d 
blíží se silně Fernandu Légerovi, Picassovi, Delaunayeovi, M. 
Duchampsovi a j. Mají více komposiční, geometrické kázně. 
fl* 
r * a 
•* 
Wellen 
Kulturní obroda neomezovala se futuristům jen v rámci 
umění. Všude cítili van nové doby. Chtěli vždy umění a život 
v těsném souručenství, otevřeli okna atelierů zdravému průva 
nu světa. Postupovali bez předsudků a s obdivuhodnou vitali 
tou. Není rozhodně zdrávo, aby umění, nemá-li být jen mar 
nivou dekorací blahobytu, bylo drženo v úzkostlivých mezích 
»komorního zájmu«. A tak, doména umění byla futuristům úzká. 
Neodložili pera a štětce, ale vzali je s sebou na jeviště, na řeč 
nickou tribunu, do ulic. Zorganisovali futuristickou, uměleckou, 
politickou a vojenskou avantgardu: futurismus byl odevždy emi 
nentně patriotický. Chvalořečil válce, jakožto jediné hygieně 
světa, velebil militarism a útočil proti Rakousku, jehož zničení 
si futuristé připisují jako svůj úspěch. Jeho politický program, 
(na nějž Marinetti r. 1921 soustředil 6144 hlasů) byl imperiali 
stický a proto futurismus stanul v téže frontě s fas- 
c i s m e m. Marinetti vydal knihu, v níž studuje vzájemné vzta 
hy futurismu a fascismu. Ale zdá se nám, že jsou to vztahy 
zevní a nahodilé. Kdysi v »Secolu« upozorňoval jeden článek 
na mnohem organičtější vztahy ruského futurismu a 
bolševismu: zde se tvoří zítřek, nový svět, kdežto fasci- 
stický patriotismus je v podstatě historický a tradicionalistický. 
PROHLÁŠENÍ W. GROPIA. Došlo nás prohlášení W. 
Gropía, zaklad, a ředitele výmarského Bauhausu, jímž se o- 
hražuje proti počínání durynského minister, pro vzdělání lidu. 
Minister, protahovalo totiž, halíc sc v neurčité zprávy o půl- 
roč. smlouvách s profesory ústavu, záležitost Bauhausu tak 
dlouho, až jeho ředitel a mistři pochopili, že jde o zničení Bau 
hausu a sami jej prohlásili za rozpuštěný. Tento záskok min. 
dál právě v době, kdy se jednalo o založení společnosti s r. o. r 
jež by finančně podporovala věc a Bauhaus státu pomáhala 
udržovati. Ministerstvo zúmyslně neučinilo nic, co by umožnilo 
tuto reorganisaci finanční base Bauhausu, ač plán této reor- 
ganisace, vypracován vedením Bauhausu a zástupci industrie, 
byl mu dávno předložen a zbývalo jen uzavřití nové smlouvy 
s učiteli a mistry, aby věc vešla v život. Ministerstvo věc ne 
chalo pa dnou ti a to z příčin politických, dovršujíc takto řadu 
politických nájezdů proti Bauhausu. Nynější vláda, jakožto ex 
ponenty pravice,^ rozhodla se Bauhaus odstraniti a nahraditi jej 
umělccko-průmyslovou školou (!!) Ministerstvo se odvolává 
na industrii, jež prý odepřela pomoc. Pravdou však je, že před 
stavitel její nedávno prohlásil, 
strofální blamáží 
proti zneužití jména Bauhaus. 
nové uměl.-prům. školv. K záchraně Bauhausu podniklo vedení 
energické kroky. Kruh přátel Bauhausu, jenž se zakládá, jest 
Prvním krokem k tomu. Bylo by dobře, kdyby i u nás se našli 
lidé a korporace, jež by vzali na sebe nepatrný závazek roč 
ního příspěvku 20 zl. marek nebo 100 zl. marek jednou pro 
vždy. V kuratoriu tohoto Kruhu jsou: Behrens, Berlage, Busch, 
Chagal, Driesch, Einstein, Hauptmann, Hoffmann. Kokoschka. 
