£ 
stopy s celým přírodním i živočišným inventářem. Ani píď 
půdy již, která nebyla by zmapována. 
BRIAL{1Fak. Doslova. 
HERßERT: Byli bychom se musili narodit aspoň před 
sťopadesáti lety. 
BEAUTY: Je to tak zcela jisté? • 
HERBERT: Snad o -tom pochybujeté? (Všichni bpět spí. 
Jen Beauty se živě rozhlíží a Brial ospale přechází. Chvíli 
ticho.) 
BRIAL (se zastaví): Murphy? Nic vás nezajímá. 
■ MURPHY (vyjeveně): Co? . 
BRIAL (zapaluje si doutník): Jen upřímně! 
MURPHY: Zbláznil jste se! 
BRIAL (přechází): Nic vás nezajímá? Vůbec nic? 
MURPHY (vyskočí): Vůbec nic! 
BRIAL (se zastaví): Prosím vás! Je nám tedy aspoň 
stejně. ' 
MURPHY (divoce)*. To mi chcete povědět? Proto jste 
mne zburcoval? (Herbert, Lekian a Harburn protírají si oči.) 
BRIAL (přechází): Mne také nic nezajímá. Naprosto nic. 
MURPHY (zuřivě usedá): Tak vy nedáte pokoj? 
BRIAL (usedá): Víte, Murphy, představoval jsem si to 
jinak. Doufal jsem, že, až po pryé vzletíme v této vzducholodi, 
přece jednou konečně se v duši zachvěji. 
LEKIAN (ospale): A hezachvěl jste se v duši! Brachu! 
Vysvětlím vám to. Počítal jstes pochybnými veličinami. Před 
pokládal jste, že se ve- vás náhle objeví duše. Odkud pak? Vy 
byste toho chtěl! 
HARBURN: Dokonce duši! Co byste s ní dělal? 
BRIAL: Ale kdyby mne bylo jen bodlo u srdce? Jen v 
očích kdyby se mi bylo zajiskřilo? 
HERBERT’: A to nic? \ 
, BRIAL: Ani p'otuchy! 
p MURPHY i 'Briale! Jste blbec! Nic, než starý blbec. 
BRIAL: »Nová Atlantida«! 
HARBURN: Nejdokonalejší- vzducholoď světa! Zázračná 
konstrukce! Ženeme se jako samostatná oběžnice, ale dle své 
vlastní vůle. Rozrazíme třeba hvězdu, postaví-ii se nám v 
cestu! 
BRIAL: Murphy!. V této chvíli čtou už lidé na celé zemi 
y novinách o naší cestě.'Všecky mé listy přinesly první sén- 
sační zprávyij 
MURPHY (zívá): Člověče! Vždyť jest to nad všecky 
představy! Můžeme vzlétnout do výše. o níž se nikomu ani 
nezazdálo. Zächce-li se nám, jsme neviditelní. V okamžiku mů 
žeme se ponořit v mořské hlubiny. Není síly, jež mohla by 
nám vzdorovat. 
HERBERT: »Nová Atlantida«! Nikdo a nic jí nevyvrátí. 
MURPHY -Xošpale): J e však možná ještě fantasie lid 
ského života? Můžeme procitnout na Ohnivé Zemi, poobědvat 
na Trinidadu, zastavit se na Kubě a večer dorazíme ještě včas 
na představení Metropolitní Opery. Za čtyřiadvacet hodin mů 
žeme vystřídat všechna roční počasí. Nechceme-Ii, slunce pro 
nás nezapadá. 
HERBERT: »Nová Atlantida«! Co ještě chcete? 
HARBURN (ospale): Byla to dokonalá myšlenka od po 
čátku. Mohli jsme tušit, že ji předstihnem? Pro nás byla to 
oVšem holá nezbytnost. 
BRIAL (potřásá hlavou): Ovšem, toť jisté. 
MURPHY (žívá): Mezi nebem a zemí! Nevíme ani, kudy 
se řítíme. Je nám to lhostejno! Kdekoli jsme, znamená to, že 
tam je střed- světa. 
