£
stopy s celým přírodním i živočišným inventářem. Ani píď
půdy již, která nebyla by zmapována.
BRIAL{1Fak. Doslova.
HERßERT: Byli bychom se musili narodit aspoň před
sťopadesáti lety.
BEAUTY: Je to tak zcela jisté? •
HERBERT: Snad o -tom pochybujeté? (Všichni bpět spí.
Jen Beauty se živě rozhlíží a Brial ospale přechází. Chvíli
ticho.)
BRIAL (se zastaví): Murphy? Nic vás nezajímá.
■ MURPHY (vyjeveně): Co? .
BRIAL (zapaluje si doutník): Jen upřímně!
MURPHY: Zbláznil jste se!
BRIAL (přechází): Nic vás nezajímá? Vůbec nic?
MURPHY (vyskočí): Vůbec nic!
BRIAL (se zastaví): Prosím vás! Je nám tedy aspoň
stejně. '
MURPHY (divoce)*. To mi chcete povědět? Proto jste
mne zburcoval? (Herbert, Lekian a Harburn protírají si oči.)
BRIAL (přechází): Mne také nic nezajímá. Naprosto nic.
MURPHY (zuřivě usedá): Tak vy nedáte pokoj?
BRIAL (usedá): Víte, Murphy, představoval jsem si to
jinak. Doufal jsem, že, až po pryé vzletíme v této vzducholodi,
přece jednou konečně se v duši zachvěji.
LEKIAN (ospale): A hezachvěl jste se v duši! Brachu!
Vysvětlím vám to. Počítal jstes pochybnými veličinami. Před
pokládal jste, že se ve- vás náhle objeví duše. Odkud pak? Vy
byste toho chtěl!
HARBURN: Dokonce duši! Co byste s ní dělal?
BRIAL: Ale kdyby mne bylo jen bodlo u srdce? Jen v
očích kdyby se mi bylo zajiskřilo?
HERBERT’: A to nic? \
, BRIAL: Ani p'otuchy!
p MURPHY i 'Briale! Jste blbec! Nic, než starý blbec.
BRIAL: »Nová Atlantida«!
HARBURN: Nejdokonalejší- vzducholoď světa! Zázračná
konstrukce! Ženeme se jako samostatná oběžnice, ale dle své
vlastní vůle. Rozrazíme třeba hvězdu, postaví-ii se nám v
cestu!
BRIAL: Murphy!. V této chvíli čtou už lidé na celé zemi
y novinách o naší cestě.'Všecky mé listy přinesly první sén-
sační zprávyij
MURPHY (zívá): Člověče! Vždyť jest to nad všecky
představy! Můžeme vzlétnout do výše. o níž se nikomu ani
nezazdálo. Zächce-li se nám, jsme neviditelní. V okamžiku mů
žeme se ponořit v mořské hlubiny. Není síly, jež mohla by
nám vzdorovat.
HERBERT: »Nová Atlantida«! Nikdo a nic jí nevyvrátí.
MURPHY -Xošpale): J e však možná ještě fantasie lid
ského života? Můžeme procitnout na Ohnivé Zemi, poobědvat
na Trinidadu, zastavit se na Kubě a večer dorazíme ještě včas
na představení Metropolitní Opery. Za čtyřiadvacet hodin mů
žeme vystřídat všechna roční počasí. Nechceme-Ii, slunce pro
nás nezapadá.
HERBERT: »Nová Atlantida«! Co ještě chcete?
HARBURN (ospale): Byla to dokonalá myšlenka od po
čátku. Mohli jsme tušit, že ji předstihnem? Pro nás byla to
oVšem holá nezbytnost.
BRIAL (potřásá hlavou): Ovšem, toť jisté.
MURPHY (žívá): Mezi nebem a zemí! Nevíme ani, kudy
se řítíme. Je nám to lhostejno! Kdekoli jsme, znamená to, že
tam je střed- světa.
