nechávající v pozadí tušit hangary a palmy.
Plastika avionu Bréguet vyniká, osvětlena elek
trickým reflektorem. Rozmontovaný motor 450
HP žádá opravy. Potící se mechanikové, obslu
hující srdce avionu. Tropická noc. Tropický
vánek pohybuje palmami a širokými nohavicemi
rickou!) přeletu Zepellina od idylického Boden-
see do utilitársky konstruktivních U. S. A. i pro
matematicky organisovaný výstup Angličanů, na
Mount Everest, mystérium XX. století.
Plastika vzducholodi, dobře zorganisovaná
souhra táhel jejího motoru a přístroje výfukové
9»
L
m
i
N
H
U
M
A
N
E
Fernand LÉQER: Le laboratoire.
plyny zkapalňujíciho; {váha vzducholodi musi
zůstat konstantní i při ubývání pohonných látek!)
majestátně líně pohyby kormidel nad skličující
nesmírností Oceánu a pod nehostinností hrozící
oblohy. Pro publikum budoucnosti bude všechno
to něco
mechaniků. Znavená tvář Bésinova. 2 mohutné
profilované vzpěry mezi křídly avionu skvěle vy
stínované a vrhající bizarní stíny na osoby i
věci. Mystičnost tropických hvězd nad tím vším.
fest to úhrnem
věčný poetismus,
který nadchne všechna století budoucna a roze-
sni tvory XXX. století asi tak, jako jsme v mládí
snili nad pohádkou
o AIndinovi ti kouzelné lumpe.
Promítací stěna budoucích věků bude právě
tak sídlem nej čistších optických básní a „čiré
kino grafie“, jako okem pro pochopení minulosti
a rekapitulací jejích čistě lidských, poetických
a technických kvalit. (To vše korunované pla
stikou a barevností; mluvené slovo bude vždy
spíše podružným elementem!)
Tak pro příští věky nejsme ztraceni, ale
ožijeme znovu; naše století, naplněné rodícím se
konstruktivním úsilím a selfmademanstvim právě
tak, jako morbidností buržoasních řádů a ofi-
cielně-akademického uměni, uchováno jest ve
filmových pásmech jako balsamovaná mrtvola
egyptské princezny.
Pokud nepředpokládáme na zeměkouli epo
chální pohromu, která by lidstvo uvrhla zpět do
primitivních dob, (jak to vylíčil London v jistých
svých literárních visích,) a zničila Jilmová mu-
není časových hranic pro reprisu (histo-
vis á vis
tvorům XX. století, chladně udílejících si roz
kazy telefonem a přijímajících zprávy radiem.
Melancholie opuštěné budky pro kormidelníka,
odkud řízeny jsou přesně pohyby dobře vypo
čítaného obra. Stručný fakt znovu zařízne se
do mozků budoucnosti:
Posádka Z R III nezalekla se při plánu pře
letu nedávné tragiky vzdi { icholodi Dixmude.
Všechno to jest pro budoucí věky konser-
vovaný poetismus a zároveň historické důkazy
pro vítězství matematických produktů nad di
mensemi zeměkoule a senilními předsudky. Člo
věk budoucnosti bude mít jistě příležitost
usmát se nad měštácky-nasládlými filmy naší
doby ale také filmem zasnít se nad poe-
tičností odvážných podniků XX. století a stra
chovati se o osud odvážné posádky vzducho
lodi neb avionu (primitivního!!).
To vše jest implicitně obsaženo v dnešních
filmových pásmech, které
konservací
promítáme do závratně vzdálené budoucnosti.
Vilém Santholzer.
1. Bild: Zimmer: Grüne Wand mit aufgehängtem Fensterkreuz.
2. Bild: Eisenbahnwagen: Rückseite des ersten Versatzstücks. Dunkelrot; bewegte
Lichtquellen als Andeutung der Bewegung.
3. Bild: Schlachtfeld (Granattrichter). Segment rot mit aufgehängten Fassreifen.
4. Bild: Drahtverhau: 1, 2 m hohe senkrechte Latten über die ganze Bühnen
breite.
