-* 3 '
6
tk
’V-'T
Mi«> —
Ní.l.* aAÍÍ“«.
í. rrc'**.
První básník točí se na ruce v rohu stolu, rozmýšleje se, jak
choditi po nové zemi. Nekonečně zjemnily se naše smysly a
naše záliby mění se pohybem vteřinové ručičky kapesních ho
dinek. SMRTELNÝ SKOK
diny
hlučnost pulsace se ztišila
nutí. Čím se vám odměníme, hrdinové, dávající nám chutnati
okamžiky tak nevyrovnatelné. Stydíme se za šustotu bankovek.
Graciesně nám 'dovolujete zatleskat! a radost protéká konečky
prstů
mezi lanovím
viduality jsou oblíbeny a program, v němž se čte jejich jmé
no, jest sváteční pro přátele kina. Jsou jimi: mrštný Fair-
banks, Pickfordová, Talmadge, z dětských herců a hereček:
Jackie Coogan a Babby Peggy, z tvůrců grotesky: Chaplin,
H. Lloyd a Linder. S nedočkavostí se očekávají hry dobro
družné, dobře a rafinovaně komponované, paradoksní, nikoli
již nudné a dlouhé seriály ä la »Cirkus King«; bouře smíchu
nejlépe kvalifikuje skvělou výstřednost a vznešené umění
americké grotesky, přírodní snímky, módní přehlídky ve filmu
mají vždy svou poutavost, jsou-li obrazem vzdálených krajů
a exotických zvláštností; totéž se týká nesmrtelné a vždy se
ohrožující sympatie pro látky a situace erotických filmů.«
telé a jejich spolky
původní zprávy, nebo na přetiskování reklamních noticek;
bylo by si přáti, aby se prolomily břehy zdrženlivosti naší
žurnalistiky vůči našemu modernímu a živému umění; jest
třeba filmové rubriky a premiérových referátů; potřebuje jich
obecenstvo, aby bylo orientováno o množství produkce, fil
moví ředitelé, aby korigovali svá kritická měřítka, filmové
umění samo pak, aby se zhlíželo ve veřejném zrcadle chyb a
A. Černík.
mlčí o filmu a omezuje se buď na ne-
i my jsme na prahu poslední ho-
libujeme si v její hrůze, jisti, že je dočasná. Hrozná
je nám, jak při krásném procit-
předností.
je to naše radost, která nadlehčuje vás v prostoru
je to náš potlesk? Jak lacino si vás kupuje-
štědří. Rozdávající svůj život.
4. Utancovat se s krásnou TISAN k smrti či založit IN
STITUT PRO ROZTANCOVÁNI SVÉTA?. Žongléři hází mí
čem globu mezi hvězdami a na točnách bílí medvědi trpělivě
balancují udiveni neklidem té bílé koule. Chtějme žít své ne
jistoty, vždyť unaví se snad jednou žonglérské ruce. TAN
ČEME!!
ine
i
v
SENSIBILITA KAŽDÉHO JE JEHO GENIEM.
P
A
Promítněme diapositiv této věty na každé plátno, do
tmy prostoru ať pasažér čte jej vyšitý na černém sametu noč
ního Atlantiku; vpišme ji do imaginárních pásem fantaskního
snění a života. Buďme citliví jak radiové přijímače, abychom
jednou nelitovali nevyplakané slzy a opomenutého smíchu —
vždyť tak nešťastný a nedokonalý je ještě svět, čekáme-li ra
dostně týdny ohlášený film s Chaplinem či Harold Lloydem —
chtíce se smát. Příliš tragický je ještě svět a příliš tragický
je clown hrající jeho komedii — neboť i on někdy pláče. Oře
chové skořápky naší radosti na oceánu slz. Vysušit moře a
nechat jen několik zelených jezer vysoko — vysoko v horách
a bude-li třeba časem si zaplakati — a to bude — utečeme
k nim. —
A
N
R
I
P
S
U
N
1
>
Ballet grěque
Skromní šaškové cirků proč netoužíte po reformátor-
ství? INTERNACIONÁLA SMÍCHU
lat? Až smutek malé milenky rozjasní se v kozelcích a meta
ných hvězdách či tisícerých pošetilostech nesmyslných, ale tak
směšných jejího milence na cestičce v parku, až večer než
usnou dvouletí táta s mámou sehrají údivné, rozkošné rozesmá-
vající hry s židlemi a s svými těly, až ve škole profesor zoo
logie napodobí hned krajtu, tygra či bude trilkovat jako slavík
anebo oživí fantom posledního buržoy pak — ne nebudeme vám
stavět pomníků
ani tam nebudou, spíše vás zapomeneme jsouce vámi samými.