BEAUTY: Proč mluvíte, když jste tak ospalý?
MURPHY: Beauty! »Nerozčilujte, mne!
BEAUTY: Ovšem! Vy žíváte z filosofického přesvěd-
a jas oiijjRPHY: Vy snad vůbec nežíváte. Díky Bohu) nejsem
vyjde vPední.
^j^iuLEKI AN (vstane a-zastaví sě r u automatického telegrafů):
' "^žeme spekulovat s hvězdných výšin. A můžeme odtud kou-
^?<úl nebo prodat, jak sě nám zlíbí, každého a všecko. Murphy?
ý '„Zajímají vás poslední jiskrové depeše? '
MURPHY: Příteli! Jen na chvíli mne Ušetřte. Znám to
; nazpaměť.
LEKIAN: Přesuny v Universal Oil. Linton zruinován.
Hurst snaží se ho zachránit.
MURPHYr Je to marné. Holé dětinství. Zničte ho také.
LEKIAN: V Mandžursku objevena naftová zřídla. Cena
nesmyslně přehnapá.
MURPHY:- Dejte ji bez váhání.
LEKIAN: Interpelace v holandské sněmovně o machina
cích našich agentů.
MURPHY: Uplatíme všecky oposiční poslance/ A po
přejte mi už klidu. Je to vaše věc.
BRIAL: Mne to nezajímá. Ujišťuji vás. s
MURPHY (podává Lekianovi cigaretu): Bráchu! Zapá
lím vám. Ponechme svět na chvíli samu sobě. Ať ukáže, co
dovede sám. Stojí to pro zábavu. Prosím Vás! Co můžeme
ztratit?
LEKIAN (odchází ospale v prayo): Ovšem,* že nic. To
tak ještě. Můžeme však nesmírně získat. Ostatně mne všecko
nudí stejně, jako vás. .
MURPHY: Jaká to byla bláhovost, ovládat celý svět a
žít zároveň v jeho středu. Velká síla nepotřebuje zasahovat z
blízkosti. Co všechno vyvoláme na zemi z nedostupně výše.
Ale ani to mne nezajímá.
HERBERT: Drahá lady Murphyová? Co tomu říkáte?
MURPHY: Beauty! Jen vy jste tu' Scházela. Ne roman
tický/deál krásy. Kam pak š Mmna »NoVé Atlantidě'«? VToť -
pro neurasthenické snílky. Ale žena, jako vy! Normální váha!
Přesně klasická výška! Dokonalý poměr údů! Matematicky
vyvinuta! Toť žena, ježšé ke mně hodí.
BEAUTY (si zakrývá tvář): Toť už nesnesitelné,
MURPHY: Beauty! Toť vaše čest! Toť moje pýcha! Jen
proto mi můžete poskytnout skutečné rozkoše.
BEAUTY: Myslíte, že přivyknu všemu?
MURPHY: Doufáte snad, že jste pro mne záhadou?
Bláhová! V každém rozmaru mám vás vypočtenu. Nepotře
buji žádat vás přes moc. (Vytahuje z kapsy knížku.) Mám na
vás matematické tabulky. Znám přesně, co se s vámi bude
dít každý den. Předvídám každou vaši depresi na hodinu. Váš
nepokoj, melancholie, pláč" doštávuje se v nezměnitelné pe
riodě. Stačí mi sledpvat její křivku, velkost a trvání vlno
vých hřebenů. Všeobecný .rytmický sled je nevývratný. Po
dívejte se! Každá nepravidelnost je tu předem vyznačena..
Beauty! Domníváte se, že jste tajemství, V.e skutečnosti jste
prostě jen kalendář, který dokonale nyní známe. Tady je gra-
' ficky znázorněna vaše záhada se všemi periodickými změna
mi. Jstejeri/fysickýmechanism. Zákonům, jež vás ovládají,
se neubráníte.
