5
I UTER NATIONALES
PANPH LET
INTERNATIONAL
INTERNATIONAL
PAMPHLET
moderní prosa, básně, marxismus, inženýrská technika, kino
a divadlo, sport, stavitelství, propagace a popularisace civilisační
kultury, reprodukce moderních obrazů a soch, fotografie z 5 dílů
světa, urbanismus, konstruktivismus a poetismus, estetika stroje.
D E ZONE
LA ZONE
THE ZONE
FLUGBLATT
A R I U 1 S T A
t
Ä INTERNAZiONALE
V
. Černík, F. Halas, B. Václavek.
Redakce:
Cena sešitu Kč 3*30, předplatné pro íO čísel Kč 30-
členy Brn. Devětsilu Kč 25 Redakce a administrace Brno-Juliánov, Hus. nábř. 10.
předplatné pro přispívající
VYCHÁZÍ V NEPRAVIDELNÝCH LHŮTÁCH.
i A. Černík, J. L. Fischer, F. Halas, M. Havlová, J. Honzl, J. Hrdina, É. Male-
' spině, K. Schulz, E. Stavinoha, L. Survage, J. Štýrský, K. Teige, B. Václavek,
J. Wolker, Ossip Zadkin.
Spolupracovníci
Collaboreteurs du
číslo
numéro |
i.
tac tile /
einí hrou. XIX. století svou básní individualismu, jak je
zve Faure, přineslo zjemnění intimního a subjektivního
života. Sensibilita je
definicí
života.
Imprécise ce soir tu balbuties
Bulles tes paroles mappetnondes en chapelets
de gaz carbonique au rire léger
Tes yeux jouent aux quatre eolns avec les miens
et tun sourire ďun baut ä Vautre de tes leeres
tend la corde
fégrene du sang du sang sévére
monastére ďinquiétude a l’ombre de ton ombre
herbe verte et nnurs blan es devant
Rafinovaná c i v i 1 i s a č e duchová a citová
p r o duktem,
nýbrž i n e z to' y t n o u
nejen
J e
protiváhou hmotné technické c i v i 1 i s a c e:
bez ní nebylo by lze ve století páry a ele
ktřiny vůbec žít. V tomto století uchyluje se ně
kdy všecka sensibilita, víra a láska do umění, jako do
Noemovy archy, ale toto umění, dříve podivuhodně čisté,
je někdy zaslouženo řadou poctivých dobrodružství.
bílý život zamilovaného bláznovství« (R.
Umění žije
et par dessus du ciel pour toiture
Je te calfeutre de calme et de par esse et te vois
bure bloude sous mes doigts.
Dehmel). Ve století industrie, výpočtu, bursy, ve století
politických otřesů vyrůstá veliká potřeba, úžasná žízeň
Emile Male spině.
po čirém lyrismu. Čirá lyrika je jediným u-
měním d o b y. .1 e jedno umění o mnoha formách a
tímto uměním je čirá lyrická poesie i ve formě vý-
st
v r
v
tvarné. Je-li poesie, jak řekl správně Tristan Tzara, pro
středkem sdělit i určité množství elementů lidství a zi-
V •
vota, jež máme v srdci, nemůže se stát i ani tendenční ani
Z nedorozumění, vzešlého z ohromné isolační di- (jsouc prostředkem) samoúčelnou. Lyrismus = lidství,
Stance, kterou sociální vývoj položil mezi umělce a spo- definuje Paul Dermé. Čím kdo je více lyrikem, tím více je
lečnost, volá se do světa svůdné, ale klamné heslo: člověkem a vice versa. Sensibilita, imaginace a emotiv-
»Umění pro umění«. L’art pour 1’artisme je ne- nost jsou pro tento lyrism conditio sine qua non. Tento
správně pochopenou, autonomií umění. Vždyť přece umě- lyrism je sdílný, poněvadž je lidský. Je téměř soudruž-
ní nemá smyslu samo o sobě, má svůj účel a smysl to- ský a kolektivní jako láska J a jako láska osobní a in-
liko v životě, a jako stroj je strojem jen, pokud pracuje, ti mní. Hovoří ke každému, ijkáýž nehovoří ke všem. —
tak i oko je uměním jen, pokud plní své funkce. Umění Nejen kladný poměr ke světfi, ale téměř milostný poměr
-U-aJo -se Trier ní atelier o\ < m i UežitosV
cké napietí posléze manýrou. Romantické il
sudky o cíli a smyslu umění u diváctva i umělců dovršily
föos'tohh
a srmsitoibtn
1
>
a jeh-A forma ř‘vti-
ke svět
i
r> r\
tyl f
Oui
'XT
: oroicven? i
r/
tkví v jedinci a ne ve společnosti.