Barnumsky, neboť jak jinak bych chtěl rozkřičet svůj obdiv
pro vás clownové, cirkusové hvězdy, čarostřelci, akrobaté,
žongléři, krotitelé, equilibristé, excentrici, kouzelníci/tanečni
ce. Nepotřebujete toho, vždyť nová hvězda ukazuje cestu od
zesmutnělých předměstských dveří; bílým, černým, žlutým i
rudým svítí tato nová hvězda.
Nová hrdinství, nová mythologie, nové skutečnosti pro
lamují špínu světa.
Oslavme malé uprchlíky, chodící z města do města za
cirkusovými vozy s šelmami, oslavme malé uprchlíky
néžích, kde 5. JIM kouzelný střelec kreslí jich silhuety
minkám jsou posílány dopisy
nedalo by se něco dě-
»Které filmy jsou obecenstvem opomíjeny?«
»Obecenstvo jest většinou chladné k filmům uměleckého
rázu, myslím tu především na film látky divadelní, (»Salome«,
ač hrána Nazimovou, propadla), na špatné operety, kopírované
podle divadla, k filmům literárním (řada českých filmů), neboť
bude vám asi známo, že krásná Franceova povídka Crain-
quebille, již jsme hráli pod názvem »Pařížský hokynář«, hra i
sociální i vtipná podle měr literárních měřítek, nedočkala se
vůbec ani průměrného zájmu. Jeví se tu typicky odlišnost fil
mu a jeho prostředků od jiných uměleckých teritorií, film není
ani slovem ani slohem, ale žije na př.*kouzelnictvím Chapli-
novy mimiky.«
ale vaše historie budou v dějepisech
ne
»Hráváte i staré filmy a které a jak často?«
»Film stárne velice rychle a kino nehraje zpravidla vů
bec minulých filmů. Činí tak nejvýše v mrtvé letní sezóně.
Premiérové kino, jakým jsme vedle několika málo v Brně,
jest si vědomo, že zastaralá technika, nejmenší' chyba, vada
kulis, sebemenší nehybnost režie, překonaný způsob hry, roz
bředlost a ostatní vady, jež kdysi byly přezírány, nejsou obe
censtvem, jež stojí na výši moderního filmu, promíjeny. Hra-
jeme-li tedy přece nějaký starý film, pak jest to jen film, jenž
v době své modernosti byl nejmodernějším
»Jak si představujete vývoj filmu? Které směry dosud
vítězily a které zvítězí?«
»Vývoj filmu sleduje technickou a uměleckou vysi. Pro
stá zábavnost není timto cílem. Jsou tu požadavky umělecké
dokonalosti, rozumějte ryze filmové. Veliký úkol na této práci
má režie. Jmenujeme-li mezi novými režiséry Griffithe a z
části Lubitsche, jenž v Americe může načerpati několik do
brých poznatků, jež mu chyběly při jednostranném aranžová-
ní davových scén, i při filmování Rosity s M. Pickfordovou,
podtrhuji zvláště činnost Chaplinovu za jeho vlastní filmy . a
za »Pařížskou maitressu«. Vývoj filmu jde k zhuštěnosti, k ú-
sečnosti, k obraznosti a k optickým klamům. Seriál dnes je
Je to veliká
v ma-
a ma-
.«
Maminko neplač! Přála sis, aby mne princezny
milovaly a já jsem milován všemi. Plakáty
křikují pýchu tvého srdce po celém světě.
roz-
Proč jsme neuposlechli projevů dobrodružných příhod
a vzrušujících filmů! O co jsme se připravili!
