%
1
J
f
r
LA ZONE pamphlet international
DIE ZONE internationales Flugblatt
THE ZONE international pamphlet
LA ZONE rivista internationale
*
Spolupracovnici
Collaborateursdu
Mit rbeiter der
čísla:
Nro:
Jan Bartoš, Willy Baumeister, Ad. Behne, A. Černík. Lilien Gish, F. Halas, Ct Haluza, L Kassak, F., Léger, V. Naxera, V. Santholzer,
M. Sczuka, J. Seifert, K. Schulz, K. Sehwitters, J. Štýrský, K. Teige, B. Václavek, G. Valmier, J. Voskovec.
c
Nr:
Naše generace postoupila ve filosofii, sociologii a umění tak daleko, že nyní může přistoupili k tomu, aby se poku-
Á jako jde v očích
Pathé
sila z dílčích výsledků škol, v rychlém sledu se potírajících, a přes ně dále o syntetické shrnutí sil.
nejvýznamnějších sociologů jen o nové lidské společenství komunismu nebo znovuzřízení starého otroctví, tak stojí i před
representanty umění jen dvě zřejmé a nevyhnutelné možnosti: buď stvořili novou komposici, jež dá výraz celému našemu
novému lidství, nebo klesnout!, když jsme se byli vzdali všech nároků, zpět k »tendenčnímu umění«, dnes často hlásanému,
jež jest jenom krycím jménem pro natěračský naturalism. Pro nás, kteří se cítíme i se svým uměním jakožto lidé žijící v
dnešku, nemůže býti pochybnosti o volbě cesty. Nikdo nemůže jinak než musí, a tak nemůžeme ani my chtíti něco jiného,
Kdo chce něco jiného,
L. Kassák v »Ma.« .
Hle Neptun v skafandru,
slunečník medusy nad sebou nese,
hvězdice pěstí na podmořském tese,
kol pestrá ryb květena pluje,
zelené vlasy dryád zkadeřuje.
i než k čemu jsme určeni: náš sociálními tendencemi naplněný život pokud možno úplně vyjádřiti.
I toho táhne jeho slabost zpět.
Zahradnická výstava v Amsterodámu,
zasněné lásky rozkvetlé v hyacint,
pan zahradník v skleníku objímá dámu,
zelené oči má, opojné nad absynth.
I v smrti dráždí býka mantilou
krve, na níž umírá picador v aréně,
vizte rudou růži, z krásy orvanou,
tak pláčí Španělky za lásky zhrzené.
Noci pod tiárou papežskou
přes moře k břehu pluje albatros,
mlhovin sněžné kadeře se strou,
majákem zmatený nešťastný Leandros.
Vteřinové kosmy ohňostroje v Lunaparku,
básník kupuje kytici své milé,
musou a básníkem vyměněných dárků
té pozornosti roztomilé.
Die Bewegungen müssen nicht unbedingt gleichzeitg er-
ježdžajq zagranice. (Niestety udziaíem polskich artystów jest
to, že rozwój swój i uznanie zawdzicczajq zagranicy. W Pol-
sce miejsca dla nich niema. Tak stalo sie i obecnie z caíym
szeregiem wielkich artystów, cieszqcych sic w Europie slawq
i wplywami: K. Malewicz: powrotowi jego do krajů sprzeciwif
síq departement sztuki i kultury.)
Reszta rozplywajq sic wraz z wyznawcami klasycyz-
mu, sezanizmu i umiarkowanego neo-impressjonizmu w sto-
warzyszeniu »R y t m«.
Po roku 1922 obrazy i rzežby formistów naležq do
R y t m«
folgen.
c
Anschwellungen, Fortissimi der Bewegungen usw. Pau
sen, Geräusche, Tonfolgen, signalartige und totale Beleuch
tung (Lichtkörper) sind in eine spannungserzeugende Zeitfolge
komponiert.
L»
Unterschieden werden z. B. Taktbewegungen, Paralell-
bewegungen, gegensätzliche, exzentrische, und kombinierte
Bewegungen.
Bei einer ersten Art ist der Mechanismus verdeckt; bei
einer zweiten Art ist ein funktionierender Mechanismus selbst
Träger der hervorzubringenden Wirkungen.
