HERBERT (padne k zemi): Jste na omylu! "Není to 
možné. — • 
LEKIAN: Můj Bože! Vysvětlete mi! 
BEAUTY (odchází): Snad nyní přece přijdete k rozumu. 
HARBÜRN (objeví se na schodišti a padne k zemi): 
Neštěstí! 
BRIAL: Pomoc! , - 
LEKIAN (vrávoravě pobíhá): Katastrofa!“(Světlo 
zhasne.) : 
BRIAL (křičí): Konec) 
MURPHY (dupe): Hanebnost! f 
LEKIAN: Harburne! Ďáble! Pustíš mne! 
BRIAL: Pomóc! Já nechci umřít! 
HERBERT: Proklatče! po je mi po tobě?! 
MURPHY: Jen když já se .zachráním! 
HARBURN: Pomóc! Neopouštějte mne! 
HERBERT: Padáme k zemi! Kam? 
HLAS MEGAFONU: 17° 39’ severní šířky, 176° 55’ vý 
chodní délky. Přibližně. Tichý oceán. Jihozápadně Honolulu, 
severně souostroví Marshallova. 
MURPHY (křičí): Spas se kdo můžeš! 
§ (Ozve se prudký pád.) 
(Opona spadne.) 
Jan Bartos. 
Matematika - složka 
moderní krásy. 
Nikdo se nebude příti, že vyšší , matematika hraje 
důležitou roli při návrhu dlouhého osobního vozu ex 
presu, sugestivního komínu americké lokomotivy neb 
tvaru okna dopravního aeroplánu. Ale duch matema 
tický, nakloněný k primitivismu linií, jest i strážcem před 
zaběhnutím v stupidní dekorativnost. Nemohu pochopit, 
že člověk zvyklý matematicky my sliti sankcionoval by 
monstrosnost pochybnými dekorativními prvky napě 
chovaných facad starších činžáků a většiny t. zv. mo 
numentálních staveb velkoměst právě tak jako přímo 
ohlupující tvary většiny produktů uměleckého průmyslu 
dneška. Karoserie moderních automobilů, rámy silných 
motocyklů a tovární budovy A. E. G. v berlínské Volta- 
Strasse plánovala ruka ukázněná ekonomicko-matema- 
tickým mozkem, v němž nebylo místa pro barokní ná 
pady. 
Haldy zbytečných zlatých cetek za Výklady dnešních 
joaillerif, stohy bibelotů v t. zv. obchodech s uměleckými 
předměty jsou vytvářeny bez ladu a skladu, z jakéhosi úpad- 
kového a dravého pudu po dekor ätivnosti, chtějící se zavdě- 
čiti stůj co stůj laksnímu vkusu měšťácké třídy. Teleologie 
moderní krásy konstruktivní, řízená matematickou logikou, 
nepůsobila dosud na tvůrce ani koupěchtivé těphto nesmyslů 
tolik, aby způsobila již dnes restrinkci těchto idiotských ký- 
. čů. London praví světové buržoasii, že většina předmětů v 
jich bibeloty nákladně přecpaných bytech jest jen na uchy- 
cování prachu. 
Matematické linie sesquiplánu Nieuport-Delage, (řízené-' 
Jio člověkem-bohem Sadi Lecointem) na fotografii, zavěšené 
na holé stěně příbytku moderního individua bez předsudků, 
představují cosi vitálně suvereníhp falešné mystice originálů 
•^serfosiiícte »fiiistrů','*' visících -v^záš-t^íHměštágkýcir^árdBu. " 
Nezadržitelně předstihla doba E. A. Póeho, jenž 
v »Essayich« bez pochopem odsuzoval »pravoúhlé 
ohyzdnosti« rodících se technických výplodů matemati 
ckých konstruktivismů, usnadňujících kollektivní šoíižití 
lidských mass. 
Lidský výrobek, spočívající na čistě matematické 
basi, jest vždy krásný. Již starý Zola v »Práci« pochva 
luje si »krásu logických pák a konstrukcí«, vzfiiklých za 
pomoci přesně matematických plánů. — Krása parabo 
lického reflektoru na automobilu vznikla z matemati 
ckých pouček: 
: 1. Úhel tečny paraboly s průvodičem = úhlu tečny 
s osou paraboly. 
2. Úhel odrazu světla = úhlu jeho dopadu,, při čemž 
odražený paprsek setrvává v rovině dopadu. 
Příhradové konstrukce železných mostů, jeřábů, 
antén a hangarů vyřešeny byly cestou matematickou a 
každý žasne nad imponující nádherou harmonie jich di 
mensí. Williamsburgský most v New-Yorku, Mamutí je 
řáb v Liverpoolu, 16 stožárů nauenské radiostanice. Lod 
ní tělesa, obrysy křídel vrtulí, výztuhy křídel Jétadel, 
motorová lože, teleskopy, aerorychloměry B|' všé vzniklo 
za vydatné pomoci matematických vzorců. 