Poelzig, Sommerfeld, Strzvgowski, Werfel. Tomuto úsilí 
dění se podařilo další existenci Bauhausu téměř 
Bauhaus bude podle zprávy našeho přítele Moholy-Nagyho, 
existovati dále v Dessavě. Přejeme mu mnoho zdaru na novém 
působišti. — 
Gotschalkově v 
päische Nächte«. Mehring, vyšedší 
ním z nejnadanějších německých kabaretních básníků. Jest ori- 
ginelní, mnohostranný, rrá moderní tempo. Jeho kabaretní po 
pěvky,-seřazené v tři akty a dvacet obrazů, přejaly simultán- 
nost moderní poesie, aby mohly do svých veršů stěsnat šílené 
tempo moderního života velkoměstského. Ve třech oddílech, 
jež mají themata: berlínská, německá vůbec a posléze interna 
cionální, podal Mehring, sdruživ sentimentálnost, útočnost, něž 
nost a příkrost i snivost, vzorný nárys kabaretního programu 
a zároveň do jisté míry kabaretní knihu nejznámějších a nej 
lepších kabaretních čísel. Jsou tu: bravurní čísla, balady, ne 
patrné písničky, nabité však tajnou poťouchlostí, snivé roman 
ce, pompésní monstrósní čísla, báseň, vyjadřující s nekonečnou 
tesklivostí poesii velkoměsta, radikální útoky, ironické a ro 
bustní chansony. Mehringovi se daří krásně neseriosní kabare 
tní nálada. A vše to je podloženo ostrou satirou proti mě- 
šfácké společnosti a jejímu řádu. 
SCHAU. Tamtéž. Vyšla v nové úpravě (1. č. 5. roč.) — 
Z obsahu jejího zaslouží si připomnění články R. Kay- 
sera »Východ a západ«, B. Crémieuxe »Mladá Francie«, O. 
Brattskovena o sovětském Rusku a Maxe Herrmanna o nověj 
ších německých kabaretních básních. — MAHENOVA KNÍŽKA 
O ČESKÉM CHARAKTERU. Vyšla u F. Obziny. 
nám sympatická řadou bvstrých postřehů, nápadů a útoků proti 
české selankovitosti a indiferentnosti. ř tejně nutno souhlasit se 
závěry Mahenových úvah, jež ničí illusi o zvláštním jakémsi 
národním charakteru českém, jež ukazují, že české umění jest 
složkou umění evropského, jež zjišťují nechuť českého básníka 
jiti k posledním otázkám a malý smysf pro formu. Cesta čes 
kého člověka jde přes vícesociálnosti. Musíme býti revoluč- • 
nejsi a filosofičtější, hle, proč snažíme se po konstruktivnosti! 
V Mahenově knížce jest mnoho příbuzného mladé' generaci 
básnické, třebas bylo i dosti věcí, jež rozdělují. 
GARDA. Ročník I. číslo 1. a 2. Jest naším stálým názorem, 
že ani za laciné vstupné není třeba obehrané melodie uváděti 
tak demonstrativně k platnosti jako se děje v článku »Poetizm« 
v č. 2. Autor, který zřejmě vládne lépe perem než logikou, 
cítí odkudsi mrtvolný zápach, který jej vydrážduje ke křečo 
vitému nesouvislému kašli na moderní směry a v této strnulé 
nenávistné pose nenalézá kadavru, nýbrž »barbary«, kteří 
»vtrhujú poliati parfumom Houbigant, na ušiach s radiotelegra- 
fiekým nasluchátkom, miešajů v barech Moulin Rouge barev 
né cocktaily, žvýkajú ragout a snívajú o bruselských čipkách 
ženských nohavic«. Kterak by ne: Houbigant a rádio, jak zlo- 
činné a kubofuturistické vášně! Nebo: »Znamená to, že poetizm 
nielen že neodstránil rozumovost, ale tato hrá při ňom úlohu 
dominantní.« Rozumovost: hle, ani autor nemá v, ní zalíbení, 
přesto že žvýká ragout tu a tam se mihnuvších thesí a míchá 
cocktail nejhrubších útoků a inferiorního pisatelského žargonu. 
Přes to vše se partně autor nezbaví pronásledujícího 
mrtvolného pachu a i radiová naslouchátka všech světových 
značek budou rozměrů příliš nepatrných pro jeho neobyčejně 
vyvinuté uši. 
kopf, Hora. — LA VIE DES LETTRES ET DES ARTS. No. 