a
Umělecké dílo je ukončeno a představuje jen sama
sebe. Není zobrazovacím, vychovávacím prostředkem,
rozluku umění od publika.
Umělec vyrostlý z
tvoří pro hrstku znalců a zasvěcenců, která hltá essaye, nezávislou a samostatnou, úplný a specifický výraz. —
knížky básní a pros, .navštěvuje divadla o premiérách a Umění není ztělesněním světového filosofického názoru,
výstavy o vernisážích.
Umění nezná světa a života, zná jen umění a znalce kulturou instinktů, satisfakcí, zvláštních, lidstvu vroze-
* 1 1 v f .
či snobské amatéry, kteří právě tak jako ono, neznalí ných sklonů a nedefinovatelné potřeby lyrismu, a tak
světa a života, žijí výhradně uměním. Tito znalci jsou
musejní úředníci, spisovatelé, nakladatelé, kupci, sběrate- Nepeče chleba. Nesnaží se změniti svět a ovlivnit! pra-
lé, ne už amatéři, ale téměř profesionálové: množí se ktičký život. Je-li někdy větrnou korouhvičkou doby,
umělecké revue jako houby po dešti a při naprosté igno-
ranci a neúčasti širokých vrstev nastává u této kasty
hypertrofie umělecké vzdělanosti, která zejména v Ně- zvuky, tryskající z její hrudi, zvuky umírající v oka-
mecku stala se velice povážlivou. Tu pociťují umělci tra- mžiku, kdy zazněly. Jestli místo toho, abyste se jimi
giku konstelace. Volají po životě. Nikdy nebylo tolik ma- těšili, budete hledati ještě cosi jiného, pátrati po účelu,
nifestů a proklamací o tom, že život a umění má být v dočkáte, až zpěvačka zmlkne, že vám zůstane pouze
přímé souvislosti; jindy nebyly vydávány proklamace o vzpomínka a lítost nad tím
samozřejmostech. A tyto proklamace nebyly by tak zrna- chali, cosi marného jste očekávali...
tené, kdyby situace byla méně chaotická. Umění dusí se smyslný
nýbrž prostředkem dojetí. Má svůj řád, svou vlastní řeč,
ideologie měšťanského století
ani volebním kořtešem, ani stávkovým
tni lidské produktivní práce.
je poněkud odlišné od osta
je jisto, že nedělá vítr,
jejž ukazuje.
Jaký je účel písně, kterou zpívá zpěvačka: zvuky,
že místo abyste ji poslou-
(A. Herzen). Ne-
.«
se umění povyšiti na
je blud těch, kdož snaží
ctnost a heroismus. Berme je za to, čím ve skutečnosti
, ve vacuu.
