% 
1 
J 
f 
r 
LA ZONE pamphlet international 
DIE ZONE internationales Flugblatt 
THE ZONE international pamphlet 
LA ZONE rivista internationale 
* 
Spolupracovnici 
Collaborateursdu 
Mit rbeiter der 
čísla: 
Nro: 
Jan Bartoš, Willy Baumeister, Ad. Behne, A. Černík. Lilien Gish, F. Halas, Ct Haluza, L Kassak, F., Léger, V. Naxera, V. Santholzer, 
M. Sczuka, J. Seifert, K. Schulz, K. Sehwitters, J. Štýrský, K. Teige, B. Václavek, G. Valmier, J. Voskovec. 
c 
Nr: 
Naše generace postoupila ve filosofii, sociologii a umění tak daleko, že nyní může přistoupili k tomu, aby se poku- 
Á jako jde v očích 
Pathé 
sila z dílčích výsledků škol, v rychlém sledu se potírajících, a přes ně dále o syntetické shrnutí sil. 
nejvýznamnějších sociologů jen o nové lidské společenství komunismu nebo znovuzřízení starého otroctví, tak stojí i před 
representanty umění jen dvě zřejmé a nevyhnutelné možnosti: buď stvořili novou komposici, jež dá výraz celému našemu 
novému lidství, nebo klesnout!, když jsme se byli vzdali všech nároků, zpět k »tendenčnímu umění«, dnes často hlásanému, 
jež jest jenom krycím jménem pro natěračský naturalism. Pro nás, kteří se cítíme i se svým uměním jakožto lidé žijící v 
dnešku, nemůže býti pochybnosti o volbě cesty. Nikdo nemůže jinak než musí, a tak nemůžeme ani my chtíti něco jiného, 
Kdo chce něco jiného, 
L. Kassák v »Ma.« . 
Hle Neptun v skafandru, 
slunečník medusy nad sebou nese, 
hvězdice pěstí na podmořském tese, 
kol pestrá ryb květena pluje, 
zelené vlasy dryád zkadeřuje. 
i než k čemu jsme určeni: náš sociálními tendencemi naplněný život pokud možno úplně vyjádřiti. 
I toho táhne jeho slabost zpět. 
Zahradnická výstava v Amsterodámu, 
zasněné lásky rozkvetlé v hyacint, 
pan zahradník v skleníku objímá dámu, 
zelené oči má, opojné nad absynth. 
I v smrti dráždí býka mantilou 
krve, na níž umírá picador v aréně, 
vizte rudou růži, z krásy orvanou, 
tak pláčí Španělky za lásky zhrzené. 
Noci pod tiárou papežskou 
přes moře k břehu pluje albatros, 
mlhovin sněžné kadeře se strou, 
majákem zmatený nešťastný Leandros. 
Vteřinové kosmy ohňostroje v Lunaparku, 
básník kupuje kytici své milé, 
musou a básníkem vyměněných dárků 
té pozornosti roztomilé. 
Die Bewegungen müssen nicht unbedingt gleichzeitg er- 
ježdžajq zagranice. (Niestety udziaíem polskich artystów jest 
to, že rozwój swój i uznanie zawdzicczajq zagranicy. W Pol- 
sce miejsca dla nich niema. Tak stalo sie i obecnie z caíym 
szeregiem wielkich artystów, cieszqcych sic w Europie slawq 
i wplywami: K. Malewicz: powrotowi jego do krajů sprzeciwif 
síq departement sztuki i kultury.) 
Reszta rozplywajq sic wraz z wyznawcami klasycyz- 
mu, sezanizmu i umiarkowanego neo-impressjonizmu w sto- 
warzyszeniu »R y t m«. 
Po roku 1922 obrazy i rzežby formistów naležq do 
R y t m« 
folgen. 
c 
Anschwellungen, Fortissimi der Bewegungen usw. Pau 
sen, Geräusche, Tonfolgen, signalartige und totale Beleuch 
tung (Lichtkörper) sind in eine spannungserzeugende Zeitfolge 
komponiert. 
L» 
Unterschieden werden z. B. Taktbewegungen, Paralell- 
bewegungen, gegensätzliche, exzentrische, und kombinierte 
Bewegungen. 
Bei einer ersten Art ist der Mechanismus verdeckt; bei 
einer zweiten Art ist ein funktionierender Mechanismus selbst 
Träger der hervorzubringenden Wirkungen. 
Vom farbigen Relief ausgehend entstand ein Mechano 
mit einem rückwärtigen Abschluss, eine über zwei senkrecht 
stehende Walzen laufende Leinwand, davor sich verschieden 
bewegende Körper und Flächen. 