XVIII. Beauduinův dvouměsíčník, jenž otiskl v dosavadních 
číslech často velmi cenné příspěvky moderních a pokrokových 
básníků, filosofů a teoretiků, otiskuje tentokrát 3 krátké skizy 
Reverdyho, Beauduinovy »Invectives et sentances«, W. Spethe 
článek o Paulu Morandovi, autoru knihy »Ouvert la nuit«, H. 
Séroya »La Philosophie du Futurisme«, studii o futurismu ve 
filosofii, v umění a v politice, v níž zdůrazňuje závěrem b o- 
jovný charakter futurismu: »Jest třeba býti v činnosti, vál- 
čiti, jednati i v krásném snu blaženství.« V poznámkách Saug- 
uetův referát o nové sezóně švédského baletu v Paříži a Be- 
auduinova glosa k pamfletům o Anatolu Franceovi, jehož 
eklektický charakter umělecký je doplněn pohledem do jeho 
stanoviska politického, stejně proměnlivého: za války od šo 
vinismu k défaitismu, po válce od protikomunistického nazíráni 
k vyznávání Lenina: »Pohřeb tohoto velikého miláčka režimu 
byl tím, čím musil býti: slávou, jež mate ... Ö veliká naiv- 
nosti napálených mass! Anatole France jim nenáleží ....« — 
DAS KUNSTBLATT. Roč. 1924, čís. 12. Josef Mathias Hauer: 
Zur Lehre vom atonalen Melos, ukázka z F. Ant. Anger- 
mayerovy komedie »Poledne«, článek o německých malířích 
veristech (G. Grosz, objektivisti Otto Dix. Georg Scholz, 
Schlichter, Griebel) od Paula F. Schmidta s množstvím uká 
zek, poznámka téhož autora o provozování uměleckého filmu 
Vikinga Eggelinga. 
L’Amour de 1’Art, píše článek 
Francii s ukázkami, Paul Valéry: báseň, krásný článek H. H. 
Stiickenschmidta o Igoru Strawinském, tvůrci veliké moderní 
hudební komposice »Historie vojákova«, jež je tu podrobena 
pozorné a nadšené analyse, Ingres: Ideje a maximy. Reproduk 
ce: Klee, Fr. Jourdain, P. Charreau, Matet, R. Schlichter, In- 
C. 2. W. George 
o Matissovi, E. Joseph o Utrillovi, Lissického velmi věcný 
článek o architektuře SSSR. s krásnými ukázkami, H. H. 
Stuckenschmidt o Arn. Schönbergovi, noticka o »novém paříž 
ském Chagallovi« od Iwana Golla. Reprodukce: Matisse (re 
alistické práce, kresby), Utrillo (vystavoval právě v Němec 
ku), Kokoschka, Campendonc (divad. dekorace), Rabinovič, 
Lissický, Malevič, Huber, reklamy a viněty, Chagall, Heckel. 
— Č. 3. je věnováno většinou grafice, Kirchnerově, jemuž na 
psal Grohmann článek. Úryvek nové hry G. Kaisern: Gats» 
(Aus dem Buche A B C.) 
Bedřich Václavek. 
Jar. Seiferts drittes Buch »Auf den Wellen der T. S. F.« 
bedeutet gegenüber dem Ganzen seiner beiden ersten Bücher 
eine neue Zielsetzung: anstatt der proletarischen Poesie eine 
reine Poesie, ein reiner Lyrismus. In Seiferts Entwicklung spie 
gelt sich die Entwicklung der modernen tschechischen Poesie 
überhaupt. Anstatt lang und breit diese neue Zielsetzung zu be 
gründen, scheint es mir wichtiger darauf hinzuweisen, daß in 
seiner dichterischen Persönlichkeit besondere Voraussetzungen 
für diese Entwicklung lagen. In seinen beiden ersten Büchern 
war ihm trotz der proletarischen Tendenz die Poesie das 
eigentliche Ziel. Jetzt hat er sich ganz auf die Probleme der 
Gestaltung konzentiert. Seine Poesie ist jetzt vor allem wirk 
lich modern. Wie seine Genossen hält er jetzt den Schritt mit 
der Avantgarde des Auslandes. Er ist der Zeitgemäßeste unter 
ihnen. Auch hierin ist er radikal. 
