d blíží se silně Fernandu Légerovi, Picassovi, Delaunayeovi, M. Duchampsovi a j. Mají více komposiční, geometrické kázně. fl* r * a •* Wellen Kulturní obroda neomezovala se futuristům jen v rámci umění. Všude cítili van nové doby. Chtěli vždy umění a život v těsném souručenství, otevřeli okna atelierů zdravému průva nu světa. Postupovali bez předsudků a s obdivuhodnou vitali tou. Není rozhodně zdrávo, aby umění, nemá-li být jen mar nivou dekorací blahobytu, bylo drženo v úzkostlivých mezích »komorního zájmu«. A tak, doména umění byla futuristům úzká. Neodložili pera a štětce, ale vzali je s sebou na jeviště, na řeč nickou tribunu, do ulic. Zorganisovali futuristickou, uměleckou, politickou a vojenskou avantgardu: futurismus byl odevždy emi nentně patriotický. Chvalořečil válce, jakožto jediné hygieně světa, velebil militarism a útočil proti Rakousku, jehož zničení si futuristé připisují jako svůj úspěch. Jeho politický program, (na nějž Marinetti r. 1921 soustředil 6144 hlasů) byl imperiali stický a proto futurismus stanul v téže frontě s fas- c i s m e m. Marinetti vydal knihu, v níž studuje vzájemné vzta hy futurismu a fascismu. Ale zdá se nám, že jsou to vztahy zevní a nahodilé. Kdysi v »Secolu« upozorňoval jeden článek na mnohem organičtější vztahy ruského futurismu a bolševismu: zde se tvoří zítřek, nový svět, kdežto fasci- stický patriotismus je v podstatě historický a tradicionalistický. PROHLÁŠENÍ W. GROPIA. Došlo nás prohlášení W. Gropía, zaklad, a ředitele výmarského Bauhausu, jímž se o- hražuje proti počínání durynského minister, pro vzdělání lidu. Minister, protahovalo totiž, halíc sc v neurčité zprávy o půl- roč. smlouvách s profesory ústavu, záležitost Bauhausu tak dlouho, až jeho ředitel a mistři pochopili, že jde o zničení Bau hausu a sami jej prohlásili za rozpuštěný. Tento záskok min. dál právě v době, kdy se jednalo o založení společnosti s r. o. r jež by finančně podporovala věc a Bauhaus státu pomáhala udržovati. Ministerstvo zúmyslně neučinilo nic, co by umožnilo tuto reorganisaci finanční base Bauhausu, ač plán této reor- ganisace, vypracován vedením Bauhausu a zástupci industrie, byl mu dávno předložen a zbývalo jen uzavřití nové smlouvy s učiteli a mistry, aby věc vešla v život. Ministerstvo věc ne chalo pa dnou ti a to z příčin politických, dovršujíc takto řadu politických nájezdů proti Bauhausu. Nynější vláda, jakožto ex ponenty pravice,^ rozhodla se Bauhaus odstraniti a nahraditi jej umělccko-průmyslovou školou (!!) Ministerstvo se odvolává na industrii, jež prý odepřela pomoc. Pravdou však je, že před stavitel její nedávno prohlásil, strofální blamáží proti zneužití jména Bauhaus. nové uměl.-prům. školv. K záchraně Bauhausu podniklo vedení energické kroky. Kruh přátel Bauhausu, jenž se zakládá, jest Prvním krokem k tomu. Bylo by dobře, kdyby i u nás se našli lidé a korporace, jež by vzali na sebe nepatrný závazek roč ního příspěvku 20 zl. marek nebo 100 zl. marek jednou pro vždy. V kuratoriu tohoto Kruhu jsou: Behrens, Berlage, Busch, Chagal, Driesch, Einstein, Hauptmann, Hoffmann. Kokoschka. Poelzig, Sommerfeld, Strzvgowski, Werfel. Tomuto úsilí dění se podařilo další existenci Bauhausu téměř Bauhaus bude podle zprávy našeho přítele Moholy-Nagyho, existovati dále v Dessavě. Přejeme mu mnoho zdaru na novém působišti. — Gotschalkově v päische Nächte«. Mehring, vyšedší ním z nejnadanějších německých kabaretních básníků. Jest ori- ginelní, mnohostranný, rrá moderní tempo. Jeho kabaretní po pěvky,-seřazené v tři akty a dvacet obrazů, přejaly simultán- nost moderní poesie, aby mohly do svých veršů stěsnat šílené tempo moderního života velkoměstského. Ve třech oddílech, jež mají themata: berlínská, německá vůbec a posléze interna cionální, podal Mehring, sdruživ sentimentálnost, útočnost, něž nost a příkrost i