Im gewissem Sinn eine Weiterentwicklung ist ein Me 
chano vor der Rundplastik ausgehend mit vielseitigen Bewe- 
Gr 
c 
? 
rzadkich okazöw na wystawach warszawskich. 
przygodne zbiorowisko róžnokierunkowe nadaje tonu w sto- 
licy swojemi wystqpieniami (jedyne silne indywidualnosci: 
rzezbiarz 
•3 
klasyk prof. E. Wittig i malarz formista W. Wit- 
kowski.) 
Ruch formistyczny mimo swych braków i wad dal spo- 
leczenstwu dužo nowego: oni pierwsi otwierali oczy publicz- 
nošci na problémy czysto formálně w sztuce. 
ürzechem ich bylo: brak glcbszego zainteresowania sic 
b u d o w a brak p o r z q d k u, umiarkowanie, brak zdecydo- 
wanego programu i nadmierna uczuciowošč (byli to wlasciwie 
mniej lub wiccej skrajni expressjonisci). 
BLOK jest czasopismo awantgardy polskiej w Warsza- 
wie. Program BLOKU byl zupelnq nowošciq dla spoleczeň- 
stwa polskiego i byl wrccz czemš odmiennem od tego, co 
publicznošč nauczyla sic sqdzič o sztuce. 
BLOK rzucil hasla: Swiadoma siebie wola i metodyczna 
myšlowa, kollektywna praca. 
W programie na pierwszym miejscu postawiono: Nie- 
rozdzielňošč zagadnieň sztuki i zagadnieň spolecznych. 
Opowiedzielišmy sic za skrajna lewica spoleczna. 
Juž za czasów wystapieň formistów obecni czlonkowie 
BQOKU stali wobec nich w osírej opozycji, zarzucajac im 
umiarkowanie. ^ 
. Scišlejsza jednak organiza ia zawiazala sic dopiero w 
Zbrnowerówn^ i_ M. 
áninski, fí. Stažewski i inni. 
. T. Žarnowerówna podaje 
proi kt písma i zakrešla jego pijan. Przystcpuje sic do jego 
wykonania. I 
O 
děťátka v kočárcích vezou maminky, 
Korso 
na úsměvech výletníků sladce hajá se, 
oči černých paní pláčí pro tatínky, 
co říci děcku, až po něm zeptá se. 
gungen. 
r- 
Ein _ Mechano in grossen Dimensionen und längerer 
Laufdauer wäre das moderne »Schauspiel«; real plastisch dy 
namisch, im Gegensatz zum abstrakten Film. 
Versuchstypen einfachster Art mit auswechselbaren Be 
wegungskörpern und leicht regulierbaren Zeitmaßen sind not 
wendig, da zweidimensionale Entwürfe trügen. 
£ 
C 
Svatí na náměstí sv. Marka s holuby hrají si, 
z tváří svých nikdy jich nezaženou, 
vzpomenou sv. Františka z Asisi 
a hnízda pokorně drží na ramenou. 
% 
Trestanci s okovy v Nové Kaledonii, 
na pruzích rukávu obrazy z šátku Marie z Magdaly, 
vonnými oleji nikdo krev z nohou nesmyje 
těm trestancům, již něhu bílých rukou nikdy neznali. 
c; 
Eine Leinwand läuft über 2 Zy 
linder. Die ewegungwird durch 
Berührung auf eine Kugel und 
2 Zylinder übertragen Die Lein 
wand ist mit farbigen Motiven 
bemalt, die auf den Körpern in 
anderen Larben wiederkehren. 
o 
■v 
Eiffelka, nové proroctví světu: 
kámen nezůstane na kameni — 
Radiojiskry tu staví se v letu, 
r'lrn ~- e 'tí . 17 & 
% 
V Café de la potonde Fu-Sang šikmýma očima 
grisetu Minu na šikmou plochu svádí, 
napřed ji šepce a potom ji objímá 
a celou noc mají se rádi. 
jen železo - beton - sklo. 
