d
blíží se silně Fernandu Légerovi, Picassovi, Delaunayeovi, M.
Duchampsovi a j. Mají více komposiční, geometrické kázně.
fl*
r * a
•*
Wellen
Kulturní obroda neomezovala se futuristům jen v rámci
umění. Všude cítili van nové doby. Chtěli vždy umění a život
v těsném souručenství, otevřeli okna atelierů zdravému průva
nu světa. Postupovali bez předsudků a s obdivuhodnou vitali
tou. Není rozhodně zdrávo, aby umění, nemá-li být jen mar
nivou dekorací blahobytu, bylo drženo v úzkostlivých mezích
»komorního zájmu«. A tak, doména umění byla futuristům úzká.
Neodložili pera a štětce, ale vzali je s sebou na jeviště, na řeč
nickou tribunu, do ulic. Zorganisovali futuristickou, uměleckou,
politickou a vojenskou avantgardu: futurismus byl odevždy emi
nentně patriotický. Chvalořečil válce, jakožto jediné hygieně
světa, velebil militarism a útočil proti Rakousku, jehož zničení
si futuristé připisují jako svůj úspěch. Jeho politický program,
(na nějž Marinetti r. 1921 soustředil 6144 hlasů) byl imperiali
stický a proto futurismus stanul v téže frontě s fas-
c i s m e m. Marinetti vydal knihu, v níž studuje vzájemné vzta
hy futurismu a fascismu. Ale zdá se nám, že jsou to vztahy
zevní a nahodilé. Kdysi v »Secolu« upozorňoval jeden článek
na mnohem organičtější vztahy ruského futurismu a
bolševismu: zde se tvoří zítřek, nový svět, kdežto fasci-
stický patriotismus je v podstatě historický a tradicionalistický.
PROHLÁŠENÍ W. GROPIA. Došlo nás prohlášení W.
Gropía, zaklad, a ředitele výmarského Bauhausu, jímž se o-
hražuje proti počínání durynského minister, pro vzdělání lidu.
Minister, protahovalo totiž, halíc sc v neurčité zprávy o půl-
roč. smlouvách s profesory ústavu, záležitost Bauhausu tak
dlouho, až jeho ředitel a mistři pochopili, že jde o zničení Bau
hausu a sami jej prohlásili za rozpuštěný. Tento záskok min.
dál právě v době, kdy se jednalo o založení společnosti s r. o. r
jež by finančně podporovala věc a Bauhaus státu pomáhala
udržovati. Ministerstvo zúmyslně neučinilo nic, co by umožnilo
tuto reorganisaci finanční base Bauhausu, ač plán této reor-
ganisace, vypracován vedením Bauhausu a zástupci industrie,
byl mu dávno předložen a zbývalo jen uzavřití nové smlouvy
s učiteli a mistry, aby věc vešla v život. Ministerstvo věc ne
chalo pa dnou ti a to z příčin politických, dovršujíc takto řadu
politických nájezdů proti Bauhausu. Nynější vláda, jakožto ex
ponenty pravice,^ rozhodla se Bauhaus odstraniti a nahraditi jej
umělccko-průmyslovou školou (!!) Ministerstvo se odvolává
na industrii, jež prý odepřela pomoc. Pravdou však je, že před
stavitel její nedávno prohlásil,
strofální blamáží
proti zneužití jména Bauhaus.
nové uměl.-prům. školv. K záchraně Bauhausu podniklo vedení
energické kroky. Kruh přátel Bauhausu, jenž se zakládá, jest
Prvním krokem k tomu. Bylo by dobře, kdyby i u nás se našli
lidé a korporace, jež by vzali na sebe nepatrný závazek roč
ního příspěvku 20 zl. marek nebo 100 zl. marek jednou pro
vždy. V kuratoriu tohoto Kruhu jsou: Behrens, Berlage, Busch,
Chagal, Driesch, Einstein, Hauptmann, Hoffmann. Kokoschka.