Vom farbigen Relief ausgehend entstand ein Mechano
mit einem rückwärtigen Abschluss, eine über zwei senkrecht
stehende Walzen laufende Leinwand, davor sich verschieden
bewegende Körper und Flächen.
Im gewissem Sinn eine Weiterentwicklung ist ein Me
chano vor der Rundplastik ausgehend mit vielseitigen Bewe-
Gr
c
?
rzadkich okazöw na wystawach warszawskich.
przygodne zbiorowisko róžnokierunkowe nadaje tonu w sto-
licy swojemi wystqpieniami (jedyne silne indywidualnosci:
rzezbiarz
•3
klasyk prof. E. Wittig i malarz formista W. Wit-
kowski.)
Ruch formistyczny mimo swych braków i wad dal spo-
leczenstwu dužo nowego: oni pierwsi otwierali oczy publicz-
nošci na problémy czysto formálně w sztuce.
ürzechem ich bylo: brak glcbszego zainteresowania sic
b u d o w a brak p o r z q d k u, umiarkowanie, brak zdecydo-
wanego programu i nadmierna uczuciowošč (byli to wlasciwie
mniej lub wiccej skrajni expressjonisci).
BLOK jest czasopismo awantgardy polskiej w Warsza-
wie. Program BLOKU byl zupelnq nowošciq dla spoleczeň-
stwa polskiego i byl wrccz czemš odmiennem od tego, co
publicznošč nauczyla sic sqdzič o sztuce.
BLOK rzucil hasla: Swiadoma siebie wola i metodyczna
myšlowa, kollektywna praca.
W programie na pierwszym miejscu postawiono: Nie-
rozdzielňošč zagadnieň sztuki i zagadnieň spolecznych.
Opowiedzielišmy sic za skrajna lewica spoleczna.
Juž za czasów wystapieň formistów obecni czlonkowie
BQOKU stali wobec nich w osírej opozycji, zarzucajac im
umiarkowanie. ^
. Scišlejsza jednak organiza ia zawiazala sic dopiero w
Zbrnowerówn^ i_ M.
áninski, fí. Stažewski i inni.
. T. Žarnowerówna podaje
proi kt písma i zakrešla jego pijan. Przystcpuje sic do jego
wykonania. I
O
děťátka v kočárcích vezou maminky,
Korso
na úsměvech výletníků sladce hajá se,
oči černých paní pláčí pro tatínky,
co říci děcku, až po něm zeptá se.
gungen.
r-
Ein _ Mechano in grossen Dimensionen und längerer
Laufdauer wäre das moderne »Schauspiel«; real plastisch dy
namisch, im Gegensatz zum abstrakten Film.
Versuchstypen einfachster Art mit auswechselbaren Be
wegungskörpern und leicht regulierbaren Zeitmaßen sind not
wendig, da zweidimensionale Entwürfe trügen.
£
C
Svatí na náměstí sv. Marka s holuby hrají si,
z tváří svých nikdy jich nezaženou,
vzpomenou sv. Františka z Asisi
a hnízda pokorně drží na ramenou.
%
Trestanci s okovy v Nové Kaledonii,
na pruzích rukávu obrazy z šátku Marie z Magdaly,
vonnými oleji nikdo krev z nohou nesmyje
těm trestancům, již něhu bílých rukou nikdy neznali.
c;
Eine Leinwand läuft über 2 Zy
linder. Die ewegungwird durch
Berührung auf eine Kugel und
2 Zylinder übertragen Die Lein
wand ist mit farbigen Motiven
bemalt, die auf den Körpern in
anderen Larben wiederkehren.
o
■v
Eiffelka, nové proroctví světu:
kámen nezůstane na kameni —
Radiojiskry tu staví se v letu,
r'lrn ~- e 'tí . 17 &
%
V Café de la potonde Fu-Sang šikmýma očima
grisetu Minu na šikmou plochu svádí,
napřed ji šepce a potom ji objímá
a celou noc mají se rádi.
jen železo - beton - sklo.