Koncepce l’art pour hart není méně bludná a své je, za zálibu, založenou na smyslech a řízenou duchem,
době nekonformní než koncepce l’art a these umění ten- která nepředpokládá
denčního, kterou nadšeně potírá. Vznícený vzdor proti
obecné hlouposti, malodušnosti, úzkoprsosti, pokrytectví
a moralismu měšťanského publika píše ohnivými písmeny
na prapor uměleckých směrů z konce století, dekadentní- stava nadsvětské vznešenosti,
ho konce světa hesla amorality, satanismu, výstřednosti,
výlučnosti, aristokratičnosti, neúčelnosti a ťart-pour-
Tartisme sám je praktikován jako velmi určitá a radikální
tendence. Chesterton správně podotýká, že 1’art pour
Tartisté nenávidí Ruskina pro jeho zásady, ale měli by
se mu obdivovati, kdyby byli opravdu upřímní, pro jeho
skvělý sloh. L’art pour 1’art bylo dobovým
šlem, cri de guerre symbolismu; ostatně žádné heslo ne
míní obyčejně doslovně a přesně to, co proklamuje.
Heslo umění pro umění zrodilo se z nedorozumění.
Z nedorozumění o poslání v živ o t ě. Každé lidské
dílo, každé zřízení mé svůj účel, nevzniklo samo pro nomiiií a tak komplikované jako zákony hry v šachy. U-
setoe. Ovšem, není třeba, aby to byl vždy účel praktický.
Všecko je potřebou. A nejnutnější potřeby, zejména po
třeby pudové, jsou zároveň i největším potěšením. I u-
mění je v jistém smyslu téměř »praktickou« potřebou bezprostředně, bez přísady umění, dospěje umění své
a sublimním potěšením právě tak, jako gymnastika, sport, vlastní abolice a jeho dnešní formy vymrou. Jsouc vitál-
Je spirituelní gymnastikou. Nesnáší se s ideologickými ním zpěvem, nepotřebuje, aby bylo rozumu srozumitelné.
obsahy, s thesovou tendencí. Nemá pražádné tendence:
má však určité rodné funkce, které jsou mu integrální, ní tendenční, toť literatura či ideologie a nikoliv umění,
bez nichž by nebylo tím, čím jest. Pojmy: funkce a ten- Bludné kruhy spojené v řetězec nesmyslu,
dence třeba jasně rozlišovat!. Funkce umění jsou zároveň
čiře fysio logické (primérní) i čiře spirituelní Dobře a jasně postavená otázka po účelnosti umění vy
(sekundární). Nikdy ne intelektuelní. Umění hovoří ke lučuje obě nesprávné a protichůdné koncepce,
smyslům, k instinktu, citu a k duchu, nehovoří k vašemu
intelektu, ačkoliv samo je intelektuelní prací či intelektu- * * *
v
pražádné podněty ideové a
nezava
zuje k vážnosti, slovem za zábavný rozmar, jenž nezá
visí zcela od nás a jenž posléze může podlehmouti zne-
chucenosti a nudě. Umění činí nebezpečné určitá před-
kdežto ono je pouze zá
bavou, jíž nutno oceniti. Je kvčteni nejvzácnějším v Epi-
kurově zahradě. Tato pravda vyhlíží snad idealistům a
eštětům ponižující, ale je nicméně pravdivá. Nikdy ne
překročilo umění toto vhodné pojetí, aniž nevkročilo do
nesmyslu. Je spirituelní zábavou a hrou, cosi jako spotr
nebo akrobacie. Je duševní hygienou právě tak, jako
a
sport hygienou fysickou. »Sports, sports, tout n’est que
sport« volá Paul Dermé. Jeho prostředky stávají se cim
dále tím syntičtější, nabývají druhdy téměř okultního esto-
erického charakteru, stávají se grafickou konvencí, šifrou,
uměním zkratky; jeho zákony jsou tak přesné, tak auto
mění podobá se ekvilibristice, spirituelnímu clownismu.
Funkcí umění je zjemňovati, ostřiti a ‘saturovati sensibi-
litu, a až jednou vypěstěná sensibilita dovede žiti svět
Umění pro umění, toť heslo, a nikoliv umění. Umě-
Umění funkční není ani soběúčelné, ani tendenční.