snivost, vzorný nárys kabaretního programu a zároveň do jisté míry kabaretní knihu nejznámějších a nej lepších kabaretních čísel. Jsou tu: bravurní čísla, balady, ne patrné písničky, nabité však tajnou poťouchlostí, snivé roman ce, pompésní monstrósní čísla, báseň, vyjadřující s nekonečnou tesklivostí poesii velkoměsta, radikální útoky, ironické a ro bustní chansony. Mehringovi se daří krásně neseriosní kabare tní nálada. A vše to je podloženo ostrou satirou proti mě- šfácké společnosti a jejímu řádu. SCHAU. Tamtéž. Vyšla v nové úpravě (1. č. 5. roč.) — Z obsahu jejího zaslouží si připomnění články R. Kay- sera »Východ a západ«, B. Crémieuxe »Mladá Francie«, O. Brattskovena o sovětském Rusku a Maxe Herrmanna o nověj ších německých kabaretních básních. — MAHENOVA KNÍŽKA O ČESKÉM CHARAKTERU. Vyšla u F. Obziny. nám sympatická řadou bvstrých postřehů, nápadů a útoků proti české selankovitosti a indiferentnosti. ř tejně nutno souhlasit se závěry Mahenových úvah, jež ničí illusi o zvláštním jakémsi národním charakteru českém, jež ukazují, že české umění jest složkou umění evropského, jež zjišťují nechuť českého básníka jiti k posledním otázkám a malý smysf pro formu. Cesta čes kého člověka jde přes vícesociálnosti. Musíme býti revoluč- • nejsi a filosofičtější, hle, proč snažíme se po konstruktivnosti! V Mahenově knížce jest mnoho příbuzného mladé' generaci básnické, třebas bylo i dosti věcí, jež rozdělují. GARDA. Ročník I. číslo 1. a 2. Jest naším stálým názorem, že ani za laciné vstupné není třeba obehrané melodie uváděti tak demonstrativně k platnosti jako se děje v článku »Poetizm« v č. 2. Autor, který zřejmě vládne lépe perem než logikou, cítí odkudsi mrtvolný zápach, který jej vydrážduje ke křečo vitému nesouvislému kašli na moderní směry a v této strnulé nenávistné pose nenalézá kadavru, nýbrž »barbary«, kteří »vtrhujú poliati parfumom Houbigant, na ušiach s radiotelegra- fiekým nasluchátkom, miešajů v barech Moulin Rouge barev né cocktaily, žvýkajú ragout a snívajú o bruselských čipkách ženských nohavic«. Kterak by ne: Houbigant a rádio, jak zlo- činné a kubofuturistické vášně! Nebo: »Znamená to, že poetizm nielen že neodstránil rozumovost, ale tato hrá při ňom úlohu dominantní.« Rozumovost: hle, ani autor nemá v, ní zalíbení, přesto že žvýká ragout tu a tam se mihnuvších thesí a míchá cocktail nejhrubších útoků a inferiorního pisatelského žargonu. Přes to vše se partně autor nezbaví pronásledujícího mrtvolného pachu a i radiová naslouchátka všech světových značek budou rozměrů příliš nepatrných pro jeho neobyčejně vyvinuté uši. kopf, Hora. — LA VIE DES LETTRES ET DES ARTS. No. XVIII. Beauduinův dvouměsíčník, jenž otiskl v dosavadních číslech často velmi cenné příspěvky moderních a pokrokových básníků, filosofů a teoretiků, otiskuje tentokrát 3 krátké skizy Reverdyho, Beauduinovy »Invectives et sentances«, W. Spethe článek o Paulu Morandovi, autoru knihy »Ouvert la nuit«, H. Séroya »La Philosophie du Futurisme«, studii o futurismu ve filosofii, v umění a v politice, v níž zdůrazňuje závěrem b o- jovný charakter futurismu: »Jest třeba býti v činnosti, vál- čiti, jednati i v krásném snu blaženství.« V poznámkách Saug- uetův referát o nové sezóně švédského baletu v Paříži a Be- auduinova glosa k pamfletům o Anatolu Franceovi, jehož eklektický charakter umělecký je doplněn pohledem do jeho stanoviska politického, stejně proměnlivého: za války od šo vinismu k défaitismu, po válce od protikomunistického nazíráni k vyznávání Lenina: »Pohřeb tohoto velikého miláčka režimu byl tím, čím musil býti: slávou, jež mate ... Ö veliká naiv- nosti napálených mass! Anatole France jim nenáleží ....