Matematika, zvláště vyšší, jest pro vznikání mo 
derní technické krásy důležitější, než aby se mohla na 
zvat jen chytráckou tautologií. Matematický podklad 
moderních konstruktivismů přispívá současně k důvěře 
v naše moderní chápání krásy axiomy matematické 
jsou praksí utvrzené, přetrvaly a přetrvají revoluce 
všech dob a pokolení. Budoucnost dá jim ještě mnohem 
víee še rozvinouti a zaujmouti-tak nepostrádatelné mí 
sto při budování hmotných součástí dokonalého kollek- 
tivního systému příštího lidstva. 
Matematika sama o sobě jest však disciplinou obo 
hacenou estetikou svých značek a prostředků, strhuje 
mluvou vzorců, unáší počtáře kadéncemi svých neko 
nečných rozvojů právě' tak, jak dovede-unésti melodie 
»Electric-girl«. Rozvoj matematiky předcházel věku 
elektřiny a létadel. 
Symbolika dnešní matematiky jest též něco, čím 
estetický náš cit jest úplně spokojen. Pohlédněmež na 
Öbr. 1. 
4 ig vp = o 
IV 
+ n / pro n—► 00 = e 
Obr; 2. 
ďs . ds , 2 n 
dť + 9 dt + 1)5 = 0 
obrázek 1., kdež jsou nakresleny znaky: křivkový inte 
grál, odmocnítko, věta Lapláceova, definice irracionál- 
ného čísla e. Jedině vektorová analyse svým gotickým 
písmem stalá se místy neladnou— avšak zároveň ustá 
lila postupem svého vývoje množství lapidárních sym 
bolů nových, netušené esteticky působivých a velmi pro 
stých. Značka v (nabla, átled) ve větě Laplaceově. 
■ Jest v tom něco filmově strhujícího, když několika 
přesně logickými seskupeními písmen a symbolů lineár 
ně kladených vedle sebe, možno diferenciální rovnicí po 
stihnout všechny fáze, specielnosti a kvality pohybu kmi- 
távého jakéhokoliv tělesa. Diferenciální rovnice tlume 
ného kmitavého pohybu (na př. pružné péro!) jest na 
obr. 2. V ní a i b značí konstantní veličiny věčně pro 
rovnici neproměnné a systém charakterisující. Tauto 
logie na obr. 2. popisuje zidealisovaně kmitání každé ro 
zechvěle suché větvičky lesních stromů. 
V diferenciálních rovnicích stýká se v několika 
symbolech implicitní věčnost právě tak, jako okamžiky 
nekonečně krátké. Diferenciální rovnice značí jeden 
obrázek z nekonečně dlouhého filmového, kotouče, jímž 
jest její integrál. Běh filmového kotouče lzé u moder 
ních kinoprojektorů Pathé-Fréres zarazit a fixovat je 
den obrázek. Ten nám popisuje děj v tom kterém oka-, 
mžiku — právě tak jako diferenciální rovnice fysikální 
úkaz v. tom kterém okamžiku plynoucího času. Integrály 
diferenciálních rovnic jsou autentickými filmovými ko 
touči přírodních úkazů a dynamické souhry ve hmotě. 
V úžasně matematickém mozku Laplaceově zrodila se 
utopistická myšlenka: veškeré světové dění v matema 
ticky pokročilé budoucnosti bude vyjádřeno v diferen 
ciálních rovnicích. Zmatematisování sociologie. 
Internacionální ráz matematického bádání a jeho vý 
sledků . jest také to, co přispělo k internacionálnímu chápání 
moderní krásy konstruktivní. Matematické řešení nějakého 
praktického problému jest identické pro všechny národnosti a" 
přispívá k vítězství konstruktivní estetiky, založené na basi 
přísně matematické, na celé zeměkouli. 
Vilém San t h o l z e r. : 
Nostalgie. 
Kapesníku, jenž slzy .naše stíráš, 
buď plachou NEW-YORK HERALDU, 
shasni, íněsíci náš fialový, 
obloukovko nad Západním nádražím, 
^'a oci naše zaplaňte 
v svítilnách WHITE 1 STAR parolOdí. 
3 oči 
ZELENÉ RUDÉ 
A, 
RIGHT 
• čili 
vše v pořádku, je volné moře.' 