Disposice půdorysu navržena tak, aby každý návštěvník musil pro
jiti šatnami a odložiti dříve než vstoupí do vlastních místností
kina. Množství východů umožňuje rychlý útěk z chodeb přímo
do volného prostoru, vypukne-li požár. V prvním pořadí jest foyer
buffetem, kavárna na terase. Buffet spojen výtahy s menší
kuchyní^ v souterrainu. Do kabiny kjnooperatéra vede zvláštní
schodiště v průčelí kina; kabina jest nad buffetem. — Kinemato-
graf jest zařizen se scénou, aby se v něm dala provozovali diva
delní představení nebo kabaretní výstupy, varieté, pantomima,
balet mezi kinomatografickým programem. Vnitřní zařízení bylo
by nejvýhodnější: ohýbaný nábytek, plakáty, reklamy, fotografie.
Stěny naprosto hladké a jednobarevné.
Aréna na předměstí. Je snadno se zamilovat do výboj-
ných knírů krotitele. Clown má červené skvrny na tvářích,
neveselé jako hektické růže a vypravuje bezzubému lvu svou
historii: clowna clowinů, neboť byl tak slavným, že králové
chodili do jeho šatny, a jednou zavěsiv se očima na malé. prsy
své ženy, chystající se k sensačnímu skoku, jednou mu padla
k no Im um jak odkudsi hozená růže a její krev, ta krev, která
tak vřela v náručí, srážela se na špičkách biz^arních střevíců.
A ty hektické růže v malé aréně tmavé jak uschlá krev z biz-
zarních střevíců ve skříni. Je nutno hráti až do konce. Ve
smíchu mladé šičky usýchají jeho slzy, vždyť ten smích zvoní
jako smích zabité. A jednou usedne po levici malého umrzlého
děcka soudícího svět skrze úsměv drtinového šaška z výklad
ní skříně.
s
anachronismem a toliko narkotikem pro nervy,
skladba na malé théma
»Pokud je kino soupeřem divadla? Jaký je poměr obou?
Co shledáváte na současném filmu špatným?«
»Film nemůže býti nikdy konkurentem divadla. Území,
í repertoár a prostředky divadla jsou velmi odlišné a zcela cizí
kinu. Divadlo obroditi je věcí jeho moderních duchů, sociolo
gů, režisérů, stavitelů jevišť a scén. Vzájemný poměr obou
umění je dán jednak jejich funkčností, jednak uměleckým ob
sahem a tvarem, oboustranně zcela samostatným a neodvis-
lým. Znám jediné největší nebezpečí filmu, reakční a příliš
násilně vtlačované do filmu: toť požadavek výchovnosti, na
němž by ztroskotal. Tato vada, již někteří pedagogové suge
ruji za nejvyssi ctnost, zabrzdila by vývoj filmu na dlouhou
dobu. Toť nebezpečí obsahové. Z nebezpečí formálního jest
domnívati se, že herec divadelní jest také hercem filmovým.
Jiné zvyky, jiné tradice, jiná technika si žádají jiných umělců.
Byl-li ku hře »Cyrano de Bergerac« přizván do Itálie herec
francouzského divadla pro typickou úlohu, nevyvrací našeho
na puj- tvrzení. Hra je totiž zfilmovaným divadlem.«
.«
FRANT. HALAS.
as
nul M l r
ředitelem kina
i
iUSUÍII
ÚP 1 -
v v /
• /
Člen redakce »Pásma«, chtěje získati něko
lik konkrétních dat z prostředí dnešních vedou
cích činitelů stálých kinematografů, určujících
program, pozorujících psychologii svých návštěv
níků, v nemalé míře vykonávajících vliv
čovny a nepřímo na výrobny filmů, navštívil ře
ditele »Bia Universum« v Brně, p. H. Fant u,
jemuž položil několik otázek. Pro mimobrněnské
a zahraniční čtenáře podotýkáme, že uvedené ki
no jest největší v Brně a s dvěma, třemi kiny je
světelným divadlem aktualit, jež časem reprodu
kuje i před Prahou.
