HERBERT (padne k zemi): Jste na omylu! "Není to
možné. — •
LEKIAN: Můj Bože! Vysvětlete mi!
BEAUTY (odchází): Snad nyní přece přijdete k rozumu.
HARBÜRN (objeví se na schodišti a padne k zemi):
Neštěstí!
BRIAL: Pomoc! , -
LEKIAN (vrávoravě pobíhá): Katastrofa!“(Světlo
zhasne.) :
BRIAL (křičí): Konec)
MURPHY (dupe): Hanebnost! f
LEKIAN: Harburne! Ďáble! Pustíš mne!
BRIAL: Pomóc! Já nechci umřít!
HERBERT: Proklatče! po je mi po tobě?!
MURPHY: Jen když já se .zachráním!
HARBURN: Pomóc! Neopouštějte mne!
HERBERT: Padáme k zemi! Kam?
HLAS MEGAFONU: 17° 39’ severní šířky, 176° 55’ vý
chodní délky. Přibližně. Tichý oceán. Jihozápadně Honolulu,
severně souostroví Marshallova.
MURPHY (křičí): Spas se kdo můžeš!
§ (Ozve se prudký pád.)
(Opona spadne.)
Jan Bartos.
Matematika - složka
moderní krásy.
Nikdo se nebude příti, že vyšší , matematika hraje
důležitou roli při návrhu dlouhého osobního vozu ex
presu, sugestivního komínu americké lokomotivy neb
tvaru okna dopravního aeroplánu. Ale duch matema
tický, nakloněný k primitivismu linií, jest i strážcem před
zaběhnutím v stupidní dekorativnost. Nemohu pochopit,
že člověk zvyklý matematicky my sliti sankcionoval by
monstrosnost pochybnými dekorativními prvky napě
chovaných facad starších činžáků a většiny t. zv. mo
numentálních staveb velkoměst právě tak jako přímo
ohlupující tvary většiny produktů uměleckého průmyslu
dneška. Karoserie moderních automobilů, rámy silných
motocyklů a tovární budovy A. E. G. v berlínské Volta-
Strasse plánovala ruka ukázněná ekonomicko-matema-
tickým mozkem, v němž nebylo místa pro barokní ná
pady.
Haldy zbytečných zlatých cetek za Výklady dnešních
joaillerif, stohy bibelotů v t. zv. obchodech s uměleckými
předměty jsou vytvářeny bez ladu a skladu, z jakéhosi úpad-
kového a dravého pudu po dekor ätivnosti, chtějící se zavdě-
čiti stůj co stůj laksnímu vkusu měšťácké třídy. Teleologie
moderní krásy konstruktivní, řízená matematickou logikou,
nepůsobila dosud na tvůrce ani koupěchtivé těphto nesmyslů
tolik, aby způsobila již dnes restrinkci těchto idiotských ký-
. čů. London praví světové buržoasii, že většina předmětů v
jich bibeloty nákladně přecpaných bytech jest jen na uchy-
cování prachu.
Matematické linie sesquiplánu Nieuport-Delage, (řízené-'
Jio člověkem-bohem Sadi Lecointem) na fotografii, zavěšené
na holé stěně příbytku moderního individua bez předsudků,
představují cosi vitálně suvereníhp falešné mystice originálů
•^serfosiiícte »fiiistrů','*' visících -v^záš-t^íHměštágkýcir^árdBu. "
Nezadržitelně předstihla doba E. A. Póeho, jenž
v »Essayich« bez pochopem odsuzoval »pravoúhlé
ohyzdnosti« rodících se technických výplodů matemati
ckých konstruktivismů, usnadňujících kollektivní šoíižití
lidských mass.
Lidský výrobek, spočívající na čistě matematické
basi, jest vždy krásný. Již starý Zola v »Práci« pochva
luje si »krásu logických pák a konstrukcí«, vzfiiklých za
pomoci přesně matematických plánů. — Krása parabo
lického reflektoru na automobilu vznikla z matemati
ckých pouček:
: 1. Úhel tečny paraboly s průvodičem = úhlu tečny
s osou paraboly.
2. Úhel odrazu světla = úhlu jeho dopadu,, při čemž
odražený paprsek setrvává v rovině dopadu.
Příhradové konstrukce železných mostů, jeřábů,
antén a hangarů vyřešeny byly cestou matematickou a
každý žasne nad imponující nádherou harmonie jich di
mensí. Williamsburgský most v New-Yorku, Mamutí je
řáb v Liverpoolu, 16 stožárů nauenské radiostanice. Lod
ní tělesa, obrysy křídel vrtulí, výztuhy křídel Jétadel,
motorová lože, teleskopy, aerorychloměry B|' všé vzniklo
za vydatné pomoci matematických vzorců.