Poelzig, Sommerfeld, Strzvgowski, Werfel. Tomuto úsilí
dění se podařilo další existenci Bauhausu téměř
Bauhaus bude podle zprávy našeho přítele Moholy-Nagyho,
existovati dále v Dessavě. Přejeme mu mnoho zdaru na novém
působišti. —
Gotschalkově v
päische Nächte«. Mehring, vyšedší
ním z nejnadanějších německých kabaretních básníků. Jest ori-
ginelní, mnohostranný, rrá moderní tempo. Jeho kabaretní po
pěvky,-seřazené v tři akty a dvacet obrazů, přejaly simultán-
nost moderní poesie, aby mohly do svých veršů stěsnat šílené
tempo moderního života velkoměstského. Ve třech oddílech,
jež mají themata: berlínská, německá vůbec a posléze interna
cionální, podal Mehring, sdruživ sentimentálnost, útočnost, něž
nost a příkrost i snivost, vzorný nárys kabaretního programu
a zároveň do jisté míry kabaretní knihu nejznámějších a nej
lepších kabaretních čísel. Jsou tu: bravurní čísla, balady, ne
patrné písničky, nabité však tajnou poťouchlostí, snivé roman
ce, pompésní monstrósní čísla, báseň, vyjadřující s nekonečnou
tesklivostí poesii velkoměsta, radikální útoky, ironické a ro
bustní chansony. Mehringovi se daří krásně neseriosní kabare
tní nálada. A vše to je podloženo ostrou satirou proti mě-
šfácké společnosti a jejímu řádu.
SCHAU. Tamtéž. Vyšla v nové úpravě (1. č. 5. roč.) —
Z obsahu jejího zaslouží si připomnění články R. Kay-
sera »Východ a západ«, B. Crémieuxe »Mladá Francie«, O.
Brattskovena o sovětském Rusku a Maxe Herrmanna o nověj
ších německých kabaretních básních. — MAHENOVA KNÍŽKA
O ČESKÉM CHARAKTERU. Vyšla u F. Obziny.
nám sympatická řadou bvstrých postřehů, nápadů a útoků proti
české selankovitosti a indiferentnosti. ř tejně nutno souhlasit se
závěry Mahenových úvah, jež ničí illusi o zvláštním jakémsi
národním charakteru českém, jež ukazují, že české umění jest
složkou umění evropského, jež zjišťují nechuť českého básníka
jiti k posledním otázkám a malý smysf pro formu. Cesta čes
kého člověka jde přes vícesociálnosti. Musíme býti revoluč- •
nejsi a filosofičtější, hle, proč snažíme se po konstruktivnosti!
V Mahenově knížce jest mnoho příbuzného mladé' generaci
básnické, třebas bylo i dosti věcí, jež rozdělují.
GARDA. Ročník I. číslo 1. a 2. Jest naším stálým názorem,
že ani za laciné vstupné není třeba obehrané melodie uváděti
tak demonstrativně k platnosti jako se děje v článku »Poetizm«
v č. 2. Autor, který zřejmě vládne lépe perem než logikou,
cítí odkudsi mrtvolný zápach, který jej vydrážduje ke křečo
vitému nesouvislému kašli na moderní směry a v této strnulé
nenávistné pose nenalézá kadavru, nýbrž »barbary«, kteří
»vtrhujú poliati parfumom Houbigant, na ušiach s radiotelegra-
fiekým nasluchátkom, miešajů v barech Moulin Rouge barev
né cocktaily, žvýkajú ragout a snívajú o bruselských čipkách
ženských nohavic«. Kterak by ne: Houbigant a rádio, jak zlo-
činné a kubofuturistické vášně! Nebo: »Znamená to, že poetizm
nielen že neodstránil rozumovost, ale tato hrá při ňom úlohu
dominantní.« Rozumovost: hle, ani autor nemá v, ní zalíbení,
přesto že žvýká ragout tu a tam se mihnuvších thesí a míchá
cocktail nejhrubších útoků a inferiorního pisatelského žargonu.