« — DAS KUNSTBLATT. Roč. 1924, čís. 12. Josef Mathias Hauer: Zur Lehre vom atonalen Melos, ukázka z F. Ant. Anger- mayerovy komedie »Poledne«, článek o německých malířích veristech (G. Grosz, objektivisti Otto Dix. Georg Scholz, Schlichter, Griebel) od Paula F. Schmidta s množstvím uká zek, poznámka téhož autora o provozování uměleckého filmu Vikinga Eggelinga. L’Amour de 1’Art, píše článek Francii s ukázkami, Paul Valéry: báseň, krásný článek H. H. Stiickenschmidta o Igoru Strawinském, tvůrci veliké moderní hudební komposice »Historie vojákova«, jež je tu podrobena pozorné a nadšené analyse, Ingres: Ideje a maximy. Reproduk ce: Klee, Fr. Jourdain, P. Charreau, Matet, R. Schlichter, In- C. 2. W. George o Matissovi, E. Joseph o Utrillovi, Lissického velmi věcný článek o architektuře SSSR. s krásnými ukázkami, H. H. Stuckenschmidt o Arn. Schönbergovi, noticka o »novém paříž ském Chagallovi« od Iwana Golla. Reprodukce: Matisse (re alistické práce, kresby), Utrillo (vystavoval právě v Němec ku), Kokoschka, Campendonc (divad. dekorace), Rabinovič, Lissický, Malevič, Huber, reklamy a viněty, Chagall, Heckel. — Č. 3. je věnováno většinou grafice, Kirchnerově, jemuž na psal Grohmann článek. Úryvek nové hry G. Kaisern: Gats» (Aus dem Buche A B C.) Bedřich Václavek. Jar. Seiferts drittes Buch »Auf den Wellen der T. S. F.« bedeutet gegenüber dem Ganzen seiner beiden ersten Bücher eine neue Zielsetzung: anstatt der proletarischen Poesie eine reine Poesie, ein reiner Lyrismus. In Seiferts Entwicklung spie gelt sich die Entwicklung der modernen tschechischen Poesie überhaupt. Anstatt lang und breit diese neue Zielsetzung zu be gründen, scheint es mir wichtiger darauf hinzuweisen, daß in seiner dichterischen Persönlichkeit besondere Voraussetzungen für diese Entwicklung lagen. In seinen beiden ersten Büchern war ihm trotz der proletarischen Tendenz die Poesie das eigentliche Ziel. Jetzt hat er sich ganz auf die Probleme der Gestaltung konzentiert. Seine Poesie ist jetzt vor allem wirk lich modern. Wie seine Genossen hält er jetzt den Schritt mit der Avantgarde des Auslandes. Er ist der Zeitgemäßeste unter ihnen. Auch hierin ist er radikal. Und nicht nur eine Poesie der Zeit bietet er, sondern so zusagen die Poesie des Augenblicks, seinen weissen Schaum hält er in seinen Versen fest. Er hegt eine instinktive Abnei gung gegen die Vergangenheit, aber auch gegen den Ewig keitsanspruch der Poesie. Er reißt ihre Ansprüche an eine ewige, überzeitliche Geltung und die romantische Erhöhung derselben herunter. Er lernt dichten, wie der Soldat blasen lernt. Denn dichten heißt nicht Schönheiten ersinnen, sondern die in der Welt existierenden entdecken. Alle Dinge in der Welt sind schön. Er erweitert den Begriff des Schönen aus dem In nern des Menschen auf die ganze Welt. Die Schönheit der al ten Gedichte pflegte durch die Brechung im Milieu der mensch lichen Seele zu entstehen. Durch die Vermenschlichung der Dinge Gegen diesen ausschließlichen Humanismus meldet sich die Welt um ihr Recht. Die Welt an sich interessiert aber Seifert nicht, sie ist ihm nur Anlaß zur Evokation des Poetischen, so etwa, wie die Welt für den Film das Material des Schaffens darstellt. Die ersten Gedichte des Buches bringen uns eine starke Poesie, so, wie wir sie oft im Film erleben, die Poesie des Reisens, das ein der stärksten poetischen Genüssen des modernen Menschen ist. Man braucht nicht zu erwähnen, daß Seiferts drittes Buch menschlich nicht die Flucht von der pro letarischen Linie bedeutet. Er arbeitet heute ganz einfach an einer anderen Sache, es interessieren ihn andere, tiefere Pro bleme. Besonders die der Gestaltung. Bereits in den letzten Gedichten seines zweiten Buches sprengte der neue Gegen stand, die Erweiterung des Sehfeldes, die Entdeckung meuer Schönheiten, die Ausdehnung des Gebietes des Poetischen über seine bisherige monodische Form. Alsdann setzt es sich in seinem neuen Buche mit dem Thema der Zivilisation und ihrer Poesie