BEAUTY: Proč mluvíte, když jste tak ospalý? 
MURPHY: Beauty! »Nerozčilujte, mne! 
BEAUTY: Ovšem! Vy žíváte z filosofického přesvěd- 
a jas oiijjRPHY: Vy snad vůbec nežíváte. Díky Bohu) nejsem 
vyjde vPední. 
^j^iuLEKI AN (vstane a-zastaví sě r u automatického telegrafů): 
' "^žeme spekulovat s hvězdných výšin. A můžeme odtud kou- 
^?<úl nebo prodat, jak sě nám zlíbí, každého a všecko. Murphy? 
ý '„Zajímají vás poslední jiskrové depeše? ' 
MURPHY: Příteli! Jen na chvíli mne Ušetřte. Znám to 
; nazpaměť. 
LEKIAN: Přesuny v Universal Oil. Linton zruinován. 
Hurst snaží se ho zachránit. 
MURPHYr Je to marné. Holé dětinství. Zničte ho také. 
LEKIAN: V Mandžursku objevena naftová zřídla. Cena 
nesmyslně přehnapá. 
MURPHY:- Dejte ji bez váhání. 
LEKIAN: Interpelace v holandské sněmovně o machina 
cích našich agentů. 
MURPHY: Uplatíme všecky oposiční poslance/ A po 
přejte mi už klidu. Je to vaše věc. 
BRIAL: Mne to nezajímá. Ujišťuji vás. s 
MURPHY (podává Lekianovi cigaretu): Bráchu! Zapá 
lím vám. Ponechme svět na chvíli samu sobě. Ať ukáže, co 
dovede sám. Stojí to pro zábavu. Prosím Vás! Co můžeme 
ztratit? 
LEKIAN (odchází ospale v prayo): Ovšem,* že nic. To 
tak ještě. Můžeme však nesmírně získat. Ostatně mne všecko 
nudí stejně, jako vás. . 
MURPHY: Jaká to byla bláhovost, ovládat celý svět a 
žít zároveň v jeho středu. Velká síla nepotřebuje zasahovat z 
blízkosti. Co všechno vyvoláme na zemi z nedostupně výše. 
Ale ani to mne nezajímá. 
HERBERT: Drahá lady Murphyová? Co tomu říkáte? 
MURPHY: Beauty! Jen vy jste tu' Scházela. Ne roman 
tický/deál krásy. Kam pak š Mmna »NoVé Atlantidě'«? VToť - 
pro neurasthenické snílky. Ale žena, jako vy! Normální váha! 
Přesně klasická výška! Dokonalý poměr údů! Matematicky 
vyvinuta! Toť žena, ježšé ke mně hodí. 
BEAUTY (si zakrývá tvář): Toť už nesnesitelné, 
MURPHY: Beauty! Toť vaše čest! Toť moje pýcha! Jen 
proto mi můžete poskytnout skutečné rozkoše. 
BEAUTY: Myslíte, že přivyknu všemu? 
MURPHY: Doufáte snad, že jste pro mne záhadou? 
Bláhová! V každém rozmaru mám vás vypočtenu. Nepotře 
buji žádat vás přes moc. (Vytahuje z kapsy knížku.) Mám na 
vás matematické tabulky. Znám přesně, co se s vámi bude 
dít každý den. Předvídám každou vaši depresi na hodinu. Váš 
nepokoj, melancholie, pláč" doštávuje se v nezměnitelné pe 
riodě. Stačí mi sledpvat její křivku, velkost a trvání vlno 
vých hřebenů. Všeobecný .rytmický sled je nevývratný. Po 
dívejte se! Každá nepravidelnost je tu předem vyznačena.. 
Beauty! Domníváte se, že jste tajemství, V.e skutečnosti jste 
prostě jen kalendář, který dokonale nyní známe. Tady je gra- 
' ficky znázorněna vaše záhada se všemi periodickými změna 
mi. Jstejeri/fysickýmechanism. Zákonům, jež vás ovládají, 
se neubráníte. 
HERBERT: A Tyto zákony jsou dnes do podrobností 
známy. 