Matematika, zvláště vyšší, jest pro vznikání mo
derní technické krásy důležitější, než aby se mohla na
zvat jen chytráckou tautologií. Matematický podklad
moderních konstruktivismů přispívá současně k důvěře
v naše moderní chápání krásy axiomy matematické
jsou praksí utvrzené, přetrvaly a přetrvají revoluce
všech dob a pokolení. Budoucnost dá jim ještě mnohem
víee še rozvinouti a zaujmouti-tak nepostrádatelné mí
sto při budování hmotných součástí dokonalého kollek-
tivního systému příštího lidstva.
Matematika sama o sobě jest však disciplinou obo
hacenou estetikou svých značek a prostředků, strhuje
mluvou vzorců, unáší počtáře kadéncemi svých neko
nečných rozvojů právě' tak, jak dovede-unésti melodie
»Electric-girl«. Rozvoj matematiky předcházel věku
elektřiny a létadel.
Symbolika dnešní matematiky jest též něco, čím
estetický náš cit jest úplně spokojen. Pohlédněmež na
Öbr. 1.
4 ig vp = o
IV
+ n / pro n—► 00 = e
Obr; 2.
ďs . ds , 2 n
dť + 9 dt + 1)5 = 0
obrázek 1., kdež jsou nakresleny znaky: křivkový inte
grál, odmocnítko, věta Lapláceova, definice irracionál-
ného čísla e. Jedině vektorová analyse svým gotickým
písmem stalá se místy neladnou— avšak zároveň ustá
lila postupem svého vývoje množství lapidárních sym
bolů nových, netušené esteticky působivých a velmi pro
stých. Značka v (nabla, átled) ve větě Laplaceově.
■ Jest v tom něco filmově strhujícího, když několika
přesně logickými seskupeními písmen a symbolů lineár
ně kladených vedle sebe, možno diferenciální rovnicí po
stihnout všechny fáze, specielnosti a kvality pohybu kmi-
távého jakéhokoliv tělesa. Diferenciální rovnice tlume
ného kmitavého pohybu (na př. pružné péro!) jest na
obr. 2. V ní a i b značí konstantní veličiny věčně pro
rovnici neproměnné a systém charakterisující. Tauto
logie na obr. 2. popisuje zidealisovaně kmitání každé ro
zechvěle suché větvičky lesních stromů.
V diferenciálních rovnicích stýká se v několika
symbolech implicitní věčnost právě tak, jako okamžiky
nekonečně krátké. Diferenciální rovnice značí jeden
obrázek z nekonečně dlouhého filmového, kotouče, jímž
jest její integrál. Běh filmového kotouče lzé u moder
ních kinoprojektorů Pathé-Fréres zarazit a fixovat je
den obrázek. Ten nám popisuje děj v tom kterém oka-,
mžiku — právě tak jako diferenciální rovnice fysikální
úkaz v. tom kterém okamžiku plynoucího času. Integrály
diferenciálních rovnic jsou autentickými filmovými ko
touči přírodních úkazů a dynamické souhry ve hmotě.
V úžasně matematickém mozku Laplaceově zrodila se
utopistická myšlenka: veškeré světové dění v matema
ticky pokročilé budoucnosti bude vyjádřeno v diferen
ciálních rovnicích. Zmatematisování sociologie.
Internacionální ráz matematického bádání a jeho vý
sledků . jest také to, co přispělo k internacionálnímu chápání
moderní krásy konstruktivní. Matematické řešení nějakého
praktického problému jest identické pro všechny národnosti a"
přispívá k vítězství konstruktivní estetiky, založené na basi
přísně matematické, na celé zeměkouli.
Vilém San t h o l z e r. :
Nostalgie.
Kapesníku, jenž slzy .naše stíráš,
buď plachou NEW-YORK HERALDU,
shasni, íněsíci náš fialový,
obloukovko nad Západním nádražím,
^'a oci naše zaplaňte
v svítilnách WHITE 1 STAR parolOdí.
3 oči
ZELENÉ RUDÉ
A,
RIGHT
• čili
vše v pořádku, je volné moře.'