auseinander. Der einstige Bewunderer der »proskribier- ten Muse der Gasse« entdeckt immer von neuem die poetische Funktion der unscheinbaren und den »Dichtern« unbekannten Dinge. Denn außer seiner praktischem Zweckmässigkeit im ge wöhnlichen Leben birgt jedes Ding und jede menschliche Tat eine Dosis unabsichtlicher Poesie in sich. Die Poesie entsteht erst dort, wo wir die Welt und das Leben oline den Gesichts punkt der Zweckmässigkeit des praktischen Lebens betrach ten. Die Poesie ist die Kunst die kostbare Zeit zu vergeuden. Poesie ist das Kissen der Langeweile. Sie ist der leichte und leuchtende Schaum, der kein Ziel im Leben hat, der keine wirkende Kraft im Leben darstellt. Man sieht, daß Seifert hier die schärfste Grenze gegenüber der Tendenzpoesie zieht, die den Zielen des Lebens diente, und von der er und seine ganze Generation ausgegangen ist, die aber nur die letzte Phase der alten ideologischen Poesie war. Wieder erkennen wir seinen Radikalismus. Diesmal ist derselbe durchs Wissen um das Ge schehen in der europäischen Poesie und das theoretische Be streben um neue Definition der Funktion der Poesie gestützt. Seifert umarmt in seinen Gedichten die ganze Welt mit einem Blick, der alles Geschehen der Welt vergegenwärtlicht. Dieser synchronistische Panglobismus, diese von Erlebnissen strotzenden, synchronistisch die Ganze Welt umfassenden Ver se, was anderes ist das, als die Sehnsucht nach einer ver größerten, gigantischeren Welt, die bereits in seinen beiden Büchern deutlich zu hören war? »Aus wieviel Freuden könnte das Leben bestehen, aber die Dichter haben keine Flügel«, seufzt Seifert; denn »unter unserem Himmel wachsen nur Pal men aus Papier«. Im Anschluß an das Allerweltsleben sucht er die Rettung zu finden. Die ganze, intime umarmte Welt und die moderne Großstadt sind die Quellen seiner Poesie, der Poesie des Reisens, des Sports, des modernen Luxus, der modernen Weichlichkeiten. se če zničení Bauhausu ie kata- pro Durynsko. Správa Bauhausu protestuje jím utvořeného, pro anomálii Reakcí proti futurismu je metafysické malířství skupiny »VALORI PLASTICI«. Staronový klasicismus stává se tu ak- tuelní, jako touha po přísnosti, řádu, pevné reguli. Cesta, jíž jde toto malířství od rozbité formy, vede opětně k její výstav bě. Nutno přistoupit k práci přísné kontroly a inteligentního vý běru. Vyšlo se z radikální destrukce formy ve futurismu a do spělo se k nové formě. Stará tradiční konstruktivní síla anti cké půdy stala se opět plodnou. Hovoří tu opět silná tendence k přírodě. Tito malíři opouštějí cesty, osvětlené kubismem a futurismem, jdou cestou vlašské renesance a primitivů. Jejich díla jsou jasná a evidentní. Jejich realismus chce ztělesnit me- tafysickou ideu. Hlásají vítězství nad anarchií, návrat k řádu a k tradici. Jejich patronem je Pierro della Francesca. Malují obrazy, které by futuristé nejraději bombardovali jako zarytý passéismus. Po dissoluci formy, jež byla plodem impressionis- mu a futuristického terorismu, je zde konstruktivní tendence, disciplina, ratio, logika, spirituelnost, jasnost, prostota, pravý tvar a ne deformace, plastická a prostorová jistota. Ta to rekonstrukce formy je ve shodě se spirituelním ob sahem a touhou, prohloubit malířství mysticismem, učinit z něj jakýsi metanaturalismus. Hluboká nostalgie a melancholie mo derního života mluví z děl těchto osamělců. Itálie nadhodila ve futurismu problém dynamického umě ní. Valori Plastici hlásají opět malbu statickou. Ne extase, ale logika, plasticky hmatatelná věcnost, organisování int-elektuel- ních sil, koncentrická energie a přísná tektonika. Tof Giorgio de Chirico se svou přísnou perspek tivou, výstředními thematy, metafysickým světem forem me chanického člověka. Přímá, stručná, geometrická forma, barvy tajemné, magické svítivosti. Zprvu maloval záhadné