MURPHY: Co z vás tedy zbývá? Jste jen úroveň po 
tenciální touhy. Výpočet její vibrace je neomylný. K čemu 
být násilníkem? Je pró mne mnohem větší rozkoší, vyčkat 
matematicky známého okamžiku; kdy křivka přirozené touhy 
u vás kulminuje. Vaše bezmocnost, na vteřinu vypočtená, 
zmnohonásobuje mou vášeň. Tak je tomu, Beauty. (Zastrkává 
knížku do kapsy.). Tak! Přesně! 
BRIAL: Lady Murphyoyá! Je tomu tak. Skutečně. \ 
MURPHY: Přirozeně nepřipisuji valného významu to 
mu, že jste mou ženou. 
BEAUTY: Já ještě méně. 
MURPHY: Ale víte, že'kdybyste se nebyla za mne pro 
vdala, býl bych si -vás koupil? Určitě. Přes všecko! Nebyl 
bych ani váhal .vás přfeplatit. 
BEAUTY: Stále jste do mne zamilován? ' 
MURPHY (vyskočí): Já? Myslíte snad, že jsem nenor 
mální? Že trpím duševní chorobou? Bláhoyá! Snad mne ne 
podezíráte ž lidského citu? Jste sice mou ženou, ale nyní' pře 
devším ženou na »Nové Atlantid!«. A žádá se na vás přede 
vším, abyste Vyhověla jejím požadavkům. Střežte se. hlavně 
romantické 1 zrůdnosti! 
BRIAL:.Lady Murphyová! Jste krásná! 
BEAUTY (sepne ruce): 0^ Bože! 
HERBERT: Jste: vtělení ! všech požadavků klasické 
krásy; ■-/- -1 
MURPHY: Ale Varujte se být krásnější. V tom okamži 
ku jste odsouzena. Dartiji vás Eskymákům, nebo vás předho 
dím v poušti dravým šelmám. Mějte se na pozoru! 
HARBURN (žívá): Aach! Neměli bychom sestoupit ná 
Esmeraldě a otrávit se pravou bejuccou? 
BEAUTY: Nezachráním-li vás v čas, skončíte všichni 
, sotva, než nějak podobně. '0 ! Budu poslední, kdo by tím byl 
překvapen. 
BRIAL: Ovšem. Ovšem. Zatím si přeji, být jen co nej 
dále od země. | 
HERBERT; Lady Murphyová! Jsem učenec a snad jsem 
Už věkem i badáním Sešedivcl; ale L- V 
MURPHY: Ale nad to jste ještě kozel. Proto tu nejste. 
BEAUTY: Ach! Snad žárlíte! 
MURPHY: Beauty? Zbláznila jste se? Žárlit dokonce! 
Za koho mne považujete? 
HERBERT: Murphy! Bylo to nevinné vzplanutí. 
MURPHY: Můj drahý! Držte se vědy! Dívejte se na 
Beauty jen se stanoviska evoluční theörie. Můžete o ní na 
psat anthropologickou monografii. Připojím k ní esthetický 
úvod. Nevybočujte ze svých mezí. 
BEAUTY: Můj Bože! Briale? A co vy? 
BRIAL: Lady Murphyová! Vyšel jsem z mladých žur 
nalistických začátků. ZjSkal jsem záhy proslulosti. Štěstí mi 
přálo. Věnoval jsem se kariiře politické. Moji kolegové 
HARBURN: Měli ještě méně ducha. 
BRIAL: Štěstí mi opět přálo. Zaujal jšem v parlamentě 
záhy vůdčí postavení. Stal jsem se postrachem všech vlád, 
v nichž jsem nezasedal. 
HARBURN: Toť příklad. 
BRIAL: Štěstí mi stále přálo. Kdykoli jsem vládu po 
valil, ujal jsem se jí sám. Stalo se to mnohokrát. Nabyl jsem 
světového politického vlivu. Předsedal jsem většině meziná 
rodních konferencí. 
MURPHY: Všecky skončily fiaskem. 
BRIAL: Je až ku podivu, jak mi vždycky štěstí přálo. 