HERBERT: A Tyto zákony jsou dnes do podrobností
známy.
MURPHY: Co z vás tedy zbývá? Jste jen úroveň po
tenciální touhy. Výpočet její vibrace je neomylný. K čemu
být násilníkem? Je pró mne mnohem větší rozkoší, vyčkat
matematicky známého okamžiku; kdy křivka přirozené touhy
u vás kulminuje. Vaše bezmocnost, na vteřinu vypočtená,
zmnohonásobuje mou vášeň. Tak je tomu, Beauty. (Zastrkává
knížku do kapsy.). Tak! Přesně!
BRIAL: Lady Murphyoyá! Je tomu tak. Skutečně. \
MURPHY: Přirozeně nepřipisuji valného významu to
mu, že jste mou ženou.
BEAUTY: Já ještě méně.
MURPHY: Ale víte, že'kdybyste se nebyla za mne pro
vdala, býl bych si -vás koupil? Určitě. Přes všecko! Nebyl
bych ani váhal .vás přfeplatit.
BEAUTY: Stále jste do mne zamilován? '
MURPHY (vyskočí): Já? Myslíte snad, že jsem nenor
mální? Že trpím duševní chorobou? Bláhoyá! Snad mne ne
podezíráte ž lidského citu? Jste sice mou ženou, ale nyní' pře
devším ženou na »Nové Atlantid!«. A žádá se na vás přede
vším, abyste Vyhověla jejím požadavkům. Střežte se. hlavně
romantické 1 zrůdnosti!
BRIAL:.Lady Murphyová! Jste krásná!
BEAUTY (sepne ruce): 0^ Bože!
HERBERT: Jste: vtělení ! všech požadavků klasické
krásy; ■-/- -1
MURPHY: Ale Varujte se být krásnější. V tom okamži
ku jste odsouzena. Dartiji vás Eskymákům, nebo vás předho
dím v poušti dravým šelmám. Mějte se na pozoru!
HARBURN (žívá): Aach! Neměli bychom sestoupit ná
Esmeraldě a otrávit se pravou bejuccou?
BEAUTY: Nezachráním-li vás v čas, skončíte všichni
, sotva, než nějak podobně. '0 ! Budu poslední, kdo by tím byl
překvapen.
BRIAL: Ovšem. Ovšem. Zatím si přeji, být jen co nej
dále od země. |
HERBERT; Lady Murphyová! Jsem učenec a snad jsem
Už věkem i badáním Sešedivcl; ale L- V
MURPHY: Ale nad to jste ještě kozel. Proto tu nejste.
BEAUTY: Ach! Snad žárlíte!
MURPHY: Beauty? Zbláznila jste se? Žárlit dokonce!
Za koho mne považujete?
HERBERT: Murphy! Bylo to nevinné vzplanutí.
MURPHY: Můj drahý! Držte se vědy! Dívejte se na
Beauty jen se stanoviska evoluční theörie. Můžete o ní na
psat anthropologickou monografii. Připojím k ní esthetický
úvod. Nevybočujte ze svých mezí.
BEAUTY: Můj Bože! Briale? A co vy?
BRIAL: Lady Murphyová! Vyšel jsem z mladých žur
nalistických začátků. ZjSkal jsem záhy proslulosti. Štěstí mi
přálo. Věnoval jsem se kariiře politické. Moji kolegové
HARBURN: Měli ještě méně ducha.
BRIAL: Štěstí mi opět přálo. Zaujal jšem v parlamentě
záhy vůdčí postavení. Stal jsem se postrachem všech vlád,
v nichž jsem nezasedal.
HARBURN: Toť příklad.
BRIAL: Štěstí mi stále přálo. Kdykoli jsem vládu po
valil, ujal jsem se jí sám. Stalo se to mnohokrát. Nabyl jsem
světového politického vlivu. Předsedal jsem většině meziná
rodních konferencí.