B 
L* 1 
3 
. dzieki inicfefowje Terez“ 
m mzyiuczajq Lq. \V CL* -v 
Organizuje sic wystawy. 
r. 19S 
; 
Bewegte Scheibe mit aufgesetzter 
Glashalbkugel, beleuchte* in ln- 
terva'len, Wagebalken, Projek- 
tionsfläche, Glocke. 
r 
Dziš juž sq widoczne 
gardy polskiej. 
rezultaty pracy mfodej awant- 
M. Sczuka. 
c 
H- 
► 
> 
Merz 
: 
C 
r 
Merz ist Weltanschauung. Sein Wesen ist absolute 
Unbefangenheit, vollständige Unvoreingenommenheit. Darauf 
beruht die Art, im Sinne von Merz zu schaffen, in keinem 
Augenblick des Schaffens gibt es für den Künstler Hemmungen, 
Vorurteile, in jedem Stadium vor der Vollendung ist das Werk 
für den Künstler nur Material für die nächste Stufe der Ge 
staltung. Nie ist ein bestimmtes Ziel erstrebt ausser der Kon 
sequenz des Gestaltens an sich. Das Material ist bestimmt, 
hat Gesetze, hat Vorschriften für den Künstler, das Ziel nicht. 
Die Konsequenz beaufsichtigt das Schaffen. Entscheidend bei 
Beurteilung der Qualität eines Werkes ist der Grad der er 
zielten Konsequenz im Schaffen. Ist der Künstler zu grösserer 
Konsequenz fähig, so hat er auch die Pflicht dazu. 1 
Unfähigkeit entschuldigt nicht, denn ein Mindestmaä 
von Können ist für jeden Künstler notwendig. Nach der inneren 
Konsequenz seines Kollegen zu arbeiten heisst Imitation. Imi 
tatoren glauben es ebenso gut zu machen, wie das kopierte 
Original. Nur fehlt ihnen das, worauf es allein ankommt, das 
Schöpfertum, die elemantare Kraft, mit der der originelle 
Künstler schafft. Das Publikum fürchtet nichts so sehr, wie 
elementare Kraft, die es stets wittert. Denn elementare Kraft 
kann die Ruhe des Publikums stören. Elementare Kräfte pflegt 
man gefangen zu setzen oder zu vernichten. »Wohltätig ist 
des Feuers Kraft, wenn sie der Mensch bezähmt, bewacht, 
doch furchtbar wird die Himmelsmiacht, wenn sie der Fessel 
sich entrafft, einhertritt auf der eignen Spur, die freie Tochter 
der Natur«. Darum wurde Christus gekreuzigt. Galilei gefol 
tert. Das Publikum bewertet den Imitator höher als das Ori 
ginal, weil es mit feinem Instinkt die Abwesenheit des Elemen 
taren erkennt. An der Kraft der Ablehnung, an der Grösse der 
Empörung des Publikums erkennt der Künstler Kraft und 
Grösse seiner elementaren Kraft. An dem Grade der Zuneigung 
eines grossen Publikums zu einem Künstler erkennt der Kluge 
den Grad der Imitation in den Werken dieses Künstlers. Der 
absolute Imitator, der Kitscher hat die meisten Freunde beim 
Publikum, bei seinen Werken fühlt das grosse Publikum sich 
so heimlich, so zu Hause, so unter sich, es fühlt sich zufrieden. 
Statt des Imitators schlägt es lieber die elementare Kraft tot: 
»Kreuzige, kreuzige!« Doch das ist Täuchung, denn es kann 
zwar den Künstler, nicht die Kraft tot schlagen. Elementare 
Kraft trit nie vereinzelt auf, sie wächst aus der Zeit hier und 
da. Schlagt Ihr den einen tot, so leben noch hundert. 
Merz ist Konsequenz. Merz bedeutet Beziehungen schaf 
fen, am liebsten zwischen allen Dingen der Welt. 
Kurt Sehwitters. 
Zwei horizontale "Zylinder, Axe 
mit peripherischen Stücken, Halb 
kugel, Ger.äuschkasten 
! 
: 
v* 
L 
I 
i 
L 
I 
T 
A 
1 
N 
G 
c 
Willy Baumeister. 
I 
s 
> 
z 
H 
\ 
!%ä 
i 
u 
c 
V* * & 
ostrov 
*? 
* 
Buffomysterium o třech dějstvích s předehrou a dohrou. 
PŘEDEHRA. 
(Vnitřek hydroplánu; je tvaru rozevřeného, šikmo nakloněné 
ho válce. V pozadí, ve středu, vchod, k němuž vystupuje scho 
diště. Nad vchodem svítí zelený elektrický nápis: Nová Atlan 
tida. V právo i v levo šikmo zaříznuté dvéře. V předu, v levo, 
pohovka, v právo kulatý stůl a kolem něho křesla. V právo, 
nedaleko dveří, automatický telegraf. Na stěnách mapy a re 
klamní plakáty. U stolu sedí uprostřed Murphy, vedle něho 
Lekian a Harburn. Opodál pohovky sedí v křesle Herbert a 
Brial. Všichni spí. V tichu je slyšet jen tlumené drnčení mo 
toru a chvílemi klepot automatického telegrafu.) 