Přes to vše se partně autor nezbaví pronásledujícího
mrtvolného pachu a i radiová naslouchátka všech světových
značek budou rozměrů příliš nepatrných pro jeho neobyčejně
vyvinuté uši.
kopf, Hora. — LA VIE DES LETTRES ET DES ARTS. No.
XVIII. Beauduinův dvouměsíčník, jenž otiskl v dosavadních
číslech často velmi cenné příspěvky moderních a pokrokových
básníků, filosofů a teoretiků, otiskuje tentokrát 3 krátké skizy
Reverdyho, Beauduinovy »Invectives et sentances«, W. Spethe
článek o Paulu Morandovi, autoru knihy »Ouvert la nuit«, H.
Séroya »La Philosophie du Futurisme«, studii o futurismu ve
filosofii, v umění a v politice, v níž zdůrazňuje závěrem b o-
jovný charakter futurismu: »Jest třeba býti v činnosti, vál-
čiti, jednati i v krásném snu blaženství.« V poznámkách Saug-
uetův referát o nové sezóně švédského baletu v Paříži a Be-
auduinova glosa k pamfletům o Anatolu Franceovi, jehož
eklektický charakter umělecký je doplněn pohledem do jeho
stanoviska politického, stejně proměnlivého: za války od šo
vinismu k défaitismu, po válce od protikomunistického nazíráni
k vyznávání Lenina: »Pohřeb tohoto velikého miláčka režimu
byl tím, čím musil býti: slávou, jež mate ... Ö veliká naiv-
nosti napálených mass! Anatole France jim nenáleží ....« —
DAS KUNSTBLATT. Roč. 1924, čís. 12. Josef Mathias Hauer:
Zur Lehre vom atonalen Melos, ukázka z F. Ant. Anger-
mayerovy komedie »Poledne«, článek o německých malířích
veristech (G. Grosz, objektivisti Otto Dix. Georg Scholz,
Schlichter, Griebel) od Paula F. Schmidta s množstvím uká
zek, poznámka téhož autora o provozování uměleckého filmu
Vikinga Eggelinga.
L’Amour de 1’Art, píše článek
Francii s ukázkami, Paul Valéry: báseň, krásný článek H. H.
Stiickenschmidta o Igoru Strawinském, tvůrci veliké moderní
hudební komposice »Historie vojákova«, jež je tu podrobena
pozorné a nadšené analyse, Ingres: Ideje a maximy. Reproduk
ce: Klee, Fr. Jourdain, P. Charreau, Matet, R. Schlichter, In-
C. 2. W. George
o Matissovi, E. Joseph o Utrillovi, Lissického velmi věcný
článek o architektuře SSSR. s krásnými ukázkami, H. H.
Stuckenschmidt o Arn. Schönbergovi, noticka o »novém paříž
ském Chagallovi« od Iwana Golla. Reprodukce: Matisse (re
alistické práce, kresby), Utrillo (vystavoval právě v Němec
ku), Kokoschka, Campendonc (divad. dekorace), Rabinovič,
Lissický, Malevič, Huber, reklamy a viněty, Chagall, Heckel.
— Č. 3. je věnováno většinou grafice, Kirchnerově, jemuž na
psal Grohmann článek. Úryvek nové hry G. Kaisern: Gats»
(Aus dem Buche A B C.)
Bedřich Václavek.
Jar. Seiferts drittes Buch »Auf den Wellen der T. S. F.«
bedeutet gegenüber dem Ganzen seiner beiden ersten Bücher
eine neue Zielsetzung: anstatt der proletarischen Poesie eine
reine Poesie, ein reiner Lyrismus. In Seiferts Entwicklung spie
gelt sich die Entwicklung der modernen tschechischen Poesie
überhaupt. Anstatt lang und breit diese neue Zielsetzung zu be
gründen, scheint es mir wichtiger darauf hinzuweisen, daß in
seiner dichterischen Persönlichkeit besondere Voraussetzungen
für diese Entwicklung lagen. In seinen beiden ersten Büchern
war ihm trotz der proletarischen Tendenz die Poesie das
eigentliche Ziel. Jetzt hat er sich ganz auf die Probleme der
Gestaltung konzentiert. Seine Poesie ist jetzt vor allem wirk
lich modern. Wie seine Genossen hält er jetzt den Schritt mit
der Avantgarde des Auslandes. Er ist der Zeitgemäßeste unter
ihnen. Auch hierin ist er radikal.