5. Bild: Lazarett: Weisses Trapez auf der breiten Basis.
6 Bild: Atelier: Weisses Trapez auf der schmalen Basis, davor bewegliche Figur.
7. Bild: Versatzstück wie erstes Bild. Abweichend Fensterkreuz in der Mitte.
8 - Bild: Treppe: Versatzstück wie Bild 1 bzw. Bild 7, abweichend auf die kleinere
Seite gestellt, angehängte Schrift „Treppel“,
9.-Bild: Volksversammlung: Versatzstück, gelb mit Ausschnitten, aus denen die
Sprecher auftreten. Willy Baumeister.
sea
Laterna magika.
Jean Cocteau: Moderní umění nahradilo klam smyslu klamem ducha.
Kdyby byl konečně uskutečněn mluvící a barevný jilm, bylo by to snad zadostiučinění lidské vynalézavosti, ale naše touha po umě
losti by byla sotva uspokojena. Byl by to pak příliš věrný otisk skutečnosti, příliš průzračný a pochopitelný pro naše smysly, než aby
mohl skýtati žádoucí sensace.
Umělost; to slovo má příchuť skoro nadsmyslnou; jako když vidíme dokonalý stroj — připadá nám jako zjevení z jiného světa
nebo jako potápěč. Je příliš dokonalý, než abychom jej mohli chápat. A pak vskutku vypadá poněkud neskutečně. Nenalézáme proti ob
měny ve své mysli.
Film je umělý; je žonglérstvím ducha. Jeho umělost netkví však na povrchu, není v tom, že s dokonalou přesností ssugeruje nám
illusi skutečnosti, spíš v tom, že skutečnost před námi abstrahuje. Zůstává přece jenoni stále Kouzelnými obrázky, Laternou magikou,
něčím, jako skutečností ve snu. Illuse utkaná ze světelných paprsků, bílé a černé. Či proč jsou tak rozechvěni lidé, když se objeví na
plátně ruka s revolverem ? Jedno je jisté: ten revolver nezastřelí a ruk s revolverem viděli již v životě víc. I J roě právě ve filmu ? Protože
film nás neklame, že onen obraz před námi je skutečností, ale že nás utvrzuje v tom, že je čirým přízrakem skutečnosti. Pochází z ochoty,
s jakou se duch podrobuje této alchimii.
Je film umění? Bylo by spíš na místě ptáti se po jeho funkci — a jaký je. Je prostě kouzelný.
Je diskrétní. Skutečnost, jež se před námi zrcadlí nikdy není tak dalece skutečnou, aby byla triviální (ve filmu pociťujeme i
k policajtu jakýsi příbuzenský vztah).
Je dojemný. Chaplinovo nebe; odjíždějící vlak; obrazy měsíčních nocí; šťastné shledání po zbytečných útrapách atd.
Je kéjklířský. Nezná absurdností a posledních možností; je obava, že bude nutno znásobit pro Harold Lloyda výšku mrako
drapů, pro Fairbankse míru překážek a pro diváky schopnost úžasu.
Funkčně: Uspokojuje naši potřebu romantismu, podněcuje naši obrazotvornost, ale na štěstí neurčuje její maximální hranice. Je
to jistě prohnaná rafinovanost, nechávají-li nás pohybující se světla na peróně vidět i v duchu přijíždějící vlak (Chaplin; Pa říšská mai-
tressa). Velmi distinguovaný způsob lhaní!
Fotogenická působivost: Jak ji vyložit? Nezbývá, než přijmouti fakt, že fotografie, film, jsou zázračnými. Že fotografie sku
tečnosti působí na nás více než skutečnost sama, že to, co ve skutečnosti míjíme, na fotografii obdivujeme, právě tak, jako slovo vytištěno
pišme námi působí na nás jaksi nově a zdá se nabý váti jiného smyslu. Spíš, než by na nás působila intensivněji, působí na nás jinaké)
Je jednoduchá a šetří prostředky vzrušení. Kdybychom měli odůvodnit, proč se nám tento prostý obrázek tolik líbí, byli bychom na rozpa
cích a mohli bychom nanejvýš mluvit o čirém prosvětleném krystalu před černým pozadím. Film ani nepotřebuje děje k žádoucímu účinku;
dostačí pouze, aby se zvolna otáčely veliké hlavně děl na pancéřové lodi, aby se mihl stín na zácloně, přeběhl pruhovaný závodník, vy
stoupil ministr z automobilu a přijal od krásné dámy kytici; Gaumontův týden je nejlepší.