MURPHY: Všecky skončily fiaskem.
BRIAL: Je až ku podivu, jak mi vždycky štěstí přálo.
Jakmile bude svolána nová mezinárodní konference, budu jí
opět předsedat.
BEAUTY: Proč jste mi to dávno neřekl? A to je
všecko?; -
MURPHY: Stačilo to. Beauty! Vykonejte své poslání
jen přibližné tak dokonale. Brial byl od narození blbec, ale
rozřešil svou životní úlohu fenomenálně. Chlapík! Postává z
největších, jaké moderní doba zná. Je tu na svém místě. Jako
každý z nás. Kdyby chtěl, mohl by pro Vás dosud vyvolat di
plomatickou zápletku.
BRIAL: Lady Murphyová! Tušíte, co znamenáte?
MURPHY: Beauty! Jste jediná na celém světě! Prostě
úžas! Zázrak krásy. Lekian, -jenž rozřeší hravě každou spe
kulací byl by v rozpacích, kdyby vás měl vyjádřit peněžní
hodnotou, jakou představujete. Dívejte se &r »Nové Atlantidy«
na všecko dolů se stejnou chladnou lhostejností, jako my.
BEAUTY: Pro Boha! to tu mám mezí .vámi dělat?
MURPHY: Co vám scházíš’Jako nám! Všecko stalo se
nám zbytečností. Bylo na čase, abychom nechali zemi pod
nohama.
; BEAUTY: Jste tedy úplně bez naděje?
HERBERT: Lady Murphyová! Pochopte,’že historie je
uzavřena.- Všecko je u konce» Víme už všecko. A víme všecko
positivně. Přesně!
BEAUTY: Nejste už na nic zvědav? -
BRIAL': Já aspoň ne, drahá lady,
BEAÚTY: Nechtěl byste vědět, jak fó bude Vypadat
v budoucnosti? ~
HERBERT: Známe to do nejmenších podrobností.
MURPHY (zívá): Aach!
HARBURN (Vyskočí): Kdybyste zanechali všech zby
tečných* úvah.
MURPHY: Beauty! Hleďte muže! Jeho oči Se blýskají.
Vynalezl benzolit. Uvedl benzinovou industrii ad absurdum.
Toť epochá. Vyvrcholil své dílo vynálezem nejjedovatějších
válečných plynů. Jeho duch směřoval vždy k posledním argu
mentům. Kdyby nová světová válka nebyla už dávno hospo
dářskou, politickou a kulturní nutností, dovedl by vás učinit
třeba její příčinou. I tady myslí- jen na hrůznou hru krvepro-
lévárií.
HARBURN (přechází)| Jak se vám líbí.
MURPHY: Sleduje i i v polospánku všechny kabinetní
krise, k nimž právě na celém světě došlo.
HARBURN (přechází); Víc!
MURPHY: Přirozeně! To by bylo málo. Chtěl byste
rozeštvat spřátelené velmocé.
HARͧUŘN (přechází): Poslyšte!
MÜRPHY:' Vyvolat aspoň lokální válečný konflikt?
HARBURN (přechází): Murphy! Jen melte! Melte dál!
% MURPHY: Spal jsem. Probudili jste mne. Byla to ha
nebnost.
HERBERT: Kde asi jsme.
MURPHY rTady! Naď kterým bodeití zeměkoule? Ne
vím. Jsem rád, že nevím. Ale budu, kde budu chtít. Co tedy?
BRIAL (vyskočí): Slyšeli jste? Co to bylo?
MURPHY: Nic! Buďte ujištěn. Neodvýki jste jen asi
dosud potřebám rozčilení, jež vzniká z Idudavé pomalosti kon
tinentálních expresů. Harburne? Trápí Vás něco? Kamaráde?
Chtěl byste snad rozstřískat zeměkouli átomickými bombami?
HARBURN (přechází): Hrome! Kdybych je měl!