Boží oko
nad radiovou anténou^
a pod ním kapitán,
nejvyšší pán na palubě hned po Hospodinu,
ó mořská nemoci
ó špičko stožáru, jež tančíš
kolem Zenitu
v mezipalubí máme troje rudé rty
z Marseille
BAR DE L’UNIVERS 1
ó mořská nemoci
.. hořký kolotoči Cardanova závěsu
vždyť možno na palubě i svatbu slavit
kormidelník nám daruje
mosazný kompas
Připíchněte mi Polárku na prsa ma cberie
ó mořská nemoci
tys jediné co moři neukradli básníci
SOS SOS
L
Shasněťe, oči naše
pod klobouky střední Evropy.
Pozveme si všechny Jazz-Bandy New-Yorku
do svých uší
a usedněme k
edové
L
imonádě
v CAFÉ JULES FERRY — TUNIS
GLACES..
l, 25 f
Nabodněme svá srdce
na cípy mohámedánského půlměsíce
: a do. Karthaga odjeďme tramvají.
HaróldeTĚloýde,
půjč nám svoje brýle
s nimiž slézáš
NA VŠEOBECNOU ŽÁDOST PRODLOUŽENO!
-Bolton’s Building
SAFETY LAST!
Bez závrati' chcem’ Vidět
■ se točit zeměkouli.
Kosmický větre tibetských plání,
.vzdechy zamilovaných pěti světadílů,
passáty, mistraly, samumy,
orkány bezhvězdných nöci
nad korálovými útesy,
odfoukněte průvany našich plesnivých bytů,
zaduste naše evropské plíce!
Probodni nás, reflektore majáku
na MYSU DOBRÉ NADĚJE
Zlomiti všechny rekordy 4
Oběsí ti se na semaforu
Jiří Voskovec.
Bilder.
Im 19. Jahrhundert- ist mit dem Untergang der religiö
sen Kunst und durch den Einfluß der Stiluneinheitlichkeit der
bildenden Künste die Freskomalerei; - ausgestorben. Zugleich
enthob dieses Jahrhundert, das die Mutter unserer techni
schen Zivilisation ist, die Malerei der anekdotischen, erzählen
den, repräsentativen und ideologischen Funktionen, indem es
bei genauer Arbeitsteilung diese Funkeionen änderen Gebie
ten zugewiesen hatte. Die Malerei, deren Domäne sich auf
das Tafelbild beschränkt hat, hatte weiterhin keine andere
Aufgabe* als zuř autonomer! bildenden Manifestation, zur
reinen Formpoesie zu werden. Der photographische Apparat
hob den alten Gesellschaftsverträg zwischen . Malerei,
und Wirklichkeit auf. Im Kubismus sind’wir Zeugen eines neuen
Verhältnisses zwischen der Malerei und der Realität gewe
sen. Die Abstraktion, die Geometrisation schreitet fort und
erreicht den Höhepunkt. Die Wirklichkeit, die den Ausgang
gebildet hatte, dann deformiert und schließlich in eine Summe
autonomer, primärer, geometrischer - Formen und bedeutungs
voller Farben umgebildet -wurde/-aus deren Harmonie eine
starke optische Poesie sich ergießt, wird,zu einer neuen und
künstlichen Wirklichkeit, zum Artefakt, das Lissitzky Proun
heißt. :
Gegenstandslose Kompositionen, die die reinen Formen
und ihre gegenseitigen Beziehungen studieren: der russische
Suprematismus und der holländische Neoplastizismus. Das
Ende des Romantismus, der Endpunkt des Abstraktivismus
und der analytischen Substraktion. Wichtige Laboratoriums ==
und Atelierarbeit der experimentalen Methode, gesunde Des
infektion. Es wurde in diesen Versuchen der Grund der bil
denden Kunst gesucht, die Suprematisten und die Dadaisten
gelangten zu dem Nullpunkt. Nichts, Fläche, Form, Farbe: der
beste Anfang.
Aber diesen gegenstandslosen Kompositionen, die jede
Beziehung zu der Wirklichkeit, nicht nur der optischen, son
dern auch der Wirklichkeit des Lebens verloren haben, droht
die Gefahr, daß sie zur Dekoration werden, zwar zu einer
nicht ornamentalen, sondern monumentalen, aber doch zu einer
Dekoration, die die moderne Architektur und überhaupt der mo
derne Geist ablehnt, Doesburg und Mondriaň streben wirk
lich nach architektonischer Malerei von einer kalten und erha
benen, spirituellen Monumentalität. Die Freskomalerei ist aus
geschlossen. Es ist nicht ausgeschlossen den Raum durch die
Farbe zu organisieren. Der Raum kann kein Problem des Bil
des sein, sondern er ist ein architektonisches Problem. Lissitz-
ki konzipiert ir. etamechanische Konstruktionen und Proun —
Räume, Malewiissh liquidiert die Malerei. RodéchenkifigM^gpgii
konstruktiven Arbeit über. —c Photomoiitage-Bilder
Citroen, iRodschenko, Kozincowa;.