Und nicht nur eine Poesie der Zeit bietet er, sondern so 
zusagen die Poesie des Augenblicks, seinen weissen Schaum 
hält er in seinen Versen fest. Er hegt eine instinktive Abnei 
gung gegen die Vergangenheit, aber auch gegen den Ewig 
keitsanspruch der Poesie. Er reißt ihre Ansprüche an eine 
ewige, überzeitliche Geltung und die romantische Erhöhung 
derselben herunter. Er lernt dichten, wie der Soldat blasen 
lernt. Denn dichten heißt nicht Schönheiten ersinnen, sondern 
die in der Welt existierenden entdecken. Alle Dinge in der Welt 
sind schön. Er erweitert den Begriff des Schönen aus dem In 
nern des Menschen auf die ganze Welt. Die Schönheit der al 
ten Gedichte pflegte durch die Brechung im Milieu der mensch 
lichen Seele zu entstehen. Durch die Vermenschlichung der 
Dinge 
Gegen diesen ausschließlichen Humanismus meldet sich die 
Welt um ihr Recht. Die Welt an sich interessiert aber Seifert 
nicht, sie ist ihm nur Anlaß zur Evokation des Poetischen, so 
etwa, wie die Welt für den Film das Material des Schaffens 
darstellt. Die ersten Gedichte des Buches bringen uns eine 
starke Poesie, so, wie wir sie oft im Film erleben, die Poesie 
des Reisens, das ein der stärksten poetischen Genüssen des 
modernen Menschen ist. Man braucht nicht zu erwähnen, daß 
Seiferts drittes Buch menschlich nicht die Flucht von der pro 
letarischen Linie bedeutet. Er arbeitet heute ganz einfach an 
einer anderen Sache, es interessieren ihn andere, tiefere Pro 
bleme. Besonders die der Gestaltung. Bereits in den letzten 
Gedichten seines zweiten Buches sprengte der neue Gegen 
stand, die Erweiterung des Sehfeldes, die Entdeckung meuer 
Schönheiten, die Ausdehnung des Gebietes des Poetischen über 
seine bisherige monodische Form. Alsdann setzt es sich in 
seinem neuen Buche mit dem Thema der Zivilisation und ihrer 
Poesie auseinander. Der einstige Bewunderer der »proskribier- 
ten Muse der Gasse« entdeckt immer von neuem die poetische 
Funktion der unscheinbaren und den »Dichtern« unbekannten 
Dinge. Denn außer seiner praktischem Zweckmässigkeit im ge 
wöhnlichen Leben birgt jedes Ding und jede menschliche Tat 
eine Dosis unabsichtlicher Poesie in sich. Die Poesie entsteht 
erst dort, wo wir die Welt und das Leben oline den Gesichts 
punkt der Zweckmässigkeit des praktischen Lebens betrach 
ten. Die Poesie ist die Kunst die kostbare Zeit zu vergeuden. 
Poesie ist das Kissen der Langeweile. Sie ist der leichte und 
leuchtende Schaum, der kein Ziel im Leben hat, der keine 
wirkende Kraft im Leben darstellt. Man sieht, daß Seifert hier 
die schärfste Grenze gegenüber der Tendenzpoesie zieht, die 
den Zielen des Lebens diente, und von der er und seine ganze 
Generation ausgegangen ist, die aber nur die letzte Phase der 
alten ideologischen Poesie war. Wieder erkennen wir seinen 
Radikalismus. Diesmal ist derselbe durchs Wissen um das Ge 
schehen in der europäischen Poesie und das theoretische Be 
streben um neue Definition der Funktion der Poesie gestützt. 
Seifert umarmt in seinen Gedichten die ganze Welt mit 
einem Blick, der alles Geschehen der Welt vergegenwärtlicht. 