Und nicht nur eine Poesie der Zeit bietet er, sondern so
zusagen die Poesie des Augenblicks, seinen weissen Schaum
hält er in seinen Versen fest. Er hegt eine instinktive Abnei
gung gegen die Vergangenheit, aber auch gegen den Ewig
keitsanspruch der Poesie. Er reißt ihre Ansprüche an eine
ewige, überzeitliche Geltung und die romantische Erhöhung
derselben herunter. Er lernt dichten, wie der Soldat blasen
lernt. Denn dichten heißt nicht Schönheiten ersinnen, sondern
die in der Welt existierenden entdecken. Alle Dinge in der Welt
sind schön. Er erweitert den Begriff des Schönen aus dem In
nern des Menschen auf die ganze Welt. Die Schönheit der al
ten Gedichte pflegte durch die Brechung im Milieu der mensch
lichen Seele zu entstehen. Durch die Vermenschlichung der
Dinge
Gegen diesen ausschließlichen Humanismus meldet sich die
Welt um ihr Recht. Die Welt an sich interessiert aber Seifert
nicht, sie ist ihm nur Anlaß zur Evokation des Poetischen, so
etwa, wie die Welt für den Film das Material des Schaffens
darstellt. Die ersten Gedichte des Buches bringen uns eine
starke Poesie, so, wie wir sie oft im Film erleben, die Poesie
des Reisens, das ein der stärksten poetischen Genüssen des
modernen Menschen ist. Man braucht nicht zu erwähnen, daß
Seiferts drittes Buch menschlich nicht die Flucht von der pro
letarischen Linie bedeutet. Er arbeitet heute ganz einfach an
einer anderen Sache, es interessieren ihn andere, tiefere Pro
bleme. Besonders die der Gestaltung. Bereits in den letzten
Gedichten seines zweiten Buches sprengte der neue Gegen
stand, die Erweiterung des Sehfeldes, die Entdeckung meuer
Schönheiten, die Ausdehnung des Gebietes des Poetischen über
seine bisherige monodische Form. Alsdann setzt es sich in
seinem neuen Buche mit dem Thema der Zivilisation und ihrer
Poesie auseinander. Der einstige Bewunderer der »proskribier-
ten Muse der Gasse« entdeckt immer von neuem die poetische
Funktion der unscheinbaren und den »Dichtern« unbekannten
Dinge. Denn außer seiner praktischem Zweckmässigkeit im ge
wöhnlichen Leben birgt jedes Ding und jede menschliche Tat
eine Dosis unabsichtlicher Poesie in sich. Die Poesie entsteht
erst dort, wo wir die Welt und das Leben oline den Gesichts
punkt der Zweckmässigkeit des praktischen Lebens betrach
ten. Die Poesie ist die Kunst die kostbare Zeit zu vergeuden.
Poesie ist das Kissen der Langeweile. Sie ist der leichte und
leuchtende Schaum, der kein Ziel im Leben hat, der keine
wirkende Kraft im Leben darstellt. Man sieht, daß Seifert hier
die schärfste Grenze gegenüber der Tendenzpoesie zieht, die
den Zielen des Lebens diente, und von der er und seine ganze
Generation ausgegangen ist, die aber nur die letzte Phase der
alten ideologischen Poesie war. Wieder erkennen wir seinen
Radikalismus. Diesmal ist derselbe durchs Wissen um das Ge
schehen in der europäischen Poesie und das theoretische Be
streben um neue Definition der Funktion der Poesie gestützt.
Seifert umarmt in seinen Gedichten die ganze Welt mit
einem Blick, der alles Geschehen der Welt vergegenwärtlicht.
