mluva internacionální. Je tedy třeba zavěsti do těchto lyrických filmů, právě tak jako do obrazo vých básní ony doteky reality, fragmentárně vkomponované; a tu nastane u těchto filmů, které nepřestanou být v jádru ab straktní jako všechna vznešená poesie, úmyslná neste j- I r v v Reed. I. umělecký excentrický karneval. Brno - Únor 1925. Moderní ráz, moderní kostymy. Výtvarná spolupráce kon struktivistických umělců. I nevyžádané pozoruhodné ná vrhy budou eventuelně použity a reprodukovány v některé mod. řevni, především v „Pásmu". < Reklamace se přijímají od 1. ledna 1925. - Adresa buď: ) r Pásmo" Brno-Juliánov nebo : Výbor Uměleckého karnevalu Brno, Kavárna „Slavie". 3 předkarnevalové umě lecké five o’ cloky, počí naje 2. polovicí ledna, budou střediskem moderních umělců. Reklamace: viz výše: * ^tpuejte se členy Brněnského Devětsilu! Se- silujefe tak aktivnost moderního uměni. Přispí vající členy přijímá výbor, činné členy pouze porota po předložení prací. íft Jak se rodi nové Obyčejně vidíme nové, až až je narozeno, neboť pak je to viditelno ve velkých a do očí bijících rozměrech a účincích, takže to již každý vidí a musí vidět. A z toho se namnoze soudí, že to velké nové se také tak hned rodí nápadně, vidi telně v těchto velkých účincích a rozměrech. Ale věc se má ■ý . ’ * » . / .*•.•*•* %• v. •IwXCvX'-.-.-. .-. MADE fff KKADFMICKA tir/WA pkahA • ‘ • fV •avX .... ... wM Ve hře. ktpré režisér Hurt věnoval mnoho zjev-1 něho úsilí o pronikavý účin a jejíž scénická vý- | prava honosila se velmi dobrými stylově, formově, | náladově i barevně působivými interxenry p. Ant. 1 Heythuma, Boustředí se málem všechen děj na . po- I stavu dra Antona Ijgnátiče Jverženceva. k£eréhe_.p. | Deyl OPN1 P y>. m •e* gé d a Ö a Jít ö fcT SJ •° | ® B 2i p CT c CJ n e vadle psycaoio- . jež nava- — Činohra vypraví nym v triclcou hru Loonida Atidrewva •Jlozum zulíe na Dostojevekého „Zločin a trest řeší pro- blém síly a. nosnosti lidského n»nofl, J5 te i& JČJ:. pint smělým experimentem končí šíleností. Složitou | úlohu iednu z nejskvělejších ruského mouermho; rípertoiru. Kerzen co va, vytvoří R-Deyl Za režie Jnr. Hurta, scénickou výpravu navrhl Ant. Hcy- : thum. který po prvé vystoupí jako výtvarník diva delní. < «< XvX-XXy Xs w cn arei En «? 61 m fi i er. <2 ■o B £. g £ £ 3 g| výprava, tpajici vy- řacovala nápadnou, ač * 5 ist «J > a Z o > g £ .§ o & 8 M " C m 4> onurou naiaciu. volatí . celkem přlpadriou a přiléhavou ornamentací na Kulisách. r a m k: nv. WjM ve čtvrtek premiéra Andre.ievovy hry „Rozum fnffmo}. Dramatický efektní a napínavou a VU lom literárně vyváženou hru scénuje režisér Jar.. Kurt v nové dekorační výnravČ arch. Ajú. Bcxttoma 5 A I ítff 4j O) Ö 3 3 '5 1? p 2 £- A. wj 0 C ICJ w & 73 Mi. e> t I *5 i cs ■f ui > Z i , o Cd M & m. o £ § O i.'!* 8 \ 13 •• ý-v.' X N t: > u V O C 3 < Ponuré barvy scénické ’g výpravy páně Hejüuunovy na značovaly píipadí fggigahtsfcěhb i Éljiž od £ CJ 1 i : © r'lkCr'.i U S & tá> CTiXZCJ .5 5 ^ = s :3 -C e Q m m u mm U if) ■1 : : Žť-XvW •X cr. X a co i/i IU C K* (0 o. i hm O <n o ID l • > > > ■ Q C 1 t*UUic \^nuia/ a bet Q >N : Pseudonym A. Heytum dal hře vhodnou hon výpravu. Zařízeni cely dra Kerženceva airvičkami skleněnými, lampou stolní) nezdá odpovídat! cele duševně chorého. Ovšem ani ív, kdv vdova po spisovateli dokazuje Kerien* ovi v ústavním pokoji, není právě pravděsiej- ruském ústavu. K. Cvančara, o > U) stpc 0) 4» (s i IU A ÍU ■o se O Výj : a c m cey < < a ^ a v co >c^ pod W b-nější a možný snad jen v j]1 IÜ O ~ N. x- Dekorace, nayrstvené kulisami ďo trojúhel níků, tmavě nebo světle pruhovaných a bílých, a m u :.Xv .v x- O a IP ..Vř <•> přiléhavě se svou zdrženlivostí • úpravy hodí k n celku. Jinde se hraie >Rozum>e O Q v době, kdy venku náhle vytáhla všechna stavidla dlouho zadržovaná krá sa Jara. Je to opravdu škoda. C >:• HurCova režie dala hre vše, co jí náleželo v hereckém provedení, dala jí dokonce ve vý pravě vice, a íint jí ublížila, neboť v motler- ních kulisách Ant. Heythuma byl Andrejevuv realism ještě šedivější. O z ii f X* 9 f! m přivábí saad přece je* více obecenstva,'héz o premiéře. O r ! i dobrá až na první jednání, Souhra byla vet které bylo hrozně vl* lé se zbytečným vypichováním vět. Větší hybnost 1 a by dodala hře, která sama mmmšĚĚrn,*. miuw , .. r . rn trpí nedostatkem živ zhosti, ýětšiho zdám umělecké v ýp r ^ va ' s 'p^Héyfliuma vnašela do realismu pravdy. V tomto jecgii} ‘ . , , 5 , h i „R o z u m u“ apriorní symboj; inleriéry svými ř okoj-bibhoteka, jakx ^ h b> , černým! stíny v šedém (L akt) a zelenou šu- zdúrazml knizn í > ^ ak ^. ^ r v ž , en , c ^' pinatosti zdí (II. akt) od počátku říkaly: v těch- lepe objasnil dej nezwito kubistická dekorace, která tQ zdech g8 zrodí ří]ens tvi. MtINý. o předbíhá události, k§ra chce byt výmluvncjsi ■5 sám spisovatel, a zaJSm je jen prostořeká. Zdenka Haškova. Marie Majerová ■ 11 /.* £ /./.va;. //•v/.v.v 3 O OVIUJUI1V« vp. «FWHI» J / • - ‘«‘V «J» ‘ ■, Realistická hra a režie není ovšem úkol zvláště těžký ani nový, v tomto smyslu scénická výprava (A. Heythum) znamenala více. Scéna prvního obrazu o stěnách malovaných bez nároku na Hbivost, ale přece ozdobně, měla jedinou divadelní funkci: zúžitl jevištní prostor na místo děje Scéna druhá nebyla sevřena a pozornost výtvarníkova obracela se spíše k nábytku, jehož tvar byl ušlechtilý, než k jevišti Samému. Divadelně i výtvarně byl nejlepší ústav pro choromyslné. ■u •F «X. V.‘ ;//.w »V.V.V,. < % .X-X ■» -Ji A § cn : m Ký • • ü vX.y. V •o XX x-:> v« : <X o • *. C N ua, výprava: Ant. Heymumi — Pro dramaLUkOU P^vchooathologie. Pláci Andrejevovu u«vohIo divadlo vhodaý čas. Týdert * “ ^svatojansky, týden hospodářské výstavy, kdy hlediště neí z poloviny taplnéno je venkovským lidem, ae- . příhodnou dobou pro drama těiké duševní 4naly*e, O 7. II.’. KOZlim. Mjehož pozorné sledování a lapání každého slova heřoo- |||va vyžaduje napiaté pozornosti a jistý p vyspěl ostí. Však obličeje venkovských posluchačů uka- provály jakousi bezradnost, ba i zklamáni. Psychologické IÉ|í| ; .. o V r. v./X’.v '«2 Z Sobota 17. V. V”f M Í N A Karel Dostal íž.. W arinila Kronbauerová m £ tupen divadelní £5* . • m v Vý Jako členská premie za člen. rok 1924 rozesílá se členům zakládajícím, činným i přispívajícím buď kniha VI. Vančury: Dlouhý, Široký, Bystrozraký, nebo kniha Sandomirský: Fašisté, jakmile ob 1 drží naklad, spolku Kč 2-- ve známkách. Kdo by si přál obou knih, nechť zašle Kč 7-- ve znám kách. Knihy se expedují v prosinci t. r. a v lednu 1925. P. T. členové se upozorňují, že pro příští rok budou zavedeny pololetní členské příspěvky ä Kč 16’-JKč 15’-+ Kč F- za legitimaci) a polo letní legitimace, jakož i pololetní obraz, a knižní premie. Členové se proto žádají aby platili lask. vždy do konce ledna a do konce července, ježto jinak se škrtají v seznamech a pokládají se za nově vstupující členy, kteří platí znovu zápisné Kč 2- - . - Výbor. V * o f i JO ■