Boží oko 
nad radiovou anténou^ 
a pod ním kapitán, 
nejvyšší pán na palubě hned po Hospodinu, 
ó mořská nemoci 
ó špičko stožáru, jež tančíš 
kolem Zenitu 
v mezipalubí máme troje rudé rty 
z Marseille 
BAR DE L’UNIVERS 1 
ó mořská nemoci 
.. hořký kolotoči Cardanova závěsu 
vždyť možno na palubě i svatbu slavit 
kormidelník nám daruje 
mosazný kompas 
Připíchněte mi Polárku na prsa ma cberie 
ó mořská nemoci 
tys jediné co moři neukradli básníci 
SOS SOS 
L 
Shasněťe, oči naše 
pod klobouky střední Evropy. 
Pozveme si všechny Jazz-Bandy New-Yorku 
do svých uší 
a usedněme k 
edové 
L 
imonádě 
v CAFÉ JULES FERRY — TUNIS 
GLACES.. 
l, 25 f 
Nabodněme svá srdce 
na cípy mohámedánského půlměsíce 
: a do. Karthaga odjeďme tramvají. 
HaróldeTĚloýde, 
půjč nám svoje brýle 
s nimiž slézáš 
NA VŠEOBECNOU ŽÁDOST PRODLOUŽENO! 
-Bolton’s Building 
SAFETY LAST! 
Bez závrati' chcem’ Vidět 
■ se točit zeměkouli. 
Kosmický větre tibetských plání, 
.vzdechy zamilovaných pěti světadílů, 
passáty, mistraly, samumy, 
orkány bezhvězdných nöci 
nad korálovými útesy, 
odfoukněte průvany našich plesnivých bytů, 
zaduste naše evropské plíce! 
Probodni nás, reflektore majáku 
na MYSU DOBRÉ NADĚJE 
Zlomiti všechny rekordy 4 
Oběsí ti se na semaforu 
Jiří Voskovec. 
Bilder. 
Im 19. Jahrhundert- ist mit dem Untergang der religiö 
sen Kunst und durch den Einfluß der Stiluneinheitlichkeit der 
bildenden Künste die Freskomalerei; - ausgestorben. Zugleich 
enthob dieses Jahrhundert, das die Mutter unserer techni 
schen Zivilisation ist, die Malerei der anekdotischen, erzählen 
den, repräsentativen und ideologischen Funktionen, indem es 
bei genauer Arbeitsteilung diese Funkeionen änderen Gebie 
ten zugewiesen hatte. Die Malerei, deren Domäne sich auf 
das Tafelbild beschränkt hat, hatte weiterhin keine andere 
Aufgabe* als zuř autonomer! bildenden Manifestation, zur 
reinen Formpoesie zu werden. Der photographische Apparat 
hob den alten Gesellschaftsverträg zwischen . Malerei, 
und Wirklichkeit auf. Im Kubismus sind’wir Zeugen eines neuen 
Verhältnisses zwischen der Malerei und der Realität gewe 
sen. Die Abstraktion, die Geometrisation schreitet fort und 
erreicht den Höhepunkt. Die Wirklichkeit, die den Ausgang 
gebildet hatte, dann deformiert und schließlich in eine Summe 
autonomer, primärer, geometrischer - Formen und bedeutungs 
voller Farben umgebildet -wurde/-aus deren Harmonie eine 
starke optische Poesie sich ergießt, wird,zu einer neuen und 
künstlichen Wirklichkeit, zum Artefakt, das Lissitzky Proun 
heißt. : 
Gegenstandslose Kompositionen, die die reinen Formen 
und ihre gegenseitigen Beziehungen studieren: der russische 
Suprematismus und der holländische Neoplastizismus. Das 
Ende des Romantismus, der Endpunkt des Abstraktivismus 
und der analytischen Substraktion. Wichtige Laboratoriums == 
und Atelierarbeit der experimentalen Methode, gesunde Des 
infektion. Es wurde in diesen Versuchen der Grund der bil 
denden Kunst gesucht, die Suprematisten und die Dadaisten 
gelangten zu dem Nullpunkt. Nichts, Fläche, Form, Farbe: der 
beste Anfang. 
Aber diesen gegenstandslosen Kompositionen, die jede 
Beziehung zu der Wirklichkeit, nicht nur der optischen, son 
dern auch der Wirklichkeit des Lebens verloren haben, droht 
die Gefahr, daß sie zur Dekoration werden, zwar zu einer 
nicht ornamentalen, sondern monumentalen, aber doch zu einer 
Dekoration, die die moderne Architektur und überhaupt der mo 
derne Geist ablehnt, Doesburg und Mondriaň streben wirk 
lich nach architektonischer Malerei von einer kalten und erha 
benen, spirituellen Monumentalität. Die Freskomalerei ist aus 
geschlossen. Es ist nicht ausgeschlossen den Raum durch die 
Farbe zu organisieren. Der Raum kann kein Problem des Bil 
des sein, sondern er ist ein architektonisches Problem. Lissitz- 
ki konzipiert ir. etamechanische Konstruktionen und Proun — 
Räume, Malewiissh liquidiert die Malerei. RodéchenkifigM^gpgii 
konstruktiven Arbeit über. —c Photomoiitage-Bilder 
Citroen, iRodschenko, Kozincowa;. 