HERBERT: Atomické bomby! Vskutku škoda, že jich
nikdo, nevynalezl.
MURPHY: Drahoušku! A co by z toho bylo?
HARBURN: Byl by aspoň rázem nadobro konec.
BEAUTY: Snad konec Světa? Ne? ./
HARBURN: Konec lidstva!
. MURPHY: Zdá se, že si děláte s lidstvem stále ještě
starostí. K čemu? Jaký,to má smysl? ■'
HERBERT: Ovšem! Jaké pak starosti?
HARBURN (přechází): Hanba! Dívat se na lidstvo!
MURPHY: Proto jste. tady, abyste se na ně nemusil
dívat. — $
HARBURN (přechází): A. přece hanba!
MURPHY: Čemu se divíte? Že lidstvo v úplpém roz
vratu, ze Zoufalství nad svou naprostou neschopností, ozna
muje se-sociálními fantasiemi? Pochopte, co mu zbývá? Tedy
uspat zodpovědné vědomí hloupými sný o všeobecné rovnosti.
. BRIAL: Budiž! Pokud je to ideál, lže o něm třeba i de
batovat, ale vždy v mezích rozumu a v přesvědčení, že ideál
musí zůstat jen nedostižitelným ideálem.
BEAUTY: Domníváte se tedy, že rovnost mezi lidmi je
neuskute čnitelna ?
HERBERT;: Drahá lady! Toť přece samozřejmé. Uvě
domte -si lidskou povahu! Sledujte vývoj lidstva! Studujte dě
jiny! Rozum,' prostý, střízlivý rozum říká, že všeobecná rov
nost může být jen theoretickým heslem. Historie to potvrzuje.
Není známo z dějin, že by kdy všeobecná rovnost byla kde
prakticky uskutečněna. A s vědeckého stanoviska je podobná
možnost naprosto vyloučena. Ostatně jsem dokázal, že je to
všecko jen — ,
MURPHY: Herberte! Upozorňuji vás, že nejsme na ze
mi. A vaše vědecké výklady, třeba že,.máte samozřejmě prav
du, jsou tu naprosto nemístný. K ďáblu! Snad tu nepovedete
ještě socialistických disputací.
BRIAL: Lady Murphyová! Považte prostě, kam by
všeobecná rovnost ve skutečnosti vedla!
MURPHY (přechází): Miláčkové jen trochu méně sta
rostí! Ponechme lidstvo liďstvu! Ať jedná rozumně, ať poslou
chá, nebo se bouří, ať se snaží o život v rozvážných mezích
zdravého rozumu, nebo propadá záchvatům sociálních ztře
štěností. Nás aspoň se to netýká. Vydělali jsme na válce. Vy
dělali jsme na poválečných zmatcích. Toť lhostejno. Vyděláme
třeba na revoluci. Vyděláme zkrátka na všem.
BEAUTY:. A myslíte, že jste, lidé?
MURPHY: My! Jen my!
HARBURN: Hrome! Kdo jiný?
HERBERT: Nemluvím ovšem o lidstvu na zemi. Toť
stadium živočišné'.
HARBURN: Lidstvo,- toť jen materiál.
MURPHY: Jehož ovšem, toť jisto,,potřebujeme.
HERBERT: Jenž umožňuje, aby mohlo vzniknoúti ně
kolik málo jedinců, skutečných lidí.
BEAUTY: Jako jste vy?
MURPHY (přechází): Počkejte, až se sneseme třeba na
Mount Everest a rozechvíme několika jiskrami všechny díly
světa 'v bláznivý poplach. Uvidíte, co kdo zmůže proti naším
střízlivým disposicím., A kolik hodin bude třeba, než prosadí-
me svou. Vezmeme to na vědomí třeba na Nové Guinei,
HARBURN: Je,ště abychoňi toho nedokázali!