Jakmile bude svolána nová mezinárodní konference, budu jí 
opět předsedat. 
BEAUTY: Proč jste mi to dávno neřekl? A to je 
všecko?; - 
MURPHY: Stačilo to. Beauty! Vykonejte své poslání 
jen přibližné tak dokonale. Brial byl od narození blbec, ale 
rozřešil svou životní úlohu fenomenálně. Chlapík! Postává z 
největších, jaké moderní doba zná. Je tu na svém místě. Jako 
každý z nás. Kdyby chtěl, mohl by pro Vás dosud vyvolat di 
plomatickou zápletku. 
BRIAL: Lady Murphyová! Tušíte, co znamenáte? 
MURPHY: Beauty! Jste jediná na celém světě! Prostě 
úžas! Zázrak krásy. Lekian, -jenž rozřeší hravě každou spe 
kulací byl by v rozpacích, kdyby vás měl vyjádřit peněžní 
hodnotou, jakou představujete. Dívejte se &r »Nové Atlantidy« 
na všecko dolů se stejnou chladnou lhostejností, jako my. 
BEAUTY: Pro Boha! to tu mám mezí .vámi dělat? 
MURPHY: Co vám scházíš’Jako nám! Všecko stalo se 
nám zbytečností. Bylo na čase, abychom nechali zemi pod 
nohama. 
; BEAUTY: Jste tedy úplně bez naděje? 
HERBERT: Lady Murphyová! Pochopte,’že historie je 
uzavřena.- Všecko je u konce» Víme už všecko. A víme všecko 
positivně. Přesně! 
BEAUTY: Nejste už na nic zvědav? - 
BRIAL': Já aspoň ne, drahá lady, 
BEAÚTY: Nechtěl byste vědět, jak fó bude Vypadat 
v budoucnosti? ~ 
HERBERT: Známe to do nejmenších podrobností. 
MURPHY (zívá): Aach! 
HARBURN (Vyskočí): Kdybyste zanechali všech zby 
tečných* úvah. 
MURPHY: Beauty! Hleďte muže! Jeho oči Se blýskají. 
Vynalezl benzolit. Uvedl benzinovou industrii ad absurdum. 
Toť epochá. Vyvrcholil své dílo vynálezem nejjedovatějších 
válečných plynů. Jeho duch směřoval vždy k posledním argu 
mentům. Kdyby nová světová válka nebyla už dávno hospo 
dářskou, politickou a kulturní nutností, dovedl by vás učinit 
třeba její příčinou. I tady myslí- jen na hrůznou hru krvepro- 
lévárií. 
HARBURN (přechází)| Jak se vám líbí. 
MURPHY: Sleduje i i v polospánku všechny kabinetní 
krise, k nimž právě na celém světě došlo. 
HARBURN (přechází); Víc! 
MURPHY: Přirozeně! To by bylo málo. Chtěl byste 
rozeštvat spřátelené velmocé. 
HARͧUŘN (přechází): Poslyšte! 
MÜRPHY:' Vyvolat aspoň lokální válečný konflikt? 
HARBURN (přechází): Murphy! Jen melte! Melte dál! 
% MURPHY: Spal jsem. Probudili jste mne. Byla to ha 
nebnost. 
HERBERT: Kde asi jsme. 
MURPHY rTady! Naď kterým bodeití zeměkoule? Ne 
vím. Jsem rád, že nevím. Ale budu, kde budu chtít. Co tedy? 
BRIAL (vyskočí): Slyšeli jste? Co to bylo? 
MURPHY: Nic! Buďte ujištěn. Neodvýki jste jen asi 
dosud potřebám rozčilení, jež vzniká z Idudavé pomalosti kon 
tinentálních expresů. Harburne? Trápí Vás něco? Kamaráde? 
Chtěl byste snad rozstřískat zeměkouli átomickými bombami? 
HARBURN (přechází): Hrome! Kdybych je měl! 
HERBERT: Atomické bomby! Vskutku škoda, že jich 
nikdo, nevynalezl. 
MURPHY: Drahoušku! A co by z toho bylo? 
