/V 
lze spíše než o ustrnutí mluviti o úpadku lidského obydlí od 
dob pompejských přes gotiku a renesanci. Možná že vpádem 
oarbarú, a nebo spise proto, že architektura pojímaná většinou 
jako problém umělecký, nepostihla disonanci svého rytmu s 
rytmem života. Mimo to většina práce stavební ještě dnes jest 
prače rukotiiiná. Za těch okolností ovšem je těžko, aby sta 
vební produkce konkurovala ostatní technické produkci, v níž 
precisním strojům předána většina práce. 
Konec konců není podstatného rozdílu mezi systémem 
práce, kterým si lepí divoch svou chýži z vepřovic 
řemeslem zednickým. Je samozřejmo, že nejbližší budoucnost 
náleží domům montovaným suchou cestou. 
Pevné naše obydlí se tedy nezměnilo podstatně od dob 
římských. Ale civilisace přinesla přece jednu velkou novinku 
— a to obydlí pohyblivé. A hle 
bylo hlavně umělecké tradice. Jedině zákon ekonomie, touha 
po docílení největšího kormortu, takřka v kostce, probudila 
vynalézavost a výsledkem jsou dnes ryze moderní interieury 
všech dopravních prostředku: vlaků, parolodí, vzducholodí. 
Jestliže okna našich domů podobají se spíše střílnám 
středověkým, zde všude jest již interieur v otevřené souvi 
slosti se svým prostředím. 
Technika ale nesměřuje k ohromnosti. Obrovský dům 
se strašlivou mašinérií není ideálem. Ideálem je spíše prostý 
stan na břehu řeky, u jehož vrcholu umístěná anténa spojuje 
vás s celým světem, jest vaším mechanickým uchem, kterým 
posloucháte nejnovější tango z Wallstreetu, jste-li méně mo 
derní, tedy třebas Wagnera nebo Beethovena. Kochkůsta, kte 
rou zapnete prosté na nejbližší vedení, obsluhuje vás dokona 
lou kuchyní. A co více: můžete být třeba zcela sám, zařízení 
vašeho domova obklopuje vás samo automaticky komfortem, 
jaký Ludvíku XIV. nemohl poskytnouti obrovský aparát slu 
žebnictva. —• 
v komfortním životě můžeme clmtuati hry jeho poesie. V kom 
fortním životě nemusíme jisti, abychom ukojili hlad, ale aby 
chom podráždili chuť. 
Amselm Feuerbach prohlásil, že k pochopení umění je 
nutný pohodlný fotel a Majakovský napsal, že hřebík v botě 
je strašnější než Goethe. 
Nezapomeňte, že Newton objevil svůj zákon, když skoro 
usínal ve stínu jabloně a že Edison v.\ počítává několik vyná 
lezů, které učinil v lenosti a k podpoře lenosti. Všechna poesie 
začíná tam, kde končí existenční starosti. 
Sedlák, jehož život byl naplněn účelnou prací, stal se na 
výměnku básníkem a točí prsty mlýnek u krbu. Těší se z ne- 
účelné a poetické hry. Tato poesie je nedělí života po šesti 
dnech práce. 
nebo jsme zjevy ze středověku a nezbývá nám než umřít, čím 
dříve, tím lépe. 
Největší neštěstí je, nelíbí-li se nám tento svět a nudí- 
me-li se v něm. Středověké mentalitě Ruskinově se tento svět 
nelíbil. Chtěl nám vrátiti boha a ornament, uvésti nás do ka- 
thedrál či klášterních dílen. Odpověděli jsme mu, že nečteme 
•bibli, ale spíše Apollinaira, a že ornamentálně zdobené věci ne- 
dojímají náš zrak, jenž je uchvácen světelnou reklamou. 
19. století, které zrodilo naši civilisaci, vytvořilo poměry 
z jádra nové. Šlo se příliš rychle k budoucnosti a ta jest vždy 
cky nejistá. Nic přirozenějšího, než že se hledá zpáteční cesta k 
minulosti. 
v > 
a našim 
V 19. století ustavuje se historie jako věda, veškeren na 
cionalismus orientuje se historicky, pořádají se krojové slav 
nosti a plagují se historické slohy. Marně, neboť francouzská 
revoluce spálila za sebou všechny mosty a doba, která zavedla 
strojovou výrobu, nemá paralelu v žádném minulém století 
doby 
zde nebylo tradice 
ne- 
Harmonie života je dána rovnováhou práce a poesie. 