Dieser synchronistische Panglobismus, diese von Erlebnissen 
strotzenden, synchronistisch die Ganze Welt umfassenden Ver 
se, was anderes ist das, als die Sehnsucht nach einer ver 
größerten, gigantischeren Welt, die bereits in seinen beiden 
Büchern deutlich zu hören war? »Aus wieviel Freuden könnte 
das Leben bestehen, aber die Dichter haben keine Flügel«, 
seufzt Seifert; denn »unter unserem Himmel wachsen nur Pal 
men aus Papier«. Im Anschluß an das Allerweltsleben sucht er 
die Rettung zu finden. Die ganze, intime umarmte Welt und die 
moderne Großstadt sind die Quellen seiner Poesie, der Poesie 
des Reisens, des Sports, des modernen Luxus, der modernen 
Weichlichkeiten. 
se 
če zničení Bauhausu ie kata- 
pro Durynsko. Správa Bauhausu protestuje 
jím utvořeného, pro anomálii 
Reakcí proti futurismu je metafysické malířství skupiny 
»VALORI PLASTICI«. Staronový klasicismus stává se tu ak- 
tuelní, jako touha po přísnosti, řádu, pevné reguli. Cesta, jíž 
jde toto malířství od rozbité formy, vede opětně k její výstav 
bě. Nutno přistoupit k práci přísné kontroly a inteligentního vý 
běru. Vyšlo se z radikální destrukce formy ve futurismu a do 
spělo se k nové formě. Stará tradiční konstruktivní síla anti 
cké půdy stala se opět plodnou. Hovoří tu opět silná tendence 
k přírodě. Tito malíři opouštějí cesty, osvětlené kubismem a 
futurismem, jdou cestou vlašské renesance a primitivů. Jejich 
díla jsou jasná a evidentní. Jejich realismus chce ztělesnit me- 
tafysickou ideu. Hlásají vítězství nad anarchií, návrat k řádu 
a k tradici. Jejich patronem je Pierro della Francesca. Malují 
obrazy, které by futuristé nejraději bombardovali jako zarytý 
passéismus. Po dissoluci formy, jež byla plodem impressionis- 
mu a futuristického terorismu, je zde konstruktivní tendence, 
disciplina, ratio, logika, spirituelnost, jasnost, prostota, pravý 
tvar a ne deformace, plastická a prostorová jistota. Ta 
to rekonstrukce formy je ve shodě se spirituelním ob 
sahem a touhou, prohloubit malířství mysticismem, učinit z něj 
jakýsi metanaturalismus. Hluboká nostalgie a melancholie mo 
derního života mluví z děl těchto osamělců. 
Itálie nadhodila ve futurismu problém dynamického umě 
ní. Valori Plastici hlásají opět malbu statickou. Ne extase, ale 
logika, plasticky hmatatelná věcnost, organisování int-elektuel- 
ních sil, koncentrická energie a přísná tektonika. 
Tof Giorgio de Chirico se svou přísnou perspek 
tivou, výstředními thematy, metafysickým světem forem me 
chanického člověka. Přímá, stručná, geometrická forma, barvy 
tajemné, magické svítivosti. Zprvu maloval záhadné konstruk 
tivní náznaky, cosi jako vzdálený ozvuk inženýrských snů; 
skutečné a viditelné kostry obrazu těžkých, sytých barev. Ale 
později šel do musea, ke nuattrocentu. 
Carlo Carrá, desertér futurismu, je kolorista svrcho 
vané jemnosti i při své šedé paletě. V jeho obrazech cítíme 
jakýsi pocit mysteriesní samoty, nehybnosti. Podává život ma 
nekýnů, někdy dost studeně schematicky, a některé obrazy s 
geometrickými předměty blíží se purismu. 
pracuje rovněž Morandi, Francalancia, Soffici 
a sochař Martini, 
jetem, zejména častými postavami manekýnů, jsou spíše oblé, 
koule a válec, než kubické. Pracují i s perspektivou a vrženým 
stínem a vyznamenávají se asketičností tvárných prostředků. 
I zde je hodně 1 i t e r á r n o s t i. 
ve- 
iiž zabezpečiti. 
darauf beruht die poetische Methode des Jiří Wolker. 
»EUROPÄISCHE NÄCHTE«. 