B
L* 1
3
. dzieki inicfefowje Terez“
m mzyiuczajq Lq. \V CL* -v
Organizuje sic wystawy.
r. 19S
;
Bewegte Scheibe mit aufgesetzter
Glashalbkugel, beleuchte* in ln-
terva'len, Wagebalken, Projek-
tionsfläche, Glocke.
r
Dziš juž sq widoczne
gardy polskiej.
rezultaty pracy mfodej awant-
M. Sczuka.
c
H-
►
>
Merz
:
C
r
Merz ist Weltanschauung. Sein Wesen ist absolute
Unbefangenheit, vollständige Unvoreingenommenheit. Darauf
beruht die Art, im Sinne von Merz zu schaffen, in keinem
Augenblick des Schaffens gibt es für den Künstler Hemmungen,
Vorurteile, in jedem Stadium vor der Vollendung ist das Werk
für den Künstler nur Material für die nächste Stufe der Ge
staltung. Nie ist ein bestimmtes Ziel erstrebt ausser der Kon
sequenz des Gestaltens an sich. Das Material ist bestimmt,
hat Gesetze, hat Vorschriften für den Künstler, das Ziel nicht.
Die Konsequenz beaufsichtigt das Schaffen. Entscheidend bei
Beurteilung der Qualität eines Werkes ist der Grad der er
zielten Konsequenz im Schaffen. Ist der Künstler zu grösserer
Konsequenz fähig, so hat er auch die Pflicht dazu. 1
Unfähigkeit entschuldigt nicht, denn ein Mindestmaä
von Können ist für jeden Künstler notwendig. Nach der inneren
Konsequenz seines Kollegen zu arbeiten heisst Imitation. Imi
tatoren glauben es ebenso gut zu machen, wie das kopierte
Original. Nur fehlt ihnen das, worauf es allein ankommt, das
Schöpfertum, die elemantare Kraft, mit der der originelle
Künstler schafft. Das Publikum fürchtet nichts so sehr, wie
elementare Kraft, die es stets wittert. Denn elementare Kraft
kann die Ruhe des Publikums stören. Elementare Kräfte pflegt
man gefangen zu setzen oder zu vernichten. »Wohltätig ist
des Feuers Kraft, wenn sie der Mensch bezähmt, bewacht,
doch furchtbar wird die Himmelsmiacht, wenn sie der Fessel
sich entrafft, einhertritt auf der eignen Spur, die freie Tochter
der Natur«. Darum wurde Christus gekreuzigt. Galilei gefol
tert. Das Publikum bewertet den Imitator höher als das Ori
ginal, weil es mit feinem Instinkt die Abwesenheit des Elemen
taren erkennt. An der Kraft der Ablehnung, an der Grösse der
Empörung des Publikums erkennt der Künstler Kraft und
Grösse seiner elementaren Kraft. An dem Grade der Zuneigung
eines grossen Publikums zu einem Künstler erkennt der Kluge
den Grad der Imitation in den Werken dieses Künstlers. Der
absolute Imitator, der Kitscher hat die meisten Freunde beim
Publikum, bei seinen Werken fühlt das grosse Publikum sich
so heimlich, so zu Hause, so unter sich, es fühlt sich zufrieden.
Statt des Imitators schlägt es lieber die elementare Kraft tot:
»Kreuzige, kreuzige!« Doch das ist Täuchung, denn es kann
zwar den Künstler, nicht die Kraft tot schlagen. Elementare
Kraft trit nie vereinzelt auf, sie wächst aus der Zeit hier und
da. Schlagt Ihr den einen tot, so leben noch hundert.
Merz ist Konsequenz. Merz bedeutet Beziehungen schaf
fen, am liebsten zwischen allen Dingen der Welt.
Kurt Sehwitters.
Zwei horizontale "Zylinder, Axe
mit peripherischen Stücken, Halb
kugel, Ger.äuschkasten
!
:
v*
L
I
i
L
I
T
A
1
N
G
c
Willy Baumeister.
I
s
>
z
H
\
!%ä
i
u
c
V* * &
ostrov
*?
*
Buffomysterium o třech dějstvích s předehrou a dohrou.
PŘEDEHRA.
(Vnitřek hydroplánu; je tvaru rozevřeného, šikmo nakloněné
ho válce. V pozadí, ve středu, vchod, k němuž vystupuje scho
diště. Nad vchodem svítí zelený elektrický nápis: Nová Atlan
tida. V právo i v levo šikmo zaříznuté dvéře. V předu, v levo,
pohovka, v právo kulatý stůl a kolem něho křesla. V právo,
nedaleko dveří, automatický telegraf. Na stěnách mapy a re
klamní plakáty. U stolu sedí uprostřed Murphy, vedle něho
Lekian a Harburn. Opodál pohovky sedí v křesle Herbert a
Brial. Všichni spí. V tichu je slyšet jen tlumené drnčení mo
toru a chvílemi klepot automatického telegrafu.)