konstruk tivní náznaky, cosi jako vzdálený ozvuk inženýrských snů; skutečné a viditelné kostry obrazu těžkých, sytých barev. Ale později šel do musea, ke nuattrocentu. Carlo Carrá, desertér futurismu, je kolorista svrcho vané jemnosti i při své šedé paletě. V jeho obrazech cítíme jakýsi pocit mysteriesní samoty, nehybnosti. Podává život ma nekýnů, někdy dost studeně schematicky, a některé obrazy s geometrickými předměty blíží se purismu. pracuje rovněž Morandi, Francalancia, Soffici a sochař Martini, jetem, zejména častými postavami manekýnů, jsou spíše oblé, koule a válec, než kubické. Pracují i s perspektivou a vrženým stínem a vyznamenávají se asketičností tvárných prostředků. I zde je hodně 1 i t e r á r n o s t i. ve- iiž zabezpečiti. darauf beruht die poetische Methode des Jiří Wolker. »EUROPÄISCHE NÄCHTE«. V nakladatelství Berlíně vyšla revue W. Mehringa »Euro- z dadaismu, jest jed- DIE NEUE BUCHER- Je V této skupině Tvary těchto obrazů, dané su- m i v • v / Není sporu, že tento nový verismus, který plodně působil i na německé postexjpressionistické umění, je v mnohém ohledu správnou korekturou futurismu. Ale přece je jisto, že obro da nestane se nikdy návratem do minulosti. A proto pravým obrodným elementem vlašské mo derny byl a zůstává futurismus. Přestřeloval snad, ale nepřestřeloval bez účinku. Dal umění nový smysl a pocit skutečnosti: bez naturalismu, ukázal ná civilní krásu. Přes všecky své bludy a nezdary, které dnes ostatně, dík me todické intervenci konstruktivismu, se likvidují a ujasňují, v průbojné době ukázal na obsáhlou lyrickou podívanou světa, obsáhlejší než plocha pomalovaného plátna či knížka veršů. Byl revoluční, proti každému tradicionalismu, a snažil se vné- sti umění, zbavené estétské atmosféry, přímo do života, aby bylo zadostiučiněním intelektuelním a duchovým potřebám dnešku. Futuristé provolávali slávu modernímu životu a mo derní život nezapomene těchto nadšených apoštolů nové krá sy. A moderní, kulturní pracovníci dnes netají své sympatie fu turismu, třebas že nepřijímají jeho postuláty bez četných vý hrad. Neuznáváme vše, co se ještě z ar t ismu, e s t e t i c i s- m u a romantismu usadilo ve futurismu jako re- siduum neztrávené minulosti, ale vděčíme mo dernímu nadšení, které probudilo umění celé ho světa. AVANT- Rozumné jsou politické články. Verše: Weiss- K. Teige. Musy na Olympiádě aneb česká literatura ve světle sportu. Prvním českým sportovcem byl KOMENSKÝ; proslul jako globetrotter labyrintem světa. VLASTENSKÁ POESIE ve fajfkami začadlé místnosti. VRCHLICKÝ jezdil na staromódním bicyklu s velikým předním kolem; jezdec sedí a dívá se na ostatní svět s povýšeného sta noviska. Občas spadl a byl znovu očišťován a zpět vysazován. MACHAR krasojezdec BREZINA turista v Alpách při východu slunce. THEER a WOJKOWICZ piloti, kteří lítají do nebe poslouchat hudbu sfér; Theer už umřel, Wojkowicz ještě ne. ŠRÁMEK plavec stojí na skákacím můstku mortále SOUD. v ZAVRELOVI nám rostl nadějný boxer-champion; ale vytý kali mu unfair hru. SK NEUMANN, HORA, DAV, mužstvo Rudé Hvězdy podej — a piš! KRITIKA (S. K. PRACOVNÍKU) Staří Páni, ale dosud velmi to není sport; nejvýš hra v karty a dál ani slova! překrásné salto- a už leze zmáchaný. ven. Smutná podívaná; jako Roč. 1925, č. 1. Wald. George, redaktor o nov. uměl. průmyslu ve v v ; svezi. SEIFERT & NEZVAL sehráli bezvadně svůj tennis; dobře soudcoval K. TEIGE. VOSKOVEC akrobat za hudby plynových vařičů (Indianola!), skončil smutně, oběsiv se na semaforu. HAUSSMANN, KONRÁD, TRN střílení šípů s jehlami do ži vých terčů. Bác ho do nácku! Bác ji do lejtka! APOLLON nemohl ani běhat, natož lítat; chtěl zlomit rekord v chůzi, ale už ve druhém ročníku padl a zdechl. LITERÁRNÍ SKUPINA nestartuje pro srdeční vadu svých členů. LACINA. gres, Picasso, primitivní kresby a malby. V •