V nakladatelství 
Berlíně vyšla revue W. Mehringa »Euro- 
z dadaismu, jest jed- 
DIE NEUE BUCHER- 
Je 
V této skupině 
Tvary těchto obrazů, dané su- 
m 
i 
v • v / 
Není sporu, že tento nový verismus, který plodně působil 
i na německé postexjpressionistické umění, je v mnohém ohledu 
správnou korekturou futurismu. Ale přece je jisto, že obro 
da nestane se nikdy návratem do minulosti. A 
proto pravým obrodným elementem vlašské mo 
derny byl a zůstává futurismus. Přestřeloval snad, 
ale nepřestřeloval bez účinku. Dal umění nový smysl a pocit 
skutečnosti: bez naturalismu, ukázal ná civilní krásu. 
Přes všecky své bludy a nezdary, které dnes ostatně, dík me 
todické intervenci konstruktivismu, se likvidují a ujasňují, v 
průbojné době ukázal na obsáhlou lyrickou podívanou světa, 
obsáhlejší než plocha pomalovaného plátna či knížka veršů. 
Byl revoluční, proti každému tradicionalismu, a snažil se vné- 
sti umění, zbavené estétské atmosféry, přímo do života, aby 
bylo zadostiučiněním intelektuelním a duchovým potřebám 
dnešku. Futuristé provolávali slávu modernímu životu a mo 
derní život nezapomene těchto nadšených apoštolů nové krá 
sy. A moderní, kulturní pracovníci dnes netají své sympatie fu 
turismu, třebas že nepřijímají jeho postuláty bez četných vý 
hrad. Neuznáváme vše, co se ještě z ar t ismu, e s t e t i c i s- 
m u a romantismu usadilo ve futurismu jako re- 
siduum neztrávené minulosti, ale vděčíme mo 
dernímu nadšení, které probudilo umění celé 
ho světa. 
AVANT- 
Rozumné jsou politické články. Verše: Weiss- 
K. Teige. 
Musy na Olympiádě 
aneb 
česká literatura ve světle sportu. 
Prvním českým sportovcem byl 
KOMENSKÝ; proslul jako globetrotter labyrintem světa. 
VLASTENSKÁ POESIE 
ve fajfkami začadlé místnosti. 
VRCHLICKÝ jezdil na staromódním bicyklu s velikým předním 
kolem; jezdec sedí a dívá se na ostatní svět s povýšeného sta 
noviska. Občas spadl a byl znovu očišťován a zpět vysazován. 
MACHAR krasojezdec 
BREZINA turista v Alpách při východu slunce. 
THEER a WOJKOWICZ piloti, kteří lítají do nebe poslouchat 
hudbu sfér; Theer už umřel, Wojkowicz ještě ne. 
ŠRÁMEK plavec stojí na skákacím můstku 
mortále 
SOUD. 
v ZAVRELOVI nám rostl nadějný boxer-champion; ale vytý 
kali mu unfair hru. 
SK NEUMANN, HORA, DAV, mužstvo Rudé Hvězdy podej — 
a piš! 
KRITIKA (S. K. PRACOVNÍKU) Staří Páni, ale dosud velmi 
to není sport; nejvýš hra v karty 
a dál ani slova! 
překrásné salto- 
a už leze zmáchaný. ven. Smutná podívaná; jako 
Roč. 1925, č. 1. Wald. George, redaktor 
o nov. uměl. průmyslu ve 
v v ; 
svezi. 
SEIFERT & NEZVAL sehráli bezvadně svůj tennis; dobře 
soudcoval K. TEIGE. 
VOSKOVEC akrobat za hudby plynových vařičů (Indianola!), 
skončil smutně, oběsiv se na semaforu. 
HAUSSMANN, KONRÁD, TRN střílení šípů s jehlami do ži 
vých terčů. Bác ho do nácku! Bác ji do lejtka! 
APOLLON nemohl ani běhat, natož lítat; chtěl zlomit rekord 
v chůzi, ale už ve druhém ročníku padl a zdechl. 
LITERÁRNÍ SKUPINA nestartuje pro srdeční vadu svých členů. 
LACINA. 
gres, Picasso, primitivní kresby a malby. 
V •
	        

Note to user

Dear user,

In response to current developments in the web technology used by the Goobi viewer, the software no longer supports your browser.

Please use one of the following browsers to display this page correctly.

Thank you.