In Frankreich wird vom Kulminationspunkt der’Abstrak
tion ab der entgegengesetzte Weg eingeschlagen, der Weg
der Konkretfsation. Cézanne hat aus. einer Flasche einen Zy
linder gemacht, damit die Flasche, deformiert und geometri-
siert, der Komposition des Bildeš genugtue. Juan Gris macht
aus einem durch die Konstitution des Bildes gegebenen Zylin
der eine Flasche, um den Kontakt mit der Realität zu bekom
men.. Ozeufant und Jeanneret setzen Bilder aus den Föfmen
der Standartgegenstände zusammen, die sich gegenseitig er
gänzen und auswägen, Fernand Léger übernimmt die Formen
und die Ordnung der Maschine. Die geometrische: Komposition
des Bildes wird hie und da durch Berührung der rohen Reali
tät des Lebens belebt.' induktive Methode. Poesie des Signal
elements, der Chiffre,, des Minimums. \ 4 T
Nachdem wir den Weg Vom f Kubismus, in dem die
moderne Form und das moderne Empfinden für das reine, von
der Literatur befreite Bildnertum geboren ist, bis zum Neo
kubismus, Suprematismus und Neoplastizismus zurückgelegt
haben, und da wir zugleich Altersgenossen der maschi
nellen Zeit des -elektrischen Jahrhunderts sind, das J uns
neue, das modern geschulte Auge bezaubernde Formen
und unzählige, unsere Sensibilität intensiv affizierende Sensa
tionen darbot, da wir Zeitgenossen der modernen, die Grenzen
der sogenannten Kunst breit überschreitenden Schönheit sind,
— fühlen wir, daß uns das Tafelbild in den Grenzen"'seiner
Konvention, noch so revolutionär umgeändert, nicht mehr zu
frieden stellt.
■ *
Unseren Bilderdurst und das-,Bedürfnis des bildnerischen
Genießens stillen die Bildermagazinen, besonders die anglo-
amerikamschen; die Häfen mit den Masten, das Automobil
rennen, die Biomechanik des Footballs und Bilderprospekte
aller fünf Erdteile. Durch diese Reporteraufnahmen gelangt
die Kunst des Photographierens zu einer Breite und Größe,
die sonst die Historiker nur den . alten Meistern zuerkennen.
Das Plakat ist das moderne und effemäre Fresko* ; eine
großartige Agitatiönskunst. Es besitzt; Intensität und Ex
tensität, wie sie seiner Zeit würdig sind, das moderne Pathos*
eine exakte Rafiniertheit, Verständlichkeit und synoptische
Deutlichkeit. Medranos Plakate. sind Gedichte der Pariser
Straßen. Bei den Kubisten waren Buchstaben in den Bildern
eine Dekoration, hier sind sie Worte im vollen Sinne des Wor
tes, nicht gesprochene, sondern gelesene (optische) Worte.
Der Impressionismus bemächtigte sich des Lichtes und der
Futurismus der Bewegung keineswegs in dem Mäße, wie es
der Lichtreklame und der Kinematographie gelang. Die japa
nische Flagge, ein rotqr Diskus inmitten eines weißen, recht
eckigen Feldes, ist. eine moderne Komposition von höchster
Harmonie. Die reinste gegenstandslose Malerei, eine höchst
logische Folge des Kubismus. Sie hat vollen Kontakt mit der
Realität des Lebens und ist kein naturalistischer Abdruck. Am
Maste eines Schiffes bedeutet sie Japan, interne Kunstaustel-
lung übertragen und an der Mauer in einem Rahmen aufge
hängt, würde sie trotz ihrer vollkommenen Komposition Un
sinn werden. Sie ist eine allzu eigenartige Wirklichkeit, als
daß man sie für Kunstgewerbe halten könnte. Dasselbe gilt von
Semaforen und internationalen Verkehrszeichen:
, In diesen Tatsachen des bildnerischen Gestaltehs fin
det die Zéit ihren Ausdruck viel besser als in den Experimen
ten . děr Kunstmaler. Sie sind optische S p r. a c h e, Z e i c h e n.
Heute gibt es nicht nur die gesprochene und die Schriftspra
che: es v existiert eine Flaggejtispraphe, das Morse-Alphabet,
Kürzungen, journalistischer Jargon.