J. E. Koula.
O •
Film
»Co soudíte o budově a místnostech kina? Jaké jsou
nejčastější vady místností kina?«
»Nejhorší místnosti kina jsou tak zv. adaptované míst
nosti, jež nebyly od počátku pro kino určeny. Kino si diktuje
některé zvláštnosti, především naprostou účelnost.«
»Co byste mi mohl prozraditi o finanční otázce dneš
ního kina? Kdo jest největším nepřítelem filmu a kina?«
»Finanční problém kina, od něhož závisí nerušený chod,
od něhož jsou dále odvislé akce, s kinem související, jako
přednášky, dětská a lidová představení, školní a odborné pro
gramy, je zatěžován vedle drahé ceny některých filmů
vinek, zákonnou dávkou ze zábav a specielní městskou brněn
skou dávkou z reklamy. Veškery dosavadní akce za odstra
nění těžkého břemene jsou bezvýsledný. Přeměna zákona o
licencích kin, dávaných spolkům, nebyla nejšťastnější. Spolek
zřídka se věnuje odborným otázkám kinematografickým a po-
zorujete-li pozorně úhrnnou činnost kin, vidíte mnoho des
orientace a bezcílnosti.«
Auf dem 2. Kongreß für Ästhetik und Kunst
wissenschaft in Berlin hat Dr. Adolf Behne
einen bedeutungsvollen Vortrag gehalten, den
wir im folgenden im Wortlaut zum Abdruck
bringen.
Der Film, wie wir ihn heute im den Kino-Theatern sehen,
ist von einer geradezu grotesken Kompliziertheit. Seine Mit
arbeiter sind so zahlreich und gehören so verschiedenen Ar
beitsgebieten an, daß die Frage nach den Elementen dieses
Gebildes schwer zu beantworten ist. So ziemlich jede Kunst
arbeitet am Film mit, der nach der Buntheit seiner Komponen
ten selbst die Oper weit iibertrifft. Aber welche Kunst arbei
tet im Film primär und elementar? Die meisten offenbar doch
nur peripherisch. Und doch ist es sicher, daß der Film als
Kunstwerk nur sein kann, wenn er etwas anderes zu sein ver
mag, als das mixtum compositum von 100 Nebenberufen.
Wie ist es? Ein Dichter hat einen Roman geschrieben.
Ein Schriftsteller macht daraus ein Manuskript. Schauspieler
und Regisseure werden vom Theater engagiert. Ein Architekt
baut Außen- und Innenräume. Die Natur wird gleichfalls en
gagiert, als Berg, Wiese, Wald. Komplizierte Beleuchtungs
anlagen. Maler, Bildhauer und Kostümkenner. Dann wird das
Filmmanuskript gespielt
nicht pantomimisch.