SALV AT (objevuje se ve středu na schodišti) Octli jsme 
se nad Libyjskou pouští. 
LEKIAN (procitne, zívne a dívá se na hodinky) Za pět 
hodin sedmnáct minut přes Atlantický Oceán. Přesně! To není 
C 
C 
c 
c 
Ruch artystyc^ny w Polsce 
C 
c 
c 
1. Zasadniczq cechq sztuki polskiej jest uczuciowošč, 
nadmiernie rozwiniqta kosztem zagadnieú czysto formalnych. 
2. W Polsce przedwojennej sztuka byla jedynq ostojq 
ducha narodowego. Artyšci dawali zjawy dawno minionej 
przeszlošci: z upadków i tryumfów robili »ludowošč« 
skošč« 
pozbawionem samodzielnego bytu paňstwowego. 
3. Wielkie odkrycia impressjonistów znalazly swój 
chwilowy odgios i w Polsce, lecz szybko ulegly modyfikacji: 
albo wyrodzily sic w naturalizm, albo powierzchownie przy- 
jgte przeobrazíly sic w poszukiwania nastrojów i sentymentu 
polskiego krajobrazu. 
Dopiero ostatnie lata przedwojenne i okres samodziel 
nego bytu paňstwowego przyniosíy zmiany zasadnieze. 
Jednoczesnie w dwuch centr ach kultur alnych Polski w 
Krakowie i w Warszawie powstajq grupy modernistów objeté 
pózniej wspólnem imieniem »F o r m i š c i«. Formišci krakow- 
scy skrajniejsi, chofdujq futuro-expressjonizmowi (Czyjewski, 
Chwistek i inni) warszawscy zatrzymujq sic na kubo-express- 
jonizmie (Witkowski i inni). 
Do roku 1920 formišci rozwijajq žywq dzialalnošč wy- 
dawnictwa, odezyty, wystawy itd. sypiq sic jedne po drugich, 
nieomal gorqczkowo. Spoleczeňstwo reaguje na to rozmaicie: 
wrogo, oboictnie, nieraz przychylnie, lecz powoli hasla moder 
nistów wsiqkajq micdzy szersze masy, popularyzujq sie. 
Od roku 1921 ruch slabnie. Przychodzq nowe prqdy, 
powrót do klasycyzmu. Formišci tracq wplywy i zajeté pía- 
cówki. Zaczyna sic masowa dezereja. 
Jedni niemogqc zniešč nieprzychylnej atmosféry wy- 
C 
( 
f 
»swoj- 
podtrzymuj^c poczucie narodowe w spoleczeňstwie, 
* 
3 
C 
zlé. 
SALVAT: Slétnout k Habeši? Proplout Rudým mořem? 
Nebo zamířit do středu Asie? 
BRIAL (v polospánku): Herberte? Cože? 
SALVAT: Na Sumatru? K Borneu? 
HARBURN (vyjeveně): Proč nespíte? Jste snad roz- 
C 
čilen? 
SALVAT: Kam tedy? 
LEKIAN (mávne rukou): Salvate! Kamkoli! Jen vysoko 
nad zemí! Co nejvýš nad zemí! Dobrou noc, brachu. (Usne.) 
SALVAT (odchází): Ke všem čertům! (Chvíli ticho; 
levé strany vchází Beauty a usedá na pohovce.) 
BRIAL (spatří Beauty): Lady Murphyová! 
HERBERT (procitne): Jak? Vy nespíte? 
BEAUTY: Co myslíte? Objevíme neznámou zemi? 
BRIAL: Bohužel, sotva. Je to vyloučeno. 
BEAUTY: Pokládáte to za nemožné? 
HERBERT: Přirozeně. Naprosto. 
BEAUTY: Domníváte se, že celý svět je už znám? 
BRIAL: Nejen to. 
HERBERT: Změřen. Prozkoumán. Popsán do poslední 
< 
z 
Mechano (1921) 
Das Mechano ist Gestaltung mit Zeit. Als Maschine hat 
es keinen praktischen Zweck. Es hat einen realen Zweck als 
künstlerische Kraftentfaltung unserer Zeit. 
Die Materialien müssen zu den Bewegungen und diese 
unter sich abgewogen sein.
	        

Note to user

Dear user,

In response to current developments in the web technology used by the Goobi viewer, the software no longer supports your browser.

Please use one of the following browsers to display this page correctly.

Thank you.