SALV AT (objevuje se ve středu na schodišti) Octli jsme
se nad Libyjskou pouští.
LEKIAN (procitne, zívne a dívá se na hodinky) Za pět
hodin sedmnáct minut přes Atlantický Oceán. Přesně! To není
C
C
c
c
Ruch artystyc^ny w Polsce
C
c
c
1. Zasadniczq cechq sztuki polskiej jest uczuciowošč,
nadmiernie rozwiniqta kosztem zagadnieú czysto formalnych.
2. W Polsce przedwojennej sztuka byla jedynq ostojq
ducha narodowego. Artyšci dawali zjawy dawno minionej
przeszlošci: z upadków i tryumfów robili »ludowošč«
skošč«
pozbawionem samodzielnego bytu paňstwowego.
3. Wielkie odkrycia impressjonistów znalazly swój
chwilowy odgios i w Polsce, lecz szybko ulegly modyfikacji:
albo wyrodzily sic w naturalizm, albo powierzchownie przy-
jgte przeobrazíly sic w poszukiwania nastrojów i sentymentu
polskiego krajobrazu.
Dopiero ostatnie lata przedwojenne i okres samodziel
nego bytu paňstwowego przyniosíy zmiany zasadnieze.
Jednoczesnie w dwuch centr ach kultur alnych Polski w
Krakowie i w Warszawie powstajq grupy modernistów objeté
pózniej wspólnem imieniem »F o r m i š c i«. Formišci krakow-
scy skrajniejsi, chofdujq futuro-expressjonizmowi (Czyjewski,
Chwistek i inni) warszawscy zatrzymujq sic na kubo-express-
jonizmie (Witkowski i inni).
Do roku 1920 formišci rozwijajq žywq dzialalnošč wy-
dawnictwa, odezyty, wystawy itd. sypiq sic jedne po drugich,
nieomal gorqczkowo. Spoleczeňstwo reaguje na to rozmaicie:
wrogo, oboictnie, nieraz przychylnie, lecz powoli hasla moder
nistów wsiqkajq micdzy szersze masy, popularyzujq sie.
Od roku 1921 ruch slabnie. Przychodzq nowe prqdy,
powrót do klasycyzmu. Formišci tracq wplywy i zajeté pía-
cówki. Zaczyna sic masowa dezereja.
Jedni niemogqc zniešč nieprzychylnej atmosféry wy-
C
(
f
»swoj-
podtrzymuj^c poczucie narodowe w spoleczeňstwie,
*
3
C
zlé.
SALVAT: Slétnout k Habeši? Proplout Rudým mořem?
Nebo zamířit do středu Asie?
BRIAL (v polospánku): Herberte? Cože?
SALVAT: Na Sumatru? K Borneu?
HARBURN (vyjeveně): Proč nespíte? Jste snad roz-
C
čilen?
SALVAT: Kam tedy?
LEKIAN (mávne rukou): Salvate! Kamkoli! Jen vysoko
nad zemí! Co nejvýš nad zemí! Dobrou noc, brachu. (Usne.)
SALVAT (odchází): Ke všem čertům! (Chvíli ticho;
levé strany vchází Beauty a usedá na pohovce.)
BRIAL (spatří Beauty): Lady Murphyová!
HERBERT (procitne): Jak? Vy nespíte?
BEAUTY: Co myslíte? Objevíme neznámou zemi?
BRIAL: Bohužel, sotva. Je to vyloučeno.
BEAUTY: Pokládáte to za nemožné?
HERBERT: Přirozeně. Naprosto.
BEAUTY: Domníváte se, že celý svět je už znám?
BRIAL: Nejen to.
HERBERT: Změřen. Prozkoumán. Popsán do poslední
<
z
Mechano (1921)
Das Mechano ist Gestaltung mit Zeit. Als Maschine hat
es keinen praktischen Zweck. Es hat einen realen Zweck als
künstlerische Kraftentfaltung unserer Zeit.
Die Materialien müssen zu den Bewegungen und diese
unter sich abgewogen sein.