Dieser synchronistische Panglobismus, diese von Erlebnissen
strotzenden, synchronistisch die Ganze Welt umfassenden Ver
se, was anderes ist das, als die Sehnsucht nach einer ver
größerten, gigantischeren Welt, die bereits in seinen beiden
Büchern deutlich zu hören war? »Aus wieviel Freuden könnte
das Leben bestehen, aber die Dichter haben keine Flügel«,
seufzt Seifert; denn »unter unserem Himmel wachsen nur Pal
men aus Papier«. Im Anschluß an das Allerweltsleben sucht er
die Rettung zu finden. Die ganze, intime umarmte Welt und die
moderne Großstadt sind die Quellen seiner Poesie, der Poesie
des Reisens, des Sports, des modernen Luxus, der modernen
Weichlichkeiten.
se
če zničení Bauhausu ie kata-
pro Durynsko. Správa Bauhausu protestuje
jím utvořeného, pro anomálii
Reakcí proti futurismu je metafysické malířství skupiny
»VALORI PLASTICI«. Staronový klasicismus stává se tu ak-
tuelní, jako touha po přísnosti, řádu, pevné reguli. Cesta, jíž
jde toto malířství od rozbité formy, vede opětně k její výstav
bě. Nutno přistoupit k práci přísné kontroly a inteligentního vý
běru. Vyšlo se z radikální destrukce formy ve futurismu a do
spělo se k nové formě. Stará tradiční konstruktivní síla anti
cké půdy stala se opět plodnou. Hovoří tu opět silná tendence
k přírodě. Tito malíři opouštějí cesty, osvětlené kubismem a
futurismem, jdou cestou vlašské renesance a primitivů. Jejich
díla jsou jasná a evidentní. Jejich realismus chce ztělesnit me-
tafysickou ideu. Hlásají vítězství nad anarchií, návrat k řádu
a k tradici. Jejich patronem je Pierro della Francesca. Malují
obrazy, které by futuristé nejraději bombardovali jako zarytý
passéismus. Po dissoluci formy, jež byla plodem impressionis-
mu a futuristického terorismu, je zde konstruktivní tendence,
disciplina, ratio, logika, spirituelnost, jasnost, prostota, pravý
tvar a ne deformace, plastická a prostorová jistota. Ta
to rekonstrukce formy je ve shodě se spirituelním ob
sahem a touhou, prohloubit malířství mysticismem, učinit z něj
jakýsi metanaturalismus. Hluboká nostalgie a melancholie mo
derního života mluví z děl těchto osamělců.
Itálie nadhodila ve futurismu problém dynamického umě
ní. Valori Plastici hlásají opět malbu statickou. Ne extase, ale
logika, plasticky hmatatelná věcnost, organisování int-elektuel-
ních sil, koncentrická energie a přísná tektonika.
Tof Giorgio de Chirico se svou přísnou perspek
tivou, výstředními thematy, metafysickým světem forem me
chanického člověka. Přímá, stručná, geometrická forma, barvy
tajemné, magické svítivosti. Zprvu maloval záhadné konstruk
tivní náznaky, cosi jako vzdálený ozvuk inženýrských snů;
skutečné a viditelné kostry obrazu těžkých, sytých barev. Ale
později šel do musea, ke nuattrocentu.
Carlo Carrá, desertér futurismu, je kolorista svrcho
vané jemnosti i při své šedé paletě. V jeho obrazech cítíme
jakýsi pocit mysteriesní samoty, nehybnosti. Podává život ma
nekýnů, někdy dost studeně schematicky, a některé obrazy s
geometrickými předměty blíží se purismu.
pracuje rovněž Morandi, Francalancia, Soffici
a sochař Martini,
jetem, zejména častými postavami manekýnů, jsou spíše oblé,
koule a válec, než kubické. Pracují i s perspektivou a vrženým
stínem a vyznamenávají se asketičností tvárných prostředků.
I zde je hodně 1 i t e r á r n o s t i.
ve-
iiž zabezpečiti.
darauf beruht die poetische Methode des Jiří Wolker.