Rozmanité druhy teto rovnováhy charakterisují rozmanité kul 
tury a, slohy. Staré skotské písně jsou podle Morrise čímsi, co 
musel vymyslet člověk, tkající u stavu. Ornament při manu 
fakturní výrobě byl oslavnou písní nad vznikem nové skuteč 
nosti, svatebním rouchem, v němž poslán výrobek do světa. 
Mechanická civilisace změnila z jádra tento způsob rov 
nováhy. Železné konstrukce rozpojily stavbu od dekoru a Wag- 
nerova empirická formule Material — konstrukce i-R- poesie, 
bude dnes strukturně napsána jinak. 
předstrojové. 
Všechny problémy francouzské revoluce a žádný z pro 
blémů doby předstrojové není už aktuelní. 
Život je silný a překonává hravě historickou mentalitu. 
Tuto si uchovali jedině umělci, což je na nich jedině zajímavé. 
Jsou skutečně kuriositou. Ostatně někdy to cítí i sami. Rodin 
si často prý připadal jako brontosaurus, kráčející pařížským 
bulvárem. 
Práce a poesie nachází se v polaritním napětí. Nepřeje 
me si, aby úředník, píšící akta, básnil a pustil uzdu své irra- 
cionální fantasii. 
Potřebám poesie odpovídá lépe všechno ostatní než t. 
z v. umění. Poesie je radost a poesie je v radostné prácí. Je 
těžko si představit, že by nějaká úřední administrativa neb 
čištění stok bylo pro člověka, který smýšlí co nejkolektiv 
něji a je si vědom smutné nutnosti své práce, osobní radostí. 
Nuže zavedením stroje potlačujeme tyto práce na minimum, 
resp, je anulujeme vůbec. Počítací stroj nahražuje byrokratické 
sily. Radostná a opravdu produktivní je jen iniciativní práce. 
Je hnána životodárnou silou vynalézavosti. Její poesie 
není zrovna z umělecké pověry, ale přímo ze života, je ži 
votním úkonem. 
V š e c k y krásy 
A jste znovu tím divochem, který tráví svou první zimu 
u ohně. Jenže poněkud zlepšeným. Stroj zprvu zotročil člo 
věka, vzal poesii jeho práci, jakou měl při manifaktuře, ale 
zvolna stroj osvobozuje člověka, otvírá nové netušené krásy 
života 
v • 
dává životu novou poesii. 
Ovšem, nemyslím, že by se mechanický dům budoucno 
sti stal takovýmto stanem. Veliká města budoucnosti budou ná 
sobkem jeho 1 . Ale tento mechanický stan jest tak důležitým či 
nem, jako když kdysi člověk opustil jeskyni a postavil si 
obydlí volně stojící. Naše dnešní obydlí jest právě jen primi 
tivní jeskyní 
jeskyně a postavme si domy! 
Návod k tomu nám dají inženýři, kteří konstruovali ka- 
spacích a jídelních, vozů. kabin aero- 
vytvořil 
pro stě 
člověk, celý dokonalý harmonický člověk, který chápe 
barvu přítomné vteřiny života a nikoliv pověrčivý a defektm 
umělec. Všechny civilisační a poetické hodnoty tvoří člověk a 
nový člověk sám je nejdokonalejším výrobkem a nejvzácnější 
hodnotou civilisace. 
Stroj a úředník neplodí nových hodnot. Zákon moderní 
práce je ekonomie, ekonomie života a nejen ekonomie 
úzce a krátkozrace finanční. Jedině ekonomie může vésti k 
blahobytu, t. j. nadprodukci. Kapitalistická finanční ekonomie 
udržuje nás v stavu podprodukčním a nadprodukční krise ven 
tiluje destruktivními katastrofami 
Řád, ovládající dnešní techniku, kapitalismus, není eko 
nomický. Ale ani dnešní technika není dokonale ekonomická. 
Intervenují tu úžasné ztráty energie, nutné tam. kde se síla 
vyrábí z hmoty. 
světa 
relativně k naší vyspělé civilisaci. Opusťme 
biny transatlantiků 
plánů a vzducholodí a všichni vynálezci moderního věku 
jenom ne profesoři z uměleckoprůmyslové školy. 
válkou. 
Řekli jsme si, že je život neustálý pohyb hmoty. Život 
je pohyb s místa na místo. Pohyb děje se nejpřirozeněji v hori 
zontále. Moderní architektura jest takřka apologií horizonta- 
lismu. Horizontální charakter moderní architektury vyplývá 
ze systému lidského života. Vertikální charakter měly kathe- 
drály, ale v těch se zpovídaly španělské světice z přílišné 
péče o tělo. Abstrahovaly od života. 
Moderní člověk od života naprosto nemíní abstrahovat!. 