Szenen im Manuskript gespielt, sondern ganz unabhängig von
der logischen Entwicklung. Denn das Spiel geschieht ja über
ist das Spiel
der einzelnen Szene so, wie es sein soll, vom Apparat fest
gehalten, so wird der ganze Bühnenaufbau abmontiert. Mit
allen seinen Farben, Dreidimensionalitäten, Bewegungen, Lich
tern, Schatten, Menschen ist er gebaut, nur, um in ein Stück
Schwarz-Weiß-Fläche verwandelt zu werden. Viele zusam
mengesetzte Bilder ergeben am Ende einen Gelatinestreifen,
der x-mal kopiert wird und 1000-x r nial durch den komplizier
ten Vorführungsapparat gedreht wird, in besonderen Theater
räumen, bei Musikbegleitung. Er wirft seine Photos als Pro
jektion so schnell hintereinander auf die Leinwand im verdun
kelten Raume, daß ein fortlaufend bewegtes Bild entsteht —
unterbrochen nur von kurzen Schriftworten, begleitet von La
chen oder Weinen oder von Langerweile. Wirklich ein un-
»Jaký je poměr správy kina k obecenstvu? Jakým způ
sobem si určuje obecenstvo program?«
»Kino, t. j. jeho správa je ve velice úzkém kontaktu s
obecenstvem, neboť kino převážně závisí na zálibě a vkusu
obecenstva. Rozhoduje tu všeobecně ráz a velikost kina. Jsou
kina, jež provozují určité specielní filmy, filmy určité pro
dukce nebo určitého
nejmarkantněji
kých. Veliké kino nehraje
no-
směru, pak jsou kina obecná, z nichž
se jeví odraz obecného vkusu v kinech veli-
ani výhradně tak zv. společen
ských her či tendenčních her, nýbrž sestavuje program nikoli
všeobecnému, nýbrž spíše každému vkusu,
stému anket, losování a soutěží
artistu, jenž za oceánem
hustší sítí kin, jež jsou obecenstvu tak běžná jako noviny, kde
poměr ke kinu je srdečnější i vážnější než dosud zde, jsme
nepoužívali, neočekávajíce mimořádných výsledků. Také jinak
nevyslovuje obecenstvo ani přímého a hromadného přání v
těchto směrech a určuje-li si — což nepopírám — program,
děje se to jinak než projevem přímým. Za tento projev mluví
návštěva, nálada hlediště a také, neboť pokladna chce býti
v rovnováze, stav pokladny.
»Kdo tvoří největší část obecenstva kina? Měšťáci, polo-
proletáři, proletáři? Staří, mladí?«
»Kádr návštěvníků sestává ze středních vrstev a děl
níků. V dobách průmyslových krisí, v čase nezaměstnanosti
projevuje se krise i v našem kinu. Návštěva klesá a neveselý
obraz hospodářského života se přenáší do, řídkých řad seda
del.^ Stáří nevyhledává kina: hledí na film jako na hloupost,
nevážnost, dívá se soucitně a mysanthropicky na obecenstvo,
jež vychází z bran biografů. Mládí však
převaha a vytrvalý zájem dokazují, že mladé
mladému člověku.
Amerického sy-
o nejlepší hru a nejmilejšího
je velmi oblíben a také umožněn
»Která filmová produkce, t. j. která země dodává vám
největší množství filmu?«
»Nejsilnějším naším producentem a dodavatelem jest
Amerika. Její filmový průmysl jest prvním na světě, a jako
průmyslové odvětví jest v samotné Americe na 4. místě hned
po bavlně, oleji a oceli. Důležitým faktorem jsou příčiny ob-
chodně-vývozní, moderně-technické a umělecky-kvalitní. Ame
rika má svá odbytiště v celém světě, kdežto Itálie a Francie
neproniknou tolik, leda nejlepšími pracemi, jejichž sláva jde
napřed. Americká filmová technika jest dosud nejdokonalejší
a nedostižná. Ro ní přichází technika románského filmu (franc.
a ital.) a severského (němec, a dán.). Po stránce umělecké má
téměř nejschopnější herce. Obsahy amerických filmů jsou v
určité nevýhodě onou tendencí bohaté Ameriky, jež vrcholí
pravidelně náhlým bohatstvím, jakož i určitým nedostatkem
citového bohatství, jehož evropské filmy mívají zase absurd
ně mnoho. Po americkém filmu, z něhož naše kino kryje %
potřeby, přichází film francouzský a další. Český film se hraje
zřídka. Obecenstvo se mu brání, ježto není dosud schopen kon
kurence, trpí kvalitou, tématy, herectvím, jest lepší poněkud
ve fotografii.
stumm gespielt; stumm, aber doch
Es wird nicht in der Reihenfolge der
<C
haupt nur für den photographischen Apparat.
žije pro film a jeho
umění náleží
«
«
»Kteří herci a herečky mají největší oblibu? Který druh
hry jest nejhledanější?«
»Jen moderní, hrou a výrazem vyhraněné herecké indi-
»Jaký je poměr kina k tisku a opačně?
»Musím si stěžovati na nevšímavost tisku. Tisk —
ně jako jiní způsobilí propagátoři filmu, ředitelství škol, uci-
«
stej-
V •