Z čeho čerpá film tyto cnosti? Z toho, že není realismem. Film popírá realismus. Realismus je řádu smyslového. Film duchového.
Kdosi napsal, že film je tak krásný, že nám dává zapomínat na plátno. Myslím, že největší požitky ducha může skýtati vědomí pouhého
plátna.
Wir
kein
i
Situationsbericht aus der Tschechoslowakei.
Das Theater befindet sich überall im Verfall. Es hat
seine Gründe. Trotzdem leistet man in Rußland vorzügliches,
hie und da findet man in Deutschland Reformbestrebungen.
Uns in der Tschechoslowakei fehlt aber noch alles. Nicht
■ der Schauspieler, das Pu-
sondern auch das Theater selbst.
nur
— um mit Grillparzer zu reden
blikům und das Drama
Es gibt einen guten Theoretiker des neuen Theaters (J. Honzl)
und zwei oder drei Leute, die in die Theorie des neuen Thea
ters hie und da hineinpfuschen, sonst nichts.
Das Drama: Jedes Drama, das bei uns entsteht, wird
als ein kleines Wunder gefeiert, um bald zu abgewirtschafte
ten Sachen weggelegt zu werden. Man wartet geduldig auf
»unser Drama«. Unsere Dramatiker fühlen aber die Bedräng
nis der Gesellschaft nicht, sie kämpfen mit ihren »Problemen
um in einer dynamischen, materialistisch-kolektiv orientierten
Zeit dem Zuschauer die Religion, den Gott und das Ruhig-
Bürgerliche zu empfehlen (neueste Premiere Hilberts). Für
Angelegenheiten der Individualitäten hat man schon längst jed
wedes Verständnis verloren. Und man erwartet im Theatr
eine festliche Unterhaltung.
Der Schauspieler: Wir haben fast keinen Schauspieler
= einen redlichen Arbeiter des schauspielerischen Handwer
kes.- Je ferner von Prag, desto mehr Dilettantismus an den
Szenen. Was in Prag zu gar nichts taugt und unmöglich wird,
das kommt aufs Land (Dir. V. Stech, Brünn). Und doch hieß
Romain Rolland unlängst das Nationaltheater in Prag das be
ste europäische Theater, das er gesehen. Kompliment eines
höflichen Fremdem? Ja, es gibt H i 1 a r, den Regisseur. Er
wollte seinerzeit den Dilettantismus überwinden. Es genügte
zwei Jahre Arbeit und er kam ins Prager Nationaltheater.
«,
Nuže sečtěme to: Kouzelný, kéjklířský, dojemný, jednoduchý, rafinovaný, diskrétní. Velmi pěkné souhvězdí.
Ještě o filmových hvězdách. Není pro ně případnějšího názvu. Obdivujeme je, protože jsou marně vytoužené. Toť vlastnost skuteč
ných hvězd; nehrozí nám pro ně nebezpečí desilluse. Královny našich snů, nedotknutelné ve své pýše. Na př. tato: Je andělsky nevinná,
zůstává nadále pro vás pannou. , .
Vzpomeňte jich všech, démonických a intrikánských, prostých i mondénních.
Vzpomeňte té, kterou nazývají Allan Nazimova, aleje to ubohá Márgueritka Gautierová; smyšlená kráska, zprvu jako ago nická
zrůda, ale ještě spíš jako hašiš.
Fantomy
Dobrou noc
Mé princezny.
*) Bylo by ale zbabělostí prohlásit proto film za výchovny prostíedeK našich smyslu.
Rento.
<)