Rhytmus práce 
Ekonomická bude ona technika a civilisace. která in 
tensivně využije sil, jež jsou nebo mohou nám býti k disposici, 
která se plně zmocní organických sil přírodních. T e c h n i- 
cký návrat k přírodě a nikoliv ideologické běhání 
po čtyřech. 
Josef Albers Regal časopisů 
přechází do rhytmu poesie. Rhytmus 
moderní strojové práce liší se velmi od rhytmu práce ruko- 
dílné. Vezměme příkladem práci na poli. Moderní hospodářské 
stroje vnesly tu jistě nový rhytmus do nejdůležitější z lidských 
prací. 
Síly sluneční, tepelná, světelná a chemická energie jeho, 
převraty v chemii, objev radia a porušení atomové soustavy, 
příliv a odliv atd. 
Přijde čas, kdy budeme mluviti o biomechanice. Pří- 
Západ slunce, příroda 
Stroj zkracuje pracovní dobu a dokonalá industrialisace 
umožní nadvýrobu při 2—4 pracov. hodinách. Nová poesie mu 
sí být tak intensivní, aby vyplnila volný čas. Rozhodně tato 
poesie nejsou sonety. Ve volném čase nechceme jen poesii 
číst, chceme poeticky jednat. Věnujeme se sportu, věnujeme se 
zábavě, hrám, tanci, věnujeme se meditaci a zkoušení síly vy 
nalézavosti a každý vynález je faktem poetickým. 
Je paradoxem, ale je zároveň faktem, že moderní poesie 
stává se čím dále tím romantičtější, čím, více mechanisace ži 
vota vede k 100%nímu realismu. 
Romantická není jen poesie dadaistů, jako protiklad a 
doplněk konstruktivismu, — romantická je i vědecká poesie 
Verneova. 
Stará lidová písnička 
tanec při obžinkách, tu dissonu- 
A tak je všude, kde bychom chtěli starou poesii 
roda byla pro nás symbolem krásy, 
nám může být v budoucnosti projevem konstruktivní síly. Ne- 
podobá-li se již dnes organismus moderní architektury orga 
nismu člověka? Kostra je uvnitř a zevně tenká pokožka. — 
Středověká architektura, kterou označujeme jako pevnostní, 
nemůže konkurovati s konstrukcí Eifelovy věže a konstrukce 
Eifelovy věže nemůže konkurovati s konstrukcí žitného stébla. 
je s prací, 
aplikovati na dnešní život. 
Více než dlouhý epos o hrdinství křižáků za výpravy do 
Palestiny, dojímají nás tři stručná písmena 
SOS 
tři jiskrové značky 
do černých vod oceánu. 
Doba moderní civilisace strojové má zde své drama. 
volání pomoci Titanicu, potápějícímu se 
Jehla 
žihadlo vosy. 
Přiznáváme, že tento návrat k přírodě předpokládá do 
konalou mechanickou civilisaci. Potřebujeme velmi dokonalou 
civilisaci, abychom viděli její nedostatečnost. Dokud jsme ne 
měli dokonalých optických přístrojů, mohla nás těšit! iluse, že 
naše jehly jsou špičaté. 
Vynašli jsme si roboty-stroje, aby za nás pracovaly, ale 
museli jsme věnovati mnoho práce tomu, abychom je vytvořili. 
Přijde čas, že vyzveme přírodu, aby pracovala za nás, což 
bude spojeno s výhodou, že přírodu už nemusíme vymýšleti. 
Byla doba, kdy člověk teprve svým poměrem k bohu 
vcházel v poměr k bližnímu. Náboženství ale poutalo lidský 
zájem mimo svět. 
Moderní poesie poutá člověka k tomuto světu, stává se 
náboženstvím z tohoto světa a lidé bez intervence boha jsou 
k sobě v přiměřeném vztahu. Společnost jest dnešním obřa 
dem, jest náboženstvím. 
Společenskost uvedena v řád 
Cesta je jasná. 
Jsme zde tedy u zcela nového pojetí poesie, revidujeme 
tedy ideál štěstí. Štěstí a poesii zasazujeme jako plodný prvek 
a hybnou sílu do samotného dění života. Vyrůstá tam, kde je 
sama plnost života. Vyrůstá tam, kde lidská práce se dotýká 
dokonalosti. Americký inženýr má postaviti dokonale účelnou 
továrnu. Postavil krásnou továrnu. Nadúčelná dokonalost je 
poetická. Moderní obrazy nejsou poetické, protože nejsou do 
konalé. Jejich materiál a jejich konstrukce je neprecisní a žád 
ný starý ani moderní mistr nemá tak zraku lichotících barev, 
jak 
jest socialisace. 