In Frankreich wird vom Kulminationspunkt der’Abstrak 
tion ab der entgegengesetzte Weg eingeschlagen, der Weg 
der Konkretfsation. Cézanne hat aus. einer Flasche einen Zy 
linder gemacht, damit die Flasche, deformiert und geometri- 
siert, der Komposition des Bildeš genugtue. Juan Gris macht 
aus einem durch die Konstitution des Bildes gegebenen Zylin 
der eine Flasche, um den Kontakt mit der Realität zu bekom 
men.. Ozeufant und Jeanneret setzen Bilder aus den Föfmen 
der Standartgegenstände zusammen, die sich gegenseitig er 
gänzen und auswägen, Fernand Léger übernimmt die Formen 
und die Ordnung der Maschine. Die geometrische: Komposition 
des Bildes wird hie und da durch Berührung der rohen Reali 
tät des Lebens belebt.' induktive Methode. Poesie des Signal 
elements, der Chiffre,, des Minimums. \ 4 T 
Nachdem wir den Weg Vom f Kubismus, in dem die 
moderne Form und das moderne Empfinden für das reine, von 
der Literatur befreite Bildnertum geboren ist, bis zum Neo 
kubismus, Suprematismus und Neoplastizismus zurückgelegt 
haben, und da wir zugleich Altersgenossen der maschi 
nellen Zeit des -elektrischen Jahrhunderts sind, das J uns 
neue, das modern geschulte Auge bezaubernde Formen 
und unzählige, unsere Sensibilität intensiv affizierende Sensa 
tionen darbot, da wir Zeitgenossen der modernen, die Grenzen 
der sogenannten Kunst breit überschreitenden Schönheit sind, 
— fühlen wir, daß uns das Tafelbild in den Grenzen"'seiner 
Konvention, noch so revolutionär umgeändert, nicht mehr zu 
frieden stellt. 
■ * 
Unseren Bilderdurst und das-,Bedürfnis des bildnerischen 
Genießens stillen die Bildermagazinen, besonders die anglo- 
amerikamschen; die Häfen mit den Masten, das Automobil 
rennen, die Biomechanik des Footballs und Bilderprospekte 
aller fünf Erdteile. Durch diese Reporteraufnahmen gelangt 
die Kunst des Photographierens zu einer Breite und Größe, 
die sonst die Historiker nur den . alten Meistern zuerkennen. 
Das Plakat ist das moderne und effemäre Fresko* ; eine 
großartige Agitatiönskunst. Es besitzt; Intensität und Ex 
tensität, wie sie seiner Zeit würdig sind, das moderne Pathos* 
eine exakte Rafiniertheit, Verständlichkeit und synoptische 
Deutlichkeit. Medranos Plakate. sind Gedichte der Pariser 
Straßen. Bei den Kubisten waren Buchstaben in den Bildern 
eine Dekoration, hier sind sie Worte im vollen Sinne des Wor 
tes, nicht gesprochene, sondern gelesene (optische) Worte. 
Der Impressionismus bemächtigte sich des Lichtes und der 
Futurismus der Bewegung keineswegs in dem Mäße, wie es 
der Lichtreklame und der Kinematographie gelang. Die japa 
nische Flagge, ein rotqr Diskus inmitten eines weißen, recht 
eckigen Feldes, ist. eine moderne Komposition von höchster 
Harmonie. Die reinste gegenstandslose Malerei, eine höchst 
logische Folge des Kubismus. Sie hat vollen Kontakt mit der 
Realität des Lebens und ist kein naturalistischer Abdruck. Am 
Maste eines Schiffes bedeutet sie Japan, interne Kunstaustel- 
lung übertragen und an der Mauer in einem Rahmen aufge 
hängt, würde sie trotz ihrer vollkommenen Komposition Un 
sinn werden. Sie ist eine allzu eigenartige Wirklichkeit, als 
daß man sie für Kunstgewerbe halten könnte. Dasselbe gilt von 
Semaforen und internationalen Verkehrszeichen: 
, In diesen Tatsachen des bildnerischen Gestaltehs fin 
det die Zéit ihren Ausdruck viel besser als in den Experimen 
ten . děr Kunstmaler. Sie sind optische S p r. a c h e, Z e i c h e n. 
Heute gibt es nicht nur die gesprochene und die Schriftspra 
che: es v existiert eine Flaggejtispraphe, das Morse-Alphabet, 
Kürzungen, journalistischer Jargon.
	        
Waiting...

Note to user

Dear user,

In response to current developments in the web technology used by the Goobi viewer, the software no longer supports your browser.

Please use one of the following browsers to display this page correctly.

Thank you.