MURPHY: Nu tak tedy. Bylo by snad zajímavější, kdy
by svět přijímal naše diktáty bez odmluvy? Přejte mu, ať si
při tom trochu uleví vyčerpaným nervům. Lidstvo nemůže
my h^U £ np ffimch fantasií. r
HARBURN: Blbost! 7
HERBERT: Nehledíc k tomu, že to jsou nelogické, ne r
historické a nesociologické nemožnosti.
BRIAL: Jest jen žalostné, jak epidemicky se v poslední
♦době mezi lidstvem rozšířily.
MURPHY: Co jim zbývá? Už ničeho nevymyslí a ne
vytvoří, Křičí tedy, jako beze smyslů: Rovnost! Společné
vlastnictví!
BEAUTY: Dokonce!
BRIAL: Utopie! Utopie!
MURPHY: Nám stačí, že jsme opravdovou Utopii usku
tečnili. »Nová Atlantida«,- toť živá utopie a jistě jediná ve
vesmíru. Kdekoli se ženeme, nebo sestoupíme na okamžik na
z0mi, tam je uskutečněn sen snů, div všech divů. Máme moc
žlata! Naše cheky vyvolají všude zdrcující účinek! Peníze
všude platí!
BEAUTY: Myslíte?
v HERBERT: Lady Murphyová? Mohla byste o tom snad
pochybovat?
BEAUTY: Docela vážně.
MURPHY: Beauty! Jen ne- hysterické záchvaty! Ne
chtěla byste mít se mnou snad dokonce dítě? Hu! Jaká ne-
tvornost! — Ať si tam dole blouzní, ať se pro sociální fantas-
magofie vyvražďují.
HERBERT: Lítají v povětří! Staví vzdušné zámky!
Zřítí se! Spadnou!
BEAUTY: Není spíše pravdou, že vy jste si vystavěli
vzdušný zámek? Nelítáte vy v. povětří?
MURPHY: Dojista. Jen že my. nemůžeme spadnout.
BEAUTY: Jste si tím tak jist?
HERBERT: Toť přece sarnozřejmo.
MURPHY: Beauty?; Chcete? Vsaďme se! Bezpečnost
našeho hydroplánu proti blouznění vašich podrážděných ner
vů. Matematický výpočet proti domnělému' ne vypočítatelnému
tajemství.. Chacha!
HERBERT: Lady Murphyová! Tajemství! Mohla byste
v ně věřit? Mohu vás vědecky ujistit, že není tajemství. Toť
k smíchu.
MURPHY: Beauty? Proč ne? Vsaďme se! Naše jistota
proti vaší fantastické neznámé.
BEAUTY: Oč tedy? -
MURPHY: O cokoli. Samozřejmě. Vymyslete si nejne
možnější pomyšlení. Platí!
HERBERT: Lady Murphyová! Varuji vás!
HARBUŠN: Prohrajete!
BEAUTY: Že »Nová Atlantida« nespadne?
BRIAL: Lady Murphyová! Přirozeně, že nespadne. Jak
pak by mohla spadnout?
HERBERT: Naše výpočty jsou nevývratné! Přesné! Na
puntík!
HARBURN: Pro každý bod ve vesmíru! S každou po-
myslitelnou okolností počítáno!
HERBERT: Nosnost! Váha! Konstrukce! Atmosferický
tlak! Všechny možnosti předvídány a vzaty v úvahu. Sebe
menší porucha absolutně vyloučena!
MURPHY: Beautý! Budeme-li nuceni sestoupit jen na
okamžik proti své vůli. Oč tedy? (V tom še ozve poplašné
elektrické zvonění. Všichni vyskočí»)
BRIAL: Nebezpečí!
MURPHY: Je naprosto, vyloučeno.
‘ BRIAL: Ale, co tedy?
LEKIAN (vybíhá V právo): Kdo Té u stroje?
HARBURN (letí na schody): Co? Co?
BRIAL (padne k zemi): Stalo, se! Něco hrozného!