Mám za velmi nutné přednésti vám vztah moderní práce 
a moderní poesie. Mechanický dům, k němuž vývoj moderní 
architektury cílí, bude produktem dokonalé civilisace. Ale řekli 
jsme, že všechny nové vymoženosti civilisační obohacují náš 
život o novou poesii 
sobě současně nové prvky poetické. Bude tedy mechanický 
dům taky prostředím, které nejen obklopí člověka nejdokona 
lejším komfortem, ale které bude jej uspokojovati i esteticky. 
Tak jako malované žudro chalupy uspokojovalo naše předkv 
Dnešní naše obydlí nijak neodpovídá naší sensibilitě 
lidí 20. století. Je to vlastně jediná věc, která ustrnula v histo 
rickém stadiu, i když se na venek tváří sebe moderněji. Ba 
technický výrobek. 
Nová krása, resp. nová poesie plyne automaticky z do 
konalé konstrukce a není bez ní myslitelná. Nový fotografický 
vynález vyvolává samočinně nové básnické efekty ve filmu a 
poesie o nedokonalých prostředcích technických, na příklad 
malířství, nemůže konkurovati s poesií dokonalé technické zá 
kladny. Nejen že vynález je poetickým prvkem, ale z vynálezů 
žije celá moderní poesie; Lumiěre, tvůrce kina, Edison, vyná 
lezce gramofonu, Marconi, vynálezce bezdrátové telegrafie, 
Eifel, Blériot, Zeppelin, Man Ray jsou spíše otci nové poesie, 
než jména známá z dějin umění. 
V půdorysu života vyhražuje konstruktivismus místa Epi- 
jkurovým zahradám 
každý svůj výtvor, jenž dosáhl dokonalosti. Každý standart je 
poetický. Standarty společenského života jsou posvátné: po 
dání ruky, formality, které mají důležitou poetickou funkci. Vý 
robky konstruktivní civilisace zrodily se z výpočtu. Matemati 
cká intuice, t. j. vynalézavost, t. j. irracionální síla života je 
prvkem poetickým. Poesie irracionální je silou racionálního 
života. Výpočet každého stroje má Ludolf, číslo a imaginární 
čísla jsou vhodná k tomu, aby se na nich zachytila veškerá fi 
losofie. 
<V \ 
| Šímová výstava 
i 
m 
V 
resp. že každý nový vynález tají v 
I 
Pořadatel: Brněnský Devětsil. 
Duben 1925 
Salon Barvit a Novotný 
II. výstava Brněnského Devětsilu. Zvláštní číslo 
Pásma". 
poetismu, a,nejen to, korunuje poesií 
Tkadlec u stavu zpívá lidové balady. 
Dnešní inženýr 
básní úžasnějšími prostředky, než je slovo a rým a přirozeně 
také, než je plátno a olejová barva. 
Básníku, moderní produktivní práce je k disposici beton i 
aviatika, roentgenograíie i akrobacie. Jedině svrchova 
ná civilisace.může zrodit poesii odpovídající 
rentabilitě. 
£ 
a 
© 
«si Amazonká 
Rembrandt: Anatomie ® Operace 
® Autosnídaně 
Rokoková princezna — bytost aetherická a svrchovaně 
něžná, má ve svém necessariu škrabátko na vši. Kterási špa 
nělská světice zpovídala se z přílišné péče o tělo, protože si 
vykoupala nohy. 
Pro Ludvíka XIV. spaní byl obřad a ložnice ■ centrem 
zámku. Moderní ložnice je kabinou. 
® Hokeyistka 
© Manet 
* 
v 
4' 
m 
© 
Kajuty Zcppelinu 
Mentalita a sensibilita moderního člověka je dána už 
tím, že tento zažije za den více sensací, než člověk 17. století 
za rok. A sensace je osou života. Abychom si uvědomili, že ži 
jeme, potřebujeme cítit svou sensibilitu, a to je sensace. 
Dopravní prostředky činí nás kosmopolity. Dnešní žur 
nalismus a zítřejší bezdrátové filmové noviny činí naše vědomí 
všudypřítomným. Naše všudypřítomné vědomí nemůže prch- 
nouti z tohoto světa, ať se nám líbí nebo nelíbí. Jsme buď mo 
derními lidmi, jimž život a mechanická civilisace je básní, 
Kajuty lodi 
& 
o 
a
	        
Waiting...

Note to user

Dear user,

In response to current developments in the web technology used by the Goobi viewer, the software no longer supports your browser.

Please use one of the following browsers to display this page correctly.

Thank you.