HARBURN: Byl by aspoň rázem nadobro konec. 
BEAUTY: Snad konec Světa? Ne? ./ 
HARBURN: Konec lidstva! 
. MURPHY: Zdá se, že si děláte s lidstvem stále ještě 
starostí. K čemu? Jaký,to má smysl? ■' 
HERBERT: Ovšem! Jaké pak starosti? 
HARBURN (přechází): Hanba! Dívat se na lidstvo! 
MURPHY: Proto jste. tady, abyste se na ně nemusil 
dívat. — $ 
HARBURN (přechází): A. přece hanba! 
MURPHY: Čemu se divíte? Že lidstvo v úplpém roz 
vratu, ze Zoufalství nad svou naprostou neschopností, ozna 
muje se-sociálními fantasiemi? Pochopte, co mu zbývá? Tedy 
uspat zodpovědné vědomí hloupými sný o všeobecné rovnosti. 
. BRIAL: Budiž! Pokud je to ideál, lže o něm třeba i de 
batovat, ale vždy v mezích rozumu a v přesvědčení, že ideál 
musí zůstat jen nedostižitelným ideálem. 
BEAUTY: Domníváte se tedy, že rovnost mezi lidmi je 
neuskute čnitelna ? 
HERBERT;: Drahá lady! Toť přece samozřejmé. Uvě 
domte -si lidskou povahu! Sledujte vývoj lidstva! Studujte dě 
jiny! Rozum,' prostý, střízlivý rozum říká, že všeobecná rov 
nost může být jen theoretickým heslem. Historie to potvrzuje. 
Není známo z dějin, že by kdy všeobecná rovnost byla kde 
prakticky uskutečněna. A s vědeckého stanoviska je podobná 
možnost naprosto vyloučena. Ostatně jsem dokázal, že je to 
všecko jen — , 
MURPHY: Herberte! Upozorňuji vás, že nejsme na ze 
mi. A vaše vědecké výklady, třeba že,.máte samozřejmě prav 
du, jsou tu naprosto nemístný. K ďáblu! Snad tu nepovedete 
ještě socialistických disputací. 
BRIAL: Lady Murphyová! Považte prostě, kam by 
všeobecná rovnost ve skutečnosti vedla! 
MURPHY (přechází): Miláčkové jen trochu méně sta 
rostí! Ponechme lidstvo liďstvu! Ať jedná rozumně, ať poslou 
chá, nebo se bouří, ať se snaží o život v rozvážných mezích 
zdravého rozumu, nebo propadá záchvatům sociálních ztře 
štěností. Nás aspoň se to netýká. Vydělali jsme na válce. Vy 
dělali jsme na poválečných zmatcích. Toť lhostejno. Vyděláme 
třeba na revoluci. Vyděláme zkrátka na všem. 
BEAUTY:. A myslíte, že jste, lidé? 
MURPHY: My! Jen my! 
HARBURN: Hrome! Kdo jiný? 
HERBERT: Nemluvím ovšem o lidstvu na zemi. Toť 
stadium živočišné'. 
HARBURN: Lidstvo,- toť jen materiál. 
MURPHY: Jehož ovšem, toť jisto,,potřebujeme. 
HERBERT: Jenž umožňuje, aby mohlo vzniknoúti ně 
kolik málo jedinců, skutečných lidí. 
BEAUTY: Jako jste vy? 
MURPHY (přechází): Počkejte, až se sneseme třeba na 
Mount Everest a rozechvíme několika jiskrami všechny díly 
světa 'v bláznivý poplach. Uvidíte, co kdo zmůže proti naším 
střízlivým disposicím., A kolik hodin bude třeba, než prosadí- 
me svou. Vezmeme to na vědomí třeba na Nové Guinei, 
HARBURN: Je,ště abychoňi toho nedokázali! 
MURPHY: Nu tak tedy. Bylo by snad zajímavější, kdy 
by svět přijímal naše diktáty bez odmluvy? Přejte mu, ať si 
při tom trochu uleví vyčerpaným nervům. Lidstvo nemůže 
my h^U £ np ffimch fantasií. r 
HARBURN: Blbost! 7 
HERBERT: Nehledíc k tomu, že to jsou nelogické, ne r 
historické a nesociologické nemožnosti. 