»EUROPÄISCHE NÄCHTE«.
V nakladatelství
Berlíně vyšla revue W. Mehringa »Euro-
z dadaismu, jest jed-
DIE NEUE BUCHER-
Je
V této skupině
Tvary těchto obrazů, dané su-
m
i
v • v /
Není sporu, že tento nový verismus, který plodně působil
i na německé postexjpressionistické umění, je v mnohém ohledu
správnou korekturou futurismu. Ale přece je jisto, že obro
da nestane se nikdy návratem do minulosti. A
proto pravým obrodným elementem vlašské mo
derny byl a zůstává futurismus. Přestřeloval snad,
ale nepřestřeloval bez účinku. Dal umění nový smysl a pocit
skutečnosti: bez naturalismu, ukázal ná civilní krásu.
Přes všecky své bludy a nezdary, které dnes ostatně, dík me
todické intervenci konstruktivismu, se likvidují a ujasňují, v
průbojné době ukázal na obsáhlou lyrickou podívanou světa,
obsáhlejší než plocha pomalovaného plátna či knížka veršů.
Byl revoluční, proti každému tradicionalismu, a snažil se vné-
sti umění, zbavené estétské atmosféry, přímo do života, aby
bylo zadostiučiněním intelektuelním a duchovým potřebám
dnešku. Futuristé provolávali slávu modernímu životu a mo
derní život nezapomene těchto nadšených apoštolů nové krá
sy. A moderní, kulturní pracovníci dnes netají své sympatie fu
turismu, třebas že nepřijímají jeho postuláty bez četných vý
hrad. Neuznáváme vše, co se ještě z ar t ismu, e s t e t i c i s-
m u a romantismu usadilo ve futurismu jako re-
siduum neztrávené minulosti, ale vděčíme mo
dernímu nadšení, které probudilo umění celé
ho světa.
AVANT-
Rozumné jsou politické články. Verše: Weiss-
K. Teige.
Musy na Olympiádě
aneb
česká literatura ve světle sportu.
Prvním českým sportovcem byl
KOMENSKÝ; proslul jako globetrotter labyrintem světa.
VLASTENSKÁ POESIE
ve fajfkami začadlé místnosti.
VRCHLICKÝ jezdil na staromódním bicyklu s velikým předním
kolem; jezdec sedí a dívá se na ostatní svět s povýšeného sta
noviska. Občas spadl a byl znovu očišťován a zpět vysazován.
MACHAR krasojezdec
BREZINA turista v Alpách při východu slunce.
THEER a WOJKOWICZ piloti, kteří lítají do nebe poslouchat
hudbu sfér; Theer už umřel, Wojkowicz ještě ne.
ŠRÁMEK plavec stojí na skákacím můstku
mortále
SOUD.
v ZAVRELOVI nám rostl nadějný boxer-champion; ale vytý
kali mu unfair hru.
SK NEUMANN, HORA, DAV, mužstvo Rudé Hvězdy podej —
a piš!
KRITIKA (S. K. PRACOVNÍKU) Staří Páni, ale dosud velmi
to není sport; nejvýš hra v karty
a dál ani slova!
překrásné salto-
a už leze zmáchaný. ven. Smutná podívaná; jako
Roč. 1925, č. 1. Wald. George, redaktor
o nov. uměl. průmyslu ve
v v ;
svezi.
SEIFERT & NEZVAL sehráli bezvadně svůj tennis; dobře
soudcoval K. TEIGE.
VOSKOVEC akrobat za hudby plynových vařičů (Indianola!),
skončil smutně, oběsiv se na semaforu.
HAUSSMANN, KONRÁD, TRN střílení šípů s jehlami do ži
vých terčů. Bác ho do nácku! Bác ji do lejtka!
APOLLON nemohl ani běhat, natož lítat; chtěl zlomit rekord
v chůzi, ale už ve druhém ročníku padl a zdechl.
LITERÁRNÍ SKUPINA nestartuje pro srdeční vadu svých členů.
LACINA.
gres, Picasso, primitivní kresby a malby.
V •