BRIAL: Jest jen žalostné, jak epidemicky se v poslední 
♦době mezi lidstvem rozšířily. 
MURPHY: Co jim zbývá? Už ničeho nevymyslí a ne 
vytvoří, Křičí tedy, jako beze smyslů: Rovnost! Společné 
vlastnictví! 
BEAUTY: Dokonce! 
BRIAL: Utopie! Utopie! 
MURPHY: Nám stačí, že jsme opravdovou Utopii usku 
tečnili. »Nová Atlantida«,- toť živá utopie a jistě jediná ve 
vesmíru. Kdekoli se ženeme, nebo sestoupíme na okamžik na 
z0mi, tam je uskutečněn sen snů, div všech divů. Máme moc 
žlata! Naše cheky vyvolají všude zdrcující účinek! Peníze 
všude platí! 
BEAUTY: Myslíte? 
v HERBERT: Lady Murphyová? Mohla byste o tom snad 
pochybovat? 
BEAUTY: Docela vážně. 
MURPHY: Beauty! Jen ne- hysterické záchvaty! Ne 
chtěla byste mít se mnou snad dokonce dítě? Hu! Jaká ne- 
tvornost! — Ať si tam dole blouzní, ať se pro sociální fantas- 
magofie vyvražďují. 
HERBERT: Lítají v povětří! Staví vzdušné zámky! 
Zřítí se! Spadnou! 
BEAUTY: Není spíše pravdou, že vy jste si vystavěli 
vzdušný zámek? Nelítáte vy v. povětří? 
MURPHY: Dojista. Jen že my. nemůžeme spadnout. 
BEAUTY: Jste si tím tak jist? 
HERBERT: Toť přece sarnozřejmo. 
MURPHY: Beauty?; Chcete? Vsaďme se! Bezpečnost 
našeho hydroplánu proti blouznění vašich podrážděných ner 
vů. Matematický výpočet proti domnělému' ne vypočítatelnému 
tajemství.. Chacha! 
HERBERT: Lady Murphyová! Tajemství! Mohla byste 
v ně věřit? Mohu vás vědecky ujistit, že není tajemství. Toť 
k smíchu. 
MURPHY: Beauty? Proč ne? Vsaďme se! Naše jistota 
proti vaší fantastické neznámé. 
BEAUTY: Oč tedy? - 
MURPHY: O cokoli. Samozřejmě. Vymyslete si nejne 
možnější pomyšlení. Platí! 
HERBERT: Lady Murphyová! Varuji vás! 
HARBUŠN: Prohrajete! 
BEAUTY: Že »Nová Atlantida« nespadne? 
BRIAL: Lady Murphyová! Přirozeně, že nespadne. Jak 
pak by mohla spadnout? 
HERBERT: Naše výpočty jsou nevývratné! Přesné! Na 
puntík! 
HARBURN: Pro každý bod ve vesmíru! S každou po- 
myslitelnou okolností počítáno! 
HERBERT: Nosnost! Váha! Konstrukce! Atmosferický 
tlak! Všechny možnosti předvídány a vzaty v úvahu. Sebe 
menší porucha absolutně vyloučena! 
MURPHY: Beautý! Budeme-li nuceni sestoupit jen na 
okamžik proti své vůli. Oč tedy? (V tom še ozve poplašné 
elektrické zvonění. Všichni vyskočí») 
BRIAL: Nebezpečí! 
MURPHY: Je naprosto, vyloučeno. 
‘ BRIAL: Ale, co tedy? 
LEKIAN (vybíhá V právo): Kdo Té u stroje? 
HARBURN (letí na schody): Co? Co? 
BRIAL (padne k zemi): Stalo, se! Něco hrozného!
	        

Note to user

Dear user,

In response to current developments in the web technology used by the Goobi viewer, the software no longer supports your browser.

Please use one of the following browsers to